Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Nejpekelnější průjezd Peklem. Čech pádil o samotě a déšť bodal do zad

PEKLO V PEKLE. Francouz Duclos-Lasalle snil na blátivém Paříž-Roubaix 1994 o třetím vítězství v řadě, defekt v rozhodující moment ho odsunul na 7. místo. | foto: Profimedia.cz

10 2015
"Jezevec" Hinault jednou pronesl: "Ten závod je volovina." Belgičan Museeuw při něm málem přišel o nohu a Nizozemec De Rooij vyprávěl: "Dřete jako zvíře, nemáte čas se vyčurat, takže to děláte do kalhot, jedete blátem, kloužete..." Čili už nikdy Paříž-Roubaix znovu nepojedete? ptali se ho. "Jasně, že pojedu. Je to nejkrásnější závod na světě." Většina jeho účastníků v roce 1994 by však jen těžko souhlasila.

Předpověď na tuto neděli a na 113. ročník Pekla severu, jak se královně klasik přezdívá, hlásá sucho a sluníčko. Co by za to před 21 lety dali...

Deštivé počasí měsíc před startem přichystalo možná nejtěžší podmínky historie, tmavé mraky znovu ležely nízko nad zemí, na startu teplota 2 stupně nad nulou. A když Gilbert Duclos-Lasalle vyrazil pošestnácté do boje s krutými kostkami a za třetím triumfem v závodě v řadě, na záda jeho i 150 dalších gladiátorů padaly pichlavé kapky deště.

„Paříž-Roubaix bez deště není opravdové Paříž-Roubaix,“ pronesl kdysi Sean Kelly, dvojnásobný irský šampion kostek. „A ještě vážnější je to, když se přidá trocha sněhu.“

Ten den se to stalo.

Kapky se po čtrnácti kilometrech proměnily ve vločky a Čech Luboš Lom využil situace k ataku - na první sekci kostek v Troisvilles měl 14minutový náskok na supící peloton. V týmu mu řekli: Zkus odjet a až tě dojedou, slez. „Nakonec jsem jel 135 kiláků sám,“ vzpomínal. „Účel to splnilo, byli jsme pět hodin vidět v televizi, reklama obrovská.“

Ale úplně se vyšťavil, musel zastavit, třásl se. Byl tak rád, když ho peloton spolkl a ukončil blátivé a současné mrazivé utrpení. „V Roubaix si člověk sáhne opravdu na dno.“

Královna klasik je bitvou o přežití a i za normálních okolností je počinem dostat se do cíle. Když navrch počasí přidá kus ze svého umu, stává se ze závodu absolutně brutální dřina. Důkazem byl i pohled do výsledkového resumé Pekla: na startu v Compiegne stálo 151 účastníků, cílový velodrom v Roubaix jich vidělo jen 48. Ten nejrychlejší Andrej Čmil strávil v bahenních lázních skoro 7,5 hodiny. „Pitomý závod!“ shrnul pak názor pelotonu pátý Sean Yates.

„Na Roubaix jsem zažil i sníh, ale když prší, je to teprve nářez,“ kývl Lom. „Na kostkách se dělají louže a není vidět, co je pod nimi. Uklouznete hned, kdekoliv. A když předtím po kostkách přejede traktor, tím hůř.“

Pak Loma sjeli a obloha se roztrhla, slunce však nestihlo vysušit louže a v Arenbergu se oddělila elitní skupina. Dál uháněla skupina pěti hvězd a 63 kilometrů před cílem Čmil zabral. Dotírající Belgičan Museeuw se 16 kilometrů od cíle dostal 6 sekund za vedoucího Čmila, ale zničil řetěz a bylo po stíhačce.

Pak vjel šampion na velodrom, prudký déšť se znovu spustil a on pokrytý blátem, mokrý na kost projel cílem jako první vítěz Roubaix původem z východního bloku. Žulová kostka mu byla odměnou za epický výkon v pekelném závodě.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze