Jak je důležitá souhra člověka a zvířete, o tom mohou pětibojaři vyprávět.
"Právě parkúr totiž může pohřbít veškeré vaše naděje na dobrý výsledek, anebo vás naopak vystřelit k medaili," říká Robert Kopecký. Muž, který provozuje jezdecký areál v Poděbradech a který se českým moderním pětibojařům stará na závodech o "koňskou" agendu.
S výpravou je i v Egyptě. Právě jeho poznatky si večer před finále vyslechne Lucie Grolichová a o den později rovněž finalisté závodu mužů.
"Každá rada je dobrá. Zvlášť pro nás, začátečníky," říká mladičká Natálie Dianová, která se v Káhiře do finále SP neprobojovala."Kouč poradí, kterého koně pobízet nebo který je v klidu. Ale vždycky je to stejně na jezdci," dodává Sylva Marčevová.
A co má takový trenér přes koně na starost? "Musím zakreslit trasu závodu, popsat všechny překážky a hlavně prohlédnout koně. Jak se chová, jak najíždí na překážky, jestli je klidný, nebo naopak výbušný," vysvětluje Kopecký podstatu své práce.
Celý kurz má zhruba 500 metrů. Je na něm postaveno dvanáct překážek, z toho jedna musí být tzv. dvojskok a jedna trojskok. Od průměrné doby jízdy se stanoví základní čas pro závod. Každá sekunda nad tento limit jsou čtyři trestné body. V Káhiře při SP vyjde jízda na 80-90 sekund. Do samotného finálového závodu (v semifinále se parkúr vynechává) bude připraveno 18 koní (jeden pro dva jezdce) a čtyři náhradníci.
"Tady to nevypadá na těžký závod," zamyslí se pětatřicetiletý odborník při pohledu na měkkou písčitou trať. "Žádné velké obraty, je tu hodně místa i dost času."
A na řadě je koňská promenáda. Kopecký ze začátku nemá námitky. Jenže s postupem času kvalita nabízeného materiálu upadá.
Když ale čtyři koně po sobě neskočí či se jinak vzpouzejí, Kopecký se uculí: "Katastrofa. Kdo si vylosuje tohohle, může jet rovnou na letiště," ukazuje na zvíře, které vidí překážky zřejmě prvně.
Je navýsost jasné, že při závodech tu bude hodně záležet na losu.
A i tak to potom možná bude loterie.
Loterie, na jejímž konci si někdo udělá výbornou výchozí pozici pro závěrečný běh. Jako třeba Libor Capalini, který v Aténách zajel parkúr excelentně a z téměř beznadějné pozice zaútočil na olympijskou medaili. "Byl naprosto uvolněný a i to kůň vycítí. Řada Liborových soupeřů chybovala a on toho využil," komentuje Kopecký.
Nebo jako Lucie Grolichová, jež o účast na stejných hrách přišla toho roku na MS v Moskvě. Kůň neposlouchal a česká reprezentantka tak pohřbila i svou posledni naději pro olympijský start.
