Ale začínat novou sezonu s tím, že znovu musíte řešit nějaké potíže, to nezní moc pozitivně.Co si budeme povídat, nejmladší už nejsem. Vzhledem k tomu, že jakési zdravotní problémy už jsem za posledního dva a půl roku měl, a to docela velké, tak už je to všechno hlavně o tom, že musím trénovat a stejně tak si dávat pozor na rehabilitaci a regeneraci. Netěší mě to, stojí to spoustu peněz, ale jiná cesta není.
Zatím to nevypadá, že byste se na novou sezonu zrovna těšil.
Naopak, já se na ni moc těším. Tu poslední jsem dojel relativně ve zdraví, proto jsem šel naplno i do přípravy. Hodně jsem se věnoval kondici, hodně jsem lyžoval. Já se naopak těším, že bude tato sezona konečně lepší. I když jsem předevčírem skrečoval první podnik slalomového světového poháru.
Co se stalo?
Měl jsem dost problémy s materiálem, doteď nemám pořádně otestované slalomové lyže. Ve Finsku, kam jsem měl jet, se navíc jede jen jeden závod. Náklady, které bych vynaložil na to, že bych si tam jel zkusit jedno kolo, mi přijdou neadekvátní.
Nenabourá vám to sezonu?
Ne, vůbec. Pak mám v plánu absolvovat první závody na přelomu listopadu a prosince a ve světovém poháru se ukážu poprvé někdy kolem 10. prosince ve Val d’Isére. Pro mě je ale stejně stěžejní až leden.
Z jakého důvodu?
Moje místo je hlavně v kombinaci a kombinační závody se začínají jezdit až ve švýcarském Wengenu v polovině ledna. Veškerou přípravu jsem směřoval hlavně k tomu, abych měl dobrou vytrvalost a sílu, abych byl schopný zvládnout i nějaké sjezdy.
Letos poprvé se na společném letním soustředění potkala mužská a ženská část reprezentace. Co vám to dalo?
Ačkoliv já teď trénuju sám mimo reprezentační tým, tak si pořád myslím, že skupina je hrozně důležitá. Když všichni táhnou za jeden provaz, všichni mají nějaký cíl, tak je to daleko snazší, než když jsou rozdílné názory, ať už na trénink nebo celkově na přípravu. Člověk si užije větší pohodu. Všichni jsme si vzájemně pomáhali se stavbou tratí. Jedni postavili super G, jedni obří slalom a někdo slalom, takže jsme za jeden den stihli spoustu věcí.
Na soustředění jste jeli i s cílem budovat reprezentačního ducha. Povedlo se to?
Myslím, že ano. My jsme se o to snažili už dřív, ale české lyžování je bohužel dost otcovské, je to rodičovský sport. Za éry Petra Záhrobského něco takového neprošlo a teď je snaha lyžaře stmelit. Snad se to i daří.
Dá se i s ohledem na všechny zmíněné okolnosti říct, co od sebe v letošní sezoně čekáte?
Já od sebe vždycky čekám to nejlepší, nikdy jsem lyžování nedělal napůl. Vždycky jsem mu všechno obětoval a občas jsem se výsledky i příliš svazoval. Teď mám víc zkušeností a po všech zraněních si chci lyžování víc užít. Člověk to vnímá trochu jinak. Jsem rád za každý den, který můžu na kopci strávit.
I s ohledem na ekonomickou situaci ve sportu? Pocítil jste také vy, že se peníze na sezonu sháněly zase o něco hůř? Zrovna když jste mi volala, tak jsem mluvil se sponzorem... Kromě tréninku trávím čas skoro pořád na telefonu a sháním peníze.
A jak se vám to daří?
Zaplať pánbůh, že nám aspoň trochu v rámci svých možností pomáhá svaz. Teď se navíc snaží o nějaká zlepšení, zaměstnali člověka, který by se měl o financování starat a zabezpečit mladé lyžaře. Oceňuju to, i když mojí generaci už to moc nepomůže.
Proč si to myslíte?
My už jsme garnitura, která co si nezajistí sama, to nemá. I když nám svaz pomáhá, tak si stejně drtivou část peněž na sezonu musíme sehnat sami a mít svoje sponzory. Situace je skutečně těžká, ale ona pro mě byla těžká vždycky, takže já zase až tak moc změny nepociťuju.
Jak hledáte nové sponzory?
Už asi třetím rokem spolupracuju s českým dovozcem značky Elan. Zbytek sháním tak, že buď oprašuju kontakty na lidi, kteří mi někdy nějak pomohli, nebo se snažím najít nové firmy. Ačkoliv naděje, že od nich něco získám, je mizivá. A pak spoléhám na známé. Dnes pomáhají hlavně lidé, kteří mají sport rádi, chtějí sportovci pomoct a věří mu, že dělá věci s nejlepším vědomím a nasazením.
Na kolik vás vůbec jedna sezona vyjde? Řešíte i s ohledem na finance, na jaké závody pojedete a na jaké ne?
Sezona mě stojí milion a půl, přičemž nepočítám materiál, který si zajišťuju po vlastní ose nebo přes svaz. Je důležité být připravený na různé varianty. Jistě, mám nějaký harmonogram, ale nikdy to nefunguje tak, že bych měl v květnu veškeré finanční prostředky na celou sezonu. Trénovat chci a musím a trénovat chci kvalitně, takže v tréninku penězi nešetřím. Ale pak samozřejmě může nastat situace, kdy člověk v lednu nemá ani korunu a čeká na to, jestli někdo nějaké peníze pošle.
Takže trénujete s tím, že jistě nevíte, kam v sezoně vůbec pojedete?
Rámcově ano. Situace se vždycky pak nějak vyvine a vždycky se to nějak dá do kupy. Hlavně závody světového poháru jsou výhodné v tom, že pořadatel zaplatí ubytování a další věci, takže ty zas tolik peněz nestojí.
