Vypil litry vody a iontových nápojů a nakonec si otevřel poslední plechovkové pivo, které v autě zbylo. Když vůz vyjel na italskou dálnici, Koukal vypnul telefon a prospal se. Až u Lince, 60 kilometrů od Česka, se vzbudil.
V sobotu po desáté večer už mistr světa ukazoval pas na českých hranicích. A teprve potom znovu zvedl telefon.
Martine, jak se vám dýchá? Jste nový mistr světa, jste slavný, i nový prezident Klaus vám blahopřál.
No jo, jenže já to ještě ani nevnímám. Třeba mi to brzy dojde. A třeba ne. (úsměv)
Kolem vás je hodně rušno. To snad jste v hospodě?
Dojídám poslední knedlík, dal jsem si gulášek.
Ten musel chutnat obzvlášť dobře, ne?
Abych se přiznal, žaludek mám po maratonu ještě dost nahnutý. Knedlíky si nijak zvlášť nevychutnávám.
A jinak se cítíte dobře? Co třeba nohy? Bolí?
Normálně.
Co to znamená?
Že bolí jako čert, že je vám na nic. Já po závodě porušil absolutně všechny
|
Martin Koukal |
| Lyžařský mistr světa na 50 km. Narozen 25. září 1978. Měří 176 cm, váží 67 kg. „Pořád čekám, až tělo konečně vyspěje, ale asi se nedočkám. Mám sen: 182 čísel a 72 kilo, to druhé se určitě povede.“ Trenér: Švéd Christer Skog. „Věříme si navzájem. Já poslouchám jeho a on nemusí stát u lesa, aby mě kontroloval, jestli nešvindluju.“ Oblíbená kniha: Vyvolávač deště od Johna Grishama. „A teď se chystám na Himálajské tygry od Hillaryho.“ Oblíbená hudba: Pink Floyd. „Nabudí mě i Dan Landa, když zpívá: Jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ!“ Oblíbený hrdina: norský lyžařský šampion Vegard Ulvang, který se proslavil i jako dobrodruh na všelijakých expedicích. |
Co tak namátkou?
Po závodě jsem se měl sebrat, převléknout se do suchého, vzít si lyže a pomalu se vyjet. Abych se zbavil zakyselení organismu, laktátu. Pak masáž, oběd, hodně pít.
A z toho všeho jste zvládl co?
Jen se převléknout. Od té doby jsem udělal snad osm tisíc rozhovorů, musel jsem na vyhlášení, vyskočit na bednu, čekal jsem na akreditační kartičku, kterou jsem si zapomněl v hotelu, pak už mě odváděli na dopingovou kontrolu. To fakt byla regenerace za pět tisíc.
Na pódiu jste vypadal naměkko.
Já taky byl. A dost. Pěkně jsem si zabulil.
Kdy naposledy jste si pobrečel?
No, u filmů nikdy, ty mě nedojímají. Ale slyšet českou hymnu, stát úplně nahoře se zlatem na krku, koukat před sebe... Ještě nic mě tak nekouslo!
Vypadalo, že si hymnu i broukáte.
Zkoušel jsem, ale nešlo mi to. Mně zpívání vůbec nikdy nešlo, mám hudební „hluch“.
Dvakrát jste na šampionátu stál u pódia, na jehož vrcholu byl Švéd. Nejdřív Elofsson ve skiatlonu a vy jste byl šestý, jen o vteřinu za ním. Pak Thobias Fredriksson ve sprintu. I když jste na něj zřejmě měl, skončil jste až pátý. Byla to velká satisfakce, když jste porazil tři Švédy najednou?
Říkal jsem si: Tak - a teď si Švédové konečně poslechnou, jak krásně zní česká hymna. Vždyť já jsem musel dvakrát poslouchat jejich. (smích)
Byli kyselí?
Ne, blahopřáli mi. Uznali, že jsem tady zajel prostě fantastický závod.
Nejdřív to ale na výjimečný den nevypadalo.
To ne. Bolely mě nohy, na mistrovství jsem měl docela perný program a první půlku maratonu to nebylo ono.
Snadno vás dojel Ital Valbusa. On byl naopak nažhavený, co? Italové na domácím mistrovství nezískali jedinou medaili.
Měl jsem co dělat, abych s ním vydržel. Do kopců jsem nestíhal.
Nebyl v tom i kus taktiky?
Maraton by se přece měl jet i chytře. A to, myslím, bylo docela vidět. Na Valbusu jsem si počkal, abych nejel za své, abychom se střídali.
Kde se závod zlomil?
Tak po třiceti kilometrech. Najednou jsem cítil, jak nohy jedou samy, předjel jsem v kopci Valbusu a Bubu šel do kopru. Za pár metrů, co jsem nastoupil, byla mezi námi obrovská díra. Hlásili mi, jak si vedu, a já poprvé uvěřil, že budu mít medaili.
A ve zlato jste zadoufal kdy?
Na posledním kopečku, který jsem vyletěl. Jenže pořád to nebylo jisté, hlásili mi, že ti švédští stíhači, které vedl Södergren, ztrácejí jen deset vteřin.
Zatrnulo vám?
Snažil jsem se jet úplně na doraz. Jenže v maratonu není problém ztratit na posledních třech kilometrech třeba deset patnáct vteřin.
Takže jste trochu strach měl?
Věděl jsem, že medaili mám, ale jenom v duchu jsem pořád živil ten zlatý sen.
A když Švédové vyjeli do cílové rovinky...
Ne, ne, až když projeli cílem a jejich časy naskočily na tabuli. Zlato je moje! To byl okamžik, kdy jsem se poprvé sesypal.
 Martin Koukal v úvodu maratonu, v němž na závěr šampionátu předběhl celý zbytek světa |
 Martin Koukal na cestě k titulu mistra světa v závodě na 50 kilometrů |
 Martin Koukal se blíží k cíli maratonu na 50 km už bez čepice |
 Martin Koukal otevírá šampaňské na náměstí ve Žďáru nad Sázavou se zlatou medailí na krku |
 Martin Koukal připíjí šampaňským |
 Tolik lidí vítalo svého hrdinu na náměstí ve Žďáru nad Sázavou |
 Martin Koukal zdraví své fanoušky se státní vlajkou |
 Martin Koukal dostává na pódiu ve svém městě pusu od maminky |
 Mistr světa v běhu na lyžích na 50 km Martin Koukal dostal od maminky i svou oblíbenou pochoutku - jablečný závin |
