Snad jednou, když pózoval pro fotografy, dokázal vítěz posledního 125. ročníku Velké pardubické Pavel Kašný na své tváři vyloudit nucený úsměv. Jinak byl vážný a hovořil věcně.
„Nemám z toho dobrý vnitřní pocit a nikdy ho mít nebudu. Emoce vítěze v cíli nic nenahradí, to nelze odčinit nějakým předáním cen. Z mého pohledu jako žokeje jde o to, proběhnout kolem cílového sloupku jako první, a ne jako druhý,“ prohlásil 47letý veterán českého turfu.
Najdete na výhře po diskvalifikaci alespoň něco pozitivního?
Asi ne. Nevím, nic mě nenapadá. Trošku lepší pocit z toho možná může mít trenér, případně majitel. Dostihy jezdím celý život, zranění a kotrmelců bylo nepočítaně. Celou kariéru jdu za snem Velkou pardubickou vyhrát, chtěl jsem se o to pokoušet, dokud budu stát na nohách. Nejlépe jsem byl druhý. A pak to dostanu po diskvalifikaci. Na desce s vítězi sice budu vyrytý, ale můj dojem nemůže být nějak dobrý ani po dodatečném předání poháru.
Netěší vás ani fakt, že vám teď díky času 8:56,01 minuty náleží rekord Velké?
Možná, řekněme, že ano. Projevilo se, že se lepší stav dráhy. A lepšit se musí - za posledních zhruba patnáct let se zvýšila i kvalita koní, nakoupili se dražší. Jsou nové tréninkové metody. Dráhy se zrychlily a časy se mění. Když je kůň dobře natrénovaný, dokáže potom i lámat rekordy.
Pokusíte se s Ribelinem na podzim znovu vyhrát klasickou cestou?
V teoretické rovině to možné je, ale musí se sejít spousta věcí. Je třeba, aby koni do konce sezony vydrželo zdraví, aby chytil tu pravou formu v ten správný den, dobře se vyspal... A pak musí mít „hafo“ štěstí, protože bez toho se Velká pardubická vyhrát nedá.
Pokud bude valach v pořádku, budete mít o to větší motivaci ukázat ostatním záda?
To bych neřekl. Možná to bude jiné v tom, že loni nás nikdo nebral vážně. Ač Ribelino podával stabilní výkony, startoval ve Velké poprvé. Byli tam ostřílení koně, kteří s dostihem měli zkušenosti. Většinou to dopadne tak, že se zaplatí nějaká „nováčkovská daň“. Letos bude na Ribelina určitě víc upřený zrak, jako ostatně na každého vítěze. Tlak na majitele, trenéra, eventuálně na mě bude větší. I když - já už si ho nepřipustím, to leda nějaký mladý kluk. Kůň bude každopádně víc v zájmu, každé jeho zaváhání se bude víc propírat než to, jak loni doběhl na druhém místě. To nikdo neřešil, nikdo se na to neptal.
Jak byste Ribelina charakterizoval?
Je to trošku specifický kůň. Ne až tak složitý na ježdění, jen je těžší si s ním porozumět a pochopit, v čem mu vyhovět. Nemůžu mu moc poroučet. Tempo musím nechat spíš na něm a přemýšlet, kde co a jak. To on neví. Loni se mi to povedlo, dvakrát jsme spolu vyhráli a dvakrát byli druzí. Sedli jsme si jak hrnec na pr... a sezona byla opravdu výborná.
Co říkáte tomu, že se váš vzdálený příbuzný Marek Stromský navzdory předchozímu oznámení konce kariéry rozhodl pokračovat v sedle?
Musím říct, že jsem rád. Jak prohlásil, že s tím končí, věřil jsem tomu. Že mu to sebrali, když neobjel otočný bod, to se člověk může nakopat sám do zadku a nadávat si: troubo! Tam se kousne do jazyka a řekne si: Sakra, takhle nekončím. Já vám to ukážu. Ale loni v tom byl nevinně. Podal svůj standardní výkon, provedl koně dobře kurzem a vyhrál. Pak mu to muselo vzít vítr z plachet. Vyhrát Velkou chce každý český překážkový žokej, proto to všichni dělají. Někomu se to povede, ale většině ne. Myslel jsem si, že se na to vykašle. Chytil však ještě trochu motivaci a doufám, že si to třeba letos rozdáme znovu.
Vyhráli jsme legitimně a zaslouženě, říká trenérS majitelem brněnské stáje Lokotrans Karlem Jalovým dostihový trenér Stanislav Kovář v říjnu „juchal“ u pardubické dráhy ze druhého místa svého svěřence Ribelina, debutanta Velké. „Těšilo mě, že byl v pořádku v cíli. A druhý? To bylo něco navíc. Euforie byla obrovská, byl to můj životní úspěch. Že jsem se toho ve svém věku vůbec dožil,“ vzpomínal Kovář při úterním dodatečném předávání cen v Historickém sále pardubické radnice už j ako trenér vítězného koně. Původní šampion Nikas byl totiž koncem ledna diskvalifikován pro doping. „Když se zjistilo, že tam byl nějaký problém, řešilo se to takhle,“ poznamenal Kovář. „Ribelino podle mě vyhrál zcela legitimně a zaslouženě, protože pravidla platí pro všechny. U koně, který něco porušil, by se to nemělo zlehčovat a vykládat, že to byl sice doping, ale jenom malý,“ pokračoval trenér. Hnědák valach Ribelino má solidní šanci úspěch od „zeleného stolu“ napodobit i na dráze. Je mu teprve osm a přitom už drží rekord slavného dostihu (8:56,01 minuty). „Přezimoval dobře, všechno bylo v pořádku. Je v kondici, jezdím na něm, vím, jak na tom je. O nic hůř než loni,“ řekl Kovář. |
