Zní to jako pohádka. Neznámý kluk dostudoval za velkou louží univerzitu a reprezentační trenér Ginzburg si ho z B-kempu reprezentace vytáhl do hlavního kádru, který se probil na Eurobasket 2015.
V kvalifikaci si Auda získal sympatie českých fanoušků a v klubové sezoně ve stejném duchu pokračoval i v Polsku. To však letos pro závěr sezony opustil, aby šel hledat štěstí do o poznání věhlasnější španělské ligy.
„Všechno se seběhlo hrozně rychle. Netušil jsem, že by pro mě sezona mohla takhle skončit. Ve smlouvě s Koszalinem žádná možnost odejít během sezony nebyla. Domluvili jsme se, až když to bylo aktuální. I když už jsem byl ve Španělsku, pořád jsem tomu nemohl věřit. Měl jsem z toho velkou radost,“ ohlíží se šestadvacetiletý pivot za překotnou změnou ve svém basketbalovém životě.
Ve Španělsku, přesněji v Manrese, totiž opět začínal od nuly. Nechal za sebou rok a půl budovanou roli v rámci polské ligy a riskl krok do neznáma.
„Jenom na chvilku jsem se zamyslel, ale moc dlouho jsem o tom nepřemýšlel. V Polsku v té době nebylo co zlepšit a šance na play-off nám utekla. Odejít do týmu ACB byla obrovská výzva. Chtěl jsem to zkusit. Nic moc jsem o týmu nevěděl. Byla to velká neznámá, ale řekl jsem si, že to zkusím,“ popisuje své dilema.
Brněnský odchovanec věděl, že jde do týmu, který má sestupový nůž na krku. Cíl mise tak byl jednoznačný - pomoci svému novému celku k záchraně. „Všichni tam cítili tlak. Možná i kvůli tomu jsme ke konci sezony prohráli jeden, dva zápasy. Navíc když jsme hráli na domácím hřišti. Věděli jsme, že musíme vyhrát ještě pár zápasů, jestli se chceme zachránit. Nakonec to dobře dopadlo,“ oddechl si.
I kvůli fandům v 75tisícovém katalánském městě: „Hala není nijak velká, vejde se tam kolem čtyř tisíc. Na každý domácí zápas chodilo plno. Fanoušci nás podporovali a fandili celou dobu. Byla tam úžasná atmosféra.“
Kde Auda skončil v Polsku, tam navázal ve Španělsku - byl jedním z klíčových mužů. „První tři zápasy jsem začínal z lavičky, ale už od prvního utkání jsem byl rád, že mi trenér dával dost minut. Ani jsem tolik neočekával. Zbylé zápasy už jsem začínal, ale spíš pro mě bylo důležité, kolik minut hraju. Díky tomu jsem věděl, že mi trenér věřil.“
Také aby ne, vždyť Auda hned v šesti z deseti odehraných zápasů překonal dvoucifernou hranici nastřílených bodů. Sezonu v Manrese ukončil s průměrem přes devět bodů a pět doskoků na utkání. To by mohl být slušný základ pro budování dobrého jména také na Pyrenejském poloostrově.
„To v této chvíli nedokážu říct. Přeci jen jsem v ACB odehrál jen pár zápasů. Jsem za to v této chvíli rád. Myslím, že jsem ukázal, že na takové úrovni můžu hrát,“ přemítá zpětně, co jeho výkony znamenaly.
Jeden ze střelecky nejlepších zápasů si schoval do Palau Blaugrana. Domácí Barceloně i s Tomášem Satoranským nasázel 12 bodů.
„Hrát proti Barceloně byl neuvěřitelný zážitek. Navíc u nich. To byla jednoznačně velká výzva. Věděli jsme, že proti nim moc šancí nemáme, chybělo nám pár hráčů. Chtěl jsem si proti těmto klukům zkusit zahrát,“ vzpomíná na podkošové bitvy s euroligovými hvězdami jako Dorsey, Samuels či Tomič.
Možná už tehdy hrál o svou budoucnost. Manresa se i díky jeho přičinění v nejvyšší soutěži udržela a také Auda by se rád v zemi mistrů Evropy pozdržel: „Ještě je poměrně brzy. Nedokážu říct, jak to všechno dopadne. Po sezoně jsem se bavil s lidmi z klubu. Byli rádi, že jsem přišel, byli spokojení s prací na tréninku i nasazením v zápase. Uvidíme, jestli od nich bude znovu zájem nebo jestli se objeví někdo jiný z ACB. Já bych rád zůstal ve Španělsku.“
Jeho pozice by se mohla upevnit. Jeho vnitroklubový srbský rival Dejan Musli právě zamířil přes celé Španělsko - podepsal smlouvu s Málagou.
Teď Auda tráví dny ve středu Evropy a společně s ostatními adepty reprezentačního dresu se připravuje na boj o Rio de Janeiro. Kvalifikace v Bělehradě, to bude další velké jeviště pro Patrika Audu.
