Než se za tři roky pokusí zdolat moře mezi Francií a Británií, čeká ji nejen tvrdý trénink, ale také výrazná úprava váhy. „Naše nejlepší dálková plavkyně Yvetta Hlaváčová před zdoláním kanálu La Manche tam a zpátky na jeden zátah úmyslně přibrala patnáct kilo,“ uvádí Pechová. „Pořádná figura se totiž v chladných mořských vlnách hodí.“
Pechová se do Liberce přestěhovala letos v červnu z Českých Budějovic. Na sever Čech se vypravila za přítelem. „Trénuju pětkrát týdně, denně naplavu tři až pět kilometrů,“ uvádí Pechová. „V Liberci jsem pár měsíců a ještě jsem si nestačila najít plavecký oddíl, za který bych závodila.“
Do sportu se Markéta pustila na střední škole. Na základní škole se jí totiž metastatázy vrátily i po odnětí pravé nohy. Objevily se na plicích, ale Markéta je tehdy překonala s pomocí lékařů a transplantace kostní dřeně.
Pak vystudovala strojní průmyslovku a zvládla i vyšší odbornou školu právní. „Na střední škole jsem nejdříve dělala atletiku – kouli, disk a oštěp,“ říká Pechová. „V oštěpu jsme vyhrála mezi handicapovanými mistrovství Evropy. Atletika mě ale nebavila, a dala jsem se raději na plavání. Nejraději mám kraul, ale plavu také další styly.“
Nejdříve závodila Markéta s tělesně postiženými plavkyněmi na tratích 50, 100, 400 a 800 metrů. „Stovku jsem plavala pod minutu dvacet vteřin,“ prozrazuje. „Na mistrovství Evropy jsem skončila třikrát v první desítce. Na padesátce jsem doplavala čtvrtá, na stovce pátá a na čtyřstovce devátá.“
Navzdory výborným výsledkům ale Pechová závody handicapovaných plavců takřka opustila. „Vadí mi vztahy mezi nimi,“ vysvětluje.
Pechová se sice občas na závodech v bazénu utká s handicapovanými, jasnou přednost však nyní dává soubojům na pětikilometrové trati se zdravými plavkyněmi.
„Na závodech v Česku jsem byla jednou první, jednou druhá a dvakrát třetí,“ podotýká Markéta. „Pět kilometrů jsem nejrychleji uplavala za hodinu a jedenáct minut.“
Každou stovku tak Pechová zvládne zhruba za minutu a dvacet pět vteřin. Na domácích závodech plave na otevřené vodě – tedy v řekách nebo v přehradách.
„Letos v červnu jsme závodili v Praze ve Vltavě a voda měla jen čtrnáct stupňů,“ prohlašuje. „Prochladla jsem tak, že jsem nemohla málem vylézt na břeh. Ve studené vodě ale závodím raději než v teplé. Musím plavat rychleji, abych se co nejvíc zahřála.“
S přestěhováním z jihu Čech na sever nemá Markéta větší problémy. „Liberec se mi líbí, už jsem si našla partu holek a chodíme každý týden ve čtvrtek na pivo,“ svěřuje se Pechová. „Jezdím hodně na kole, i když kolem Liberce jsou oproti Českým Budějovicích skoro samé kopce. Ale přítel mě vzal k Hrádku nad Nisou ke Kristýně, kde jsme šlapali pěkně po rovině až k německým jezerům.“
Markéta hraje pátým rokem na klavír a letos v zimě zkoušela lyžovat v Peci pod Sněžkou. „Bohužel jsem spadla a zlomila si kyčel na amputované noze,“ dodává. „Ne nadarmo se asi jmenuji Pechová.“
