Partizan je pro basketbalistu Veselého sen. A NBA čeká

Až se ve středu srbská metropole zastaví kvůli sportu, bude v tom hrát roli i české jméno. "Fanoušci nám odpustí všechno, jen ne tuhle prohru. Bude to vyhecované, jako když se potká Sparta s Baníkem," říká Jan Veselý, basketbalista slavného Partizanu Bělehrad, před derby proti Crvene Zvezdě.

Jan Veselý v černém dresu Partizanu Bělehrad | foto: Aleksandar Djorovič

Veselému je teprve 19 let, přesto patří k tahounům v celobalkánské soutěži i v Eurolize. A je jedním z největších evropských kandidátů na draft do NBA: pokud by v červnu uspěl v 1. kole, což není nemožné, dostal by automaticky smlouvu a stal by se tak teprve třetím Čechem v zámořské soutěži!

"Tato sezona rozhodne o mé budoucnosti," říká 210 centimetrů vysoký mladík a obrovský talent českého sportu.

Bělehrad jej miluje, Evropa sleduje, zámoří očekává. Přitom Veselý se k basketbalu dostal vlastně náhodou.

Zabrousíte někdy na specializované weby o draftu pro NBA?
Ne ne, tam nechodím. Spíš se podívám na nějaké video ze zápasů.

A když vám povím, že píší, že jste "jeden z nejzajímavějších mezinárodních talentů", jak se to poslouchá?
V pohodě. Ale sám nevím, jak bych to řekl... (rozpačitě mlčí)

Je to až moc slov chvály?
Určitě tím jsem polichocený. Neříkám, že jsem nějaké dřevo, ale na taková slova se reaguje těžko. Potěší to, teď se však snažím soustředit hlavně na tuhle sezonu. Ta rozhodne o tom, co bude dál. Jestli budu v Evropě, nebo někde jinde.

Zkuste popsat, co pro basketbalistu NBA znamená. NHL je hokejový vrchol, ale českých hráčů tam už působily desítky. To v NBA se ukázali jen dva, Jiří Zídek a Jiří Welsch.
Je to nejlepší soutěž světa, úplně odlišná od Evropy. V NBA je basket hodně běhavý, hraje se jeden na jednoho, zatímco tady je to týmová hra. Těžko se tam dostat.

Zámořský basketbal jste si vyzkoušel, když jste tam před sezonou s Partizanem byl na turné. Jaký jste si odsud odnesl největší zážitek?
To, když nastoupíte v té obrovské aréně proti týmu z NBA, hráči jsou tam neskuteční. Být na hřišti a hrát proti nim, to je zážitek sám o sobě.

Duely s Denverem i Phoenixem jste prohráli o 30 bodů. V čem byli jejich hráči lepší než vy?
Pohybově. Je to odlišný basket od evropského amy jsme na to nebyli zvyklí. Než vystřelíte na koš, oni už všichni běží do rychlého protiútoku, to se hrozně těžko brání.

Což jste si vyzkoušel i proti Carmelovi Anthonymu, že? Právě superstar Denveru jste dostal za úkol ubránit a skončil jste s pěti fauly.
Je pravda, že je tam největší hvězda, každý kontakt na něj pískali. Bylo to těžké, navíc je neskutečně rychlý a má ohromný výskok. Už v zámoří jsme si uvědomili, že zatím máme do NBA daleko. Určitě nám to dalo i motivaci do tréninku.

Je vám 19 let, nastupujete v Eurolize, hrál jste proti hvězdám NBA, budoucnost máte před sebou. Ale přitom jste měl dělat jiný sport, že?
Mamka chtěla, abych hrál volejbal, sama je volejbalistka. Ale v Příboře nebylo kde, proto vyhrál basketbal.

O čem jste tehdy snil? Představoval jste si, že to můžete dotáhnout třeba i do NBA, což se zdá být reálné?
Začínal jsem docela pozdě, ve 12 letech. Tehdy to bylo jen tak, abych něco dělal. Pak jsem přešel do Ostravy a to už jsem na své hře hodně pracoval: v té době byl sen dostat se do první ligy, do reprezentace, do ciziny. V tomhle smyslu slova si teď svůj sen už žiju.

Bylo největší obětí na cestě za snem to, že jste v 16 letech odešel z domu hrát do slovinské Lublaně?
Oběť taky, ale hlavní byla zkušenost. Mít všechno na jednom místě, to většinou nejde. Něco musíte obětovat, abyste získali něco jiného.

Rodiče vám to nerozmlouvali?
Vzhledem k tomu, že jsou oba sportovci, to brali i z téhle stránky. Kdyby nesportovali, asi by se o mě i báli, ale oni věděli, co sport obnáší.

Co tedy bylo nejtěžší?
Přišel jsem do Lublaně a neuměl jsem anglicky ani slovinsky, to byl největší problém. Nedělá mi obtíže vycházet s lidmi, kromě jazyka však bylo náročné i odloučení od rodiny a od kamarádů z Ostravy.

Z Lublaně jste zamířil do Partizanu Bělehrad, evropského klubového gigantu. A v 19 letech už tu ve své druhé sezoně máte roli lídra, že?
Mám víc prostoru v útoku než minulý rok, taky nám oproti poslední sezoně čtyři hráči odešli. Trenér se mi snaží dát čas a prostor a já se to snažím využít. Snad docela dobře.

Jste sám se sebou spokojený? A s výkony Partizanu, který zatím asi nezáří tak, jak byste si představoval?
Sám se sebou jakžtakž. Některé zápasy mi vyjdou víc, některé míň. Tým jsme poskládali vlastně až po začátku sezony, ještě se rozehráváme. Ale už zápasem v Černé Hoře (Partizan vyhrál v neděli v Podgorici 65:59) jsme ukázali, že jsme zpátky.

Co vlastně kromě basketbalu stíháte? Hrajete Euroligu a balkánskou Jadranskou ligu, stále cestujete...
Je toho hodně, snažím se co nejvíc odpočívat. Ve čtvrtek jsme hráli Euroligu v Litvě, v pátek jsme se vrátili pozdě večer a v sobotu jsme hned letěli do Černé Hory na Jadranskou ligu. Takže program je: spánek, spánek a trénink. Když se před tréninkem nevyspím, nestojí to za nic.

Ti, jež možná neznáte

Kateřina Zohnová (basket, Wisla)

Nejen že ji vyhlásili za nejhezčí basketbalistku polské ligy: v náročné soutěži si získává pozornost hlavně hrou. Loni byla třetí mezi střelkyněmi, teď s Wislou Krakov válí v Eurolize. Možný budoucí tahoun národního týmu? Je jí 25 let, věk by na to měla.

Ilona Burgrová (basket, Bourges)
Na šanci v basketbalové reprezentaci čeká, ač působí ve francouzském velkoklubu z Bourges. Je jí 25 let, měří 196 cm, má za sebou juniorské medaile i působení v zámoří. V univerzitní soutěži odehrála maximálně povolené 4 roky, a když chtěla školu dokončit, tak s týmem jednu sezonu jen trénovala.

Lenka Kysučanová (házená, Méty)
Ve Francii s Métami vyhrála tři tituly a byla vyhlášená nejlepší levou spojkou ligy v zemi, jež pravidelně hrává Euro i MS. "Nejlepší házená je asi v Dánsku, chtěla bych si tam zahrát," říká 25letá hráčka. Kdo ví, zda to stihne. Láká ji rodina: "Možná do dvou let skončím."

Češi pro budoucnost

Tomáš Satoranský (basket, Sevilla)
Parťák Jana Veselého se může pyšnit: je mu teprve 17, ale už si zahrál španělskou ligu, jednu z nejlepších v Evropě! "Jsem zase na začátku," říká rozehrávač Satoranský o prvním zahraničním angažmá. V Česku hrál ligu od 15 let a už patřil k hvězdám.

Petr Linhart (házená, Plzeň)

Je mu 19 let a už se podíval do Kielu. Do týmu německého obra, v němž září Filip Jícha, si Linharta pozvali na stáž poté, co zazářil na mistrovství Evropy dorostu. Zkušenosti sbírá už i v dospělé reprezentaci. Navíc má skvělé předpoklady: vysoký, s dobrou střelou a levák, což je v házené k nezaplacení.

Jakub Veselý (volejbal, Arrago)
Ve 23 letech je sice nejmladším, ale už stabilním členem kádru volejbalové reprezentace. Blokař působící ve francouzské lize to má v reprezentaci o to náročnější, že na jeho postu je velká konkurence. "Tu respektuji, ale strach z ní nemám," říká bývalý hráč Liberce.

Česká jména, jež září ve světě míčových her

Jan Veselý (basketbal, Partizan)
Basketbalový supertalent se narodil 24. dubna 1990. Je hvězdou i nadějí pro budoucnost, přesto jej nemusíte znát. V Bělehradu 210 cm vysokého obra milují, už v 19 letech vyhrává zápasy a baví diváky. Sní o NBA, jež se ho chystá draftovat. Pokud by uspěl v 1. kole, což je reálné, čeká ho tříletý kontrakt. Maminka je bývalá volejbalistka, otec hrával basketbal za Ostravu. Zde začínal i Jan Veselý, v 16 letech šel do Lublaně, odkud si jej vytáhl Partizan Bělehrad.

Filip Jícha (házená, Kiel)
O něm jste asi slyšeli, přesto je nedoceněný. Je nejlepším střelcem Ligy mistrů, esem Kielu, možná nejlepšího klubu světa, hvězdou bundesligy. "Je to nejlepší házenkář našich dějin," řekl o něm spoluhráč z národního týmu Daniel Kubeš. V basketbale by byl hvězdou NBA.

Jan Štokr (volejbal, Perugia)

26 let, 208 centimetrů a podle všeho má to nejlepší stále teprve před sebou. Český volejbalový univerzál působí v italské lize už od svých 20 let a je hvězdou Perugie. "Ale pořád si nejlíp odpočinu na gauči, když koukám na českou televizi."