Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Páté místo na mistrovství světa by bylo krásné, říká volejbalistka Havelková

Nadšení českých volejbalistek v podání Heleny Havelkové. | foto: FIVB

4 2010
České volejbalistky překvapily na světovém šampionátu v Japonsku třemi výhrami v řadě. Především ve dva body ze zápasu s Itálií se dopředu věřit nedalo. Tedy pokud nejste Helena Havelková, která má soupeřky po třech letech na Apeninském poloostrově přečtené.

"Já si dokonce říkala, že jestli nevyhrajeme teď, tak už nikdy," hovoří dvaadvacetiletá smečařka o nečekaném vítězství nad mistryněmi Evropy.

Na přehodnocování českých cílů na mistrovství ale zatím nedošlo. "My jsme chtěly postoupit ze skupiny. O něčem dalším jsem se ještě nebavily," říká Havelková.

Jaké jsou tedy její osobní přání? "Samozřejmě chceme co nejvýš. Ale na medaili to nebude jednoduché. Myslím, že by bylo krásné bojovat o páté až osmé místo."

Vy sama se s Italkami dobře znáte. Co vám po zápasu říkaly?
Zrovna jsem tu měla jednu na pokoji. Lucia Crisantiová je moje klubová spoluhráčka, strašně mi gratulovala a přála mi. Ale to je hráčka z lavičky. Kdybych se bavila s nějakou jinou, asi to takové nebude. Itálii jsme to totiž dost zkomplikovaly. Asi přestaly mít ty cíle, se kterými sem jako mistryně Evropy přijely.

Helena Havelková

Helena Havelková

Narodila se před 22 lety v Liberci, kde s volejbalem začínala v klubu TJ Loko.

Přes pražskou Slavii odešla 187 centimetrů vysoká smečařka v roce 2007 do Itálie.

Po dvou sezonách v Sassuolo Volley zamířila do Busta Arsizia, se kterým zvítězila v evropském poháru CEV. V letošním roce bude v tomto klubu působit společně s českou reprezentační univerzálkou Anetou Havlíčkovou.

Jak na dosavadní výsledky reagovala ostatní volejbalová veřejnost?
Mě dost překvapilo, kolik lidí to sleduje. Psala mi spousta neznámých lidí z Čech. Spousta jich gratulovala. Je to hodně pozitivní. Tady v dějišti mistrovství jsem se bavila jenom s několika trenéry. Všichni blahopřejí, protože nám už dlouho říkají, že na to máme. Ale dosud jsme to neprolomily.

Bylo obtížné udržet víru ve vítězství, když jste první dva sety s Italkami těsně prohrály?
My jsme spíš prolomily smůlu. Už s Holanďankama jsme měly setbol na ruce a neproměnily ho. Teď jenom dokazujeme, že můžeme být vyrovnaný soupeř Italkám i Holanďankám. Ale Italky jsou trochu pod tlakem, nedaří se jim to, co se jim vždycky dařilo. Já si i říkala, že jestli nevyhrajeme teď, tak už nikdy. Protože mají zraněné a nejsou v plné síle.

Na závěr skupiny přišla Keňa a očekávání jasné výhry.
Ale proti takovému soupeři se nehraje zrovna nejsnáz, protože jsme byly favoritkami. Je to soupeř, kterej polaří, na smeči se to snaží co nejvíc osolit. Hraje se proti nim špatně. Ale naštěstí jsme to uhrály 3:0. Určitě to ale nebylo tak lehce, jak jsme si myslely.

Z přenosu se zdálo, že jste zápas ze začátku podcenily. Bylo tomu tak?
No, bylo to tak. Bohužel. Ten zápas pro nás vlastně nic neznamenal, nic neměnil. Ale nikdo samozřejmě úmyslně neprohraje. Outsiderům se hraje o něco líp. A těmi jsme v předchozích zápasech byly my, teď to bylo naopak.

Jak obtížné bylo se do zápasu dostat?
Záleželo to hlavně na nás. Jak k tomu my přistoupíme, jak se nám bude dařit. Byly jsme zaražené, já osobně dostala i nějaký eso. Trošku nás zaskočily a nám trvalo, než jsme se do toho dostaly a začaly hrát.

Nastal během zápasu nějaký další krizový moment, který mohl třeba přinést zvrat?
Já myslím, že ne. Bylo to bylo pevně v našich rukou. Šlo jen o ten začátek, než jsme se aklimatizovaly na jejich hru.

Podařilo se splnit cíl ušetřit energii?
Každá jsme teď ráda, že dohrajeme zápas. Pak jdeme večer na regeneraci a už myslíme na další zápas. Nebylo to jednoduché. Hrály jsme několik zápasů v kuse, teď nás čekají další čtyři. Každá tedy hledáme co nejvíc času, abychom si mohly odpočinout.

Následujícími soupeři budou USA, Německo, Kuba a Thajsko. Jaké jsou české šance proti nim?
Vychází to už z umístění těchto týmů. USA a Německo budou přece jen složitější. A Kuba s Thajskem? Aspoň s nimi bychom mohly hrát vyrovnaně a třeba bychom je mohly potrápit a vyhrát.

Co vás čeká během dvou volných dnů?
Stěhujeme se do Nagoje. A pak tréninky a příprava na první zápas s Amerikou. Uvidíme, co dalšího stihneme. Každá z nás už si něco málo nakoupila. Celou dobu na pokoji ale nikdo z nás být nechce. Půjdeme se určitě projít.

V novém městě vás čeká zvykání na jinou halu. Jak je takovýto přechod obtížný?
Není to snadné. Na servis a na příjem je to choulostivější než na smeč. Snad s tím nebude žádný problém. V Hamamacu to obtížné nebylo.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze