Josef Kopecký je zkušený mazák automobilových závodů, ale to, co prožil o víkendu v Brně, bylo pro něj nové a vzrušující. V sobotu ráno, kdy na Masarykově okruhu už trénovali jezdci Světového poháru sportovních vozů, zazvonil Kopeckého mobil: "Vem si kombinézu a helmu a spěchej. V jednom z týmů je volné místo, tak pojedeš svěťák," uslyšel z něj. Hlas patřil Zdeňku Holubovskému, pro jehož stáj HP Exclusiv jezdil Kopecký loni závody Ferrari Challenge. "Byl jsem na autodromu, takže jsem sbalil věci a spěchal do boxů. Zdeněk mi jen řekl, že pojedu s vozem italského továrního týmu Tampolli ve třídě Lights a že ať se nestarám o nic jiného než o závodění. Připadal jsem si jako superprofík," líčí zážitky bývalý šampion evropských vrchů či Superturisma. Vůbec jej nemuselo zajímat, že místo v týmu stálo Holubovského bezmála půl milionu korun. Prototyp Tampolli Alfa Romeo o výkonu čtyři sta koní byl prvním otevřeným závodním autem, se kterým jedenačtyřicetiletý Kopecký kdy jel. "V prvním tréninku jsem objel jen dvě kola a za rakouským kolegou jsem zaostal o pět vteřin. Ve druhém jsem už byl rychlejší o deset vteřin a zároveň jsem porazil stálé jezdce týmu na druhém autě," říká Kopecký, který nadchl vedení i mechaniky stáje. "Je to nejlepší pilot, který v mém týmu letos jel," prohlásil o borci z Rychnova nad Kněžnou boss stáje, samotný Tampolli. Kopeckého neoslovoval jinak než Pepino. Když v zahřívací jízdě před závodem zkolaboval vůz Kopeckého kolegů - Američana Zachariase a Švéda Lovena, Tampolli zvolal: "Pepino, pojedeš s nimi a budeš dnes naše jednička." Kopecký, věčně skromný muž, nevycházel z údivu. "Ale pane Tampolli, jestli bude pršet, já první nepojedu. Nejsem na jízdu s otevřeným autem zvyklý a nosím brýle. V dešti je to nevýhoda," žádal pilot svého dvoudenního šéfa. Nic naplat. Kopecký vyráží jako jednička do závodu. Jede náramně, z šestého místa se brzy dere na třetí ve třídě Lights. Vůz předává po hodině Američanovi na druhém místě. V cíli je však posádka pátá ve třídě, Kopeckého kolegové totiž jezdili každé kolo o čtyři vteřiny pomaleji než on. "I tak to byla zajímavá zkušenost," dodal Josef Kopecký.
7. srpna 2000
