Letos se vám opravdu daří, vítězila jste na silnici, teď záříte v cyklokrosu. Je to jedno z nejlepších období kariéry?
Zatím to tak vypadá, uvidíme jak to bude pokračovat. Já doufám, že na té vítězné vlně zůstanu dál, nebo minimálně na té pódiové a udržím výkonnost až do konce sezóny.
Takhle jste si to představovala?
Určitě, určitě. Tohle by bylo úplně ideální. Mě se všichni ptají co se stalo nebo co se děje, že jsem teďka takhle vepředu.
A co se stalo?
Těžko říct, asi hlavně můj zdravotní stav, který jsem dala konečně trošku do normálu a myslím si, že teďka by to konečně mohlo fungovat tak, jak má.
Ještě na jaře jste právě říkala, že tělo nefunguje, měla jste potíže se zraněním. Jak jste na tom letos? Zatím všechno v pořádku? Podle výsledků to tak vypadá.
Přesně tak, můj zdravotní stav je víceméně úplně ideální, pár let zpátky jsem měla zdravotní potíže, které mě hrozně limitovaly v závodech i v tréninku. Dlouho se mi nedařilo přijít na to, co to je. Tohle léto se to podařilo vyřešit, což je skoro jako zázrak a doufám, že si tu sezónu budu moct konečně trochu užít. Dřív to byl docela boj.
Starty do sezóny máte často skvělé, pak ale jakoby ztrácíte. To snad letos nepřijde...
Doufám že ne, na to se mě vždycky každý ptá. Ale ono je to dáno i tím, že mi vyhovují rychlé a suché tratě, které pak v průběhu sezóny mizí. Když je tam víc bláta, je to trochu jiné, víc běhavé. Ale právě na běh jsem se v létě trochu víc zaměřila, takže doufám, že ani v těchhle sekcích nebudu nějak moc ztrácet a podaří se mi udržet tu svou výkonnost aspoň minimálně na nějaké takovéhle výsledkové úrovni.
Pavla Havlíková na trati cyklokrosového mistrovství světa v Táboře.
A nemůže v tom třeba hrát roli i věk? Čím jste starší, tím větší vytrvalost máte.
Může to být určitě i tím, těch faktorů je tam spoustu, ale věk podle mě na to nemá až takový vliv. Jasně, je mi už přes třicet, ale podle mě to tělo pořád funguje stejně jako před deseti lety. Spíš si myslím, že s věkem rostou zkušenosti, než nějaké fyzické dispozice.
Změnila jste kvůli tomu něco v tréninku?
Ne, vůbec ne. Všechno je naprosto úplně stejné – mám stejného trenéra, stejné tréninky, stejné prostředí, všechno na stejno. Jenom ty výsledky jsou jiné.
Ve Světovém poháru ve Valkenburgu jste dojela třetí, přitom jste před startem měla dost starostí. Co se přesně stalo?
Nějaký opilý řidič se vracel z kasina nebo odkud a nevešel se na silnici a holt tam stálo moje auto. Asi to byla shoda náhod. Asi to tak mělo být.
To muselo být úžasné probuzení...
Hodně nepříjemná situace, v životě jsem v takové nebyla. Ve dvě hodiny v noci vám někdo klepe na dveře, nevíte, co se děje. Hned na vás někdo vypálí, že máte zničené auto, tak zjišťujete, co se stalo. Ani spánek před závodem nebyl zrovna ideální. Od dvou jsem byla vzhůru. Naštěstí se všechno vyřešilo a uvidíme, co bude dál. Každopádně teď jsem bez auta, což ideální není, ale to se vyřeší.
To jste spala jak dlouho? Tři hodiny?
Do těch dvou, takže nějaké čtyři hodiny. Bohužel ne o moc dýl, protože pak se řešil ten incident a dost to trvalo. No a pak už neusnete, když vám někdo řekne, ať se vyspíte ještě dvě hodiny. Máte jiné myšlenky. Ale jak se říká, když se nevyspíte den před závodem, tak se toho až tak nestane, důležitější jsou ty noci předtím a já měla naspáno dost. Odpočatá jsem byla dostatečně, takže si myslím, že to žádný velký vliv na závod nemělo. Měla jsem toho sice plnou hlavu, ale to bylo jediné. Fyzicky mě to nijak nelimitovalo.
První díl Světového poháru vyhrála Katka Nash, v druhém jste byla blízko vy. To skoro vypadá, že Česká republika vládne ženskému cyklokrosu...
Určitě, bylo by moc hezké, kdyby si to uvědomili i lidi všude okolo. I když si myslím, že nás třeba teď vnímají strašně moc. Pořád se ptají, jestli přijedeme na závody nebo ne. A mají z nás už i strach a respekt. A důležité je taky, že na startu jsme tam byly já, Kačka, ale plno dalších holek, které jsou všechny mladší ročníky. O budoucnost ženského cyklokrosu tak nemusí mít nikdo strach, protože si těch talentů tady je strašně moc.
Archivní snímek: Pavla Havlíková při závodu žen na mistrovství Evropy v cyklokrosu.
Ano, Česká reprezentace je na Světových pohárech opravdu početně zastoupená. Která z mladších kolegyň podle vás má největší šanci uspět?
To se na začátku sezóny těžko posuzuje. Všechno to jsou vlastně bývalé juniorky, nikdo tam není o moc starší, což je pro mě obrovské překvapení, jak jsou schopné se prát s tou světovou konkurencí, je to bomba a pro holky skvělá zkušenost. Ještě tím, že tady vzniká kategorie do 23 let pro holky, tak si myslím,že Česká republika má v téhle kategorii opravdu velké šance. Nechci ani jmenovat, protože se to týká celé té skupiny asi pěti nebo šesti holek, které teďka objíždí Světový pohár.
Co říkáte na scénář, kdy v lednu budete o světový titul bojovat s Katkou Nash?
K tomu je ještě strašně daleko. Samozřejmě by to bylo úplně nejideálnější, co by mohlo být. Kdyby se to povedlo, byla by to úplná pohádka a ráda bych se do takové situace dostal a zažila to. A doufám, že to tak bude, udělám pro to maximum, určitě i Katka. Ale do konce ledna se ještě může stát spoustu věcí.
Je to trochu výměna stráží. Dřív reprezentaci tahali hlavně muži, sem tam Katka Nash, když byla na startu, teď se to přehodilo?
Já bych ani neřekla, prostě to tak je, tak to vyplynulo. Každá sezóna je jiná. Na začátku sezóny se dá říct, že jsou na tom ženy lépe, ale to pořád nic neřeší. Sezóna je strašně dlouhá a já myslím, že i ti muži, od kterých se hodně očekává, že budou jezdit v popředí, tak tam prostě budou. Myslím, že ještě ukážou, že tam patří a všichni budou vnímat Českou republiky jako komplexní závodníky, ne jenom ženy.
Cyklokrosová sezóna teprve začíná, máte v plánu objet celý Světový pohár s hlavním cílem sezóny na mistrovství světa v Belgii?
Mistrovství světa má v hlavě každý závodník už od konce předchozí sezóny, ale já se letos zaměřuju na Světový pohár a zároveň jsem udělala takovou drobnou změnu, že absolvuji kompletní pohár ve Švýcarsku (EKZ CrossTour), který na stejné úrovni jako BPost Bank Trophy a Superprestige, takže jsem šla touhle změnou, aby mě to posunulo zase trochu dál. Snad to bude k lepšímu. K tomu samozřejmě Světový pohár a další seriály.
Bude ta změna znamenat i větší počet závodních dní?
Určitě ne, právě naopak. Udělala jsem to tak, že těch závodních dní mám spíš o trochu míň. Protože jak jste zmiňoval, na konci sezóny mi ty síly chyběly, tak tomu chci trochu předejít. Už jsem třeba vynechala jeden díl Superprestige, takže se to víceméně vyrovná.
To jste skoro v situaci, kdy musíte závody odmítat...
Je to tak. Zrovna teď nastala taková paradoxní situace. Jedou se závody BPost a EKZ Tour a v obou seriálech jsem lídr a na obou mě chtějí, což je trošku problém. Závody se často prolínají a vyjít každému vstříc není možné. Takže řeším dá se říct celkem příjemné dilema.
Co plánujete v nejbližších dnech?
Zrovna na tenhle víkend jsem opravdu začala odmítat závody, protože se nedá jezdit každý víkend. Ale nejspíš se tréninkově zúčastním malého Toi Toi Cupu v Trutnově v sobotu (rozhovor vznikal v pátek, pozn. red.). Není to žádný velký závod, ale jako trénink ideální. V tom budu pokračovat, musím dohnat to, co jsem zameškala a připravím se na Tábor. Jede se tam závod první kategorie C1 (středa 28.10.), což je velká prestiž. Je to jeden z největších závodů v republice, tam se určitě představím a snad v co nejlepším světle a pak zase zpátky do kolotoče Světových pohárů.
