"Měl jsem na startu trému, asi větší než při penaltě v semifinále Eura," říká držitel Zlatého míče pro nejlepšího hráče Evropy 2003.
Necelou hodinu po doběhu vám odlétalo letadlo do Itálie k oslavám mistrovského Juventusu. Hnalo vás to kupředu?
Ani ne, při prvním maratonu spíš člověk myslí na to, jak to odběhnout. Prezident Juventusu mi říkal, abych to zaběhl za tři hodiny a vrátil se včas, ale to jsem nemohl.
Užil jste si to, nebo to bylo vydřených 42 kilometrů?
Závěr byl tvrdý. Ale zvládl jsem to nad očekávání. Mám z toho dobrý pocit, bavilo mě to. Jen těch posledních pět kilometrů je o vůli a tu jsem měl, takže dobrý.
Co je těžší - rozhodnout se ukončit kariéru, nebo se odhodlat k maratonu?
Jsou to dvě rozličné věci, ale je pravda, že jsem měl velkou trému, asi větší než při penaltě v semifinále mistrovství Evropy. Tady člověk neví, co čekat, zatímco na hřišti jsem doma.
Dá se v něčem maraton přirovnat k fotbalu?
Jen těch posledních pět minut je podobných. Když už člověk nemůže a musí udělat sprint přes celé hřiště, musí tu hlavu zapojit. Maraton je v tom stejný.
Budete slavit víc titul Juventusu, nebo úspěšný maraton?
Určitě především vítězství Juventusu v italské lize. Vrátili jsme se do špičky ve velkém stylu, jsme ve vedení klubu spolu s prezidentem druhým rokem a jsem moc šťastný, že to takhle dopadlo. Dokázali jsme, že náš tým je silný. Takže to oslavím společně, ale budou mi asi stačit dvě piva...
