Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Měli jsme výborný přechod do útoku, pochvaloval si pardubický Kotas

Pardubický kapitán Lukáš Kotas (vpravo) se srazil s rozhodčím Robertem Vyklickým. | foto: Radek Kalhous, MAFRA

2 2015
Na palubovce předváděl to, co ho šlechtí vždycky. Kapitán pardubických basketbalistů Lukáš Kotas nevypustil jediný balon; když bylo třeba, neváhal se pro něj vrhnout po hlavě do autu a v krkolomné pozici jej házel zpět do hry. K sobotní výhře Beksy 98:82 nad Ústím nad Labem přispěl kromě mravenčí práce v obraně též 15 body, šesti doskoky a čtyřmi zisky.

„Šli jsme do toho zápasu hodně koncentrovaně, protože jsme toho v předchozích kolech dost prohráli. Začali jsme hodně agresivně, vzadu jsme si pomáhali. Ústí se na všechny svoje koše nadřelo,“ uvedl třicetiletý Kotas, zvolený koučem Bohunickým za muže utkání.

Po sérii domácích zápasů v Tipsport areně jste se vrátili do haly na Dukle. Užil jste si tu zápas s Ústím?
Hra na Dukle má pro nás nesporné výhody, už vzhledem k tomu, že v ní trénujeme. Je to pro nás domácí palubovka, máme tu nastříleno. Navíc vždycky přijdou skvělí fanoušci, kteří nás podporují. Teď to bylo vidět. V aréně jsou dál, povzbuzování není tolik slyšet, nevytvoří takovou atmosféru.

Tentokrát si mohli vychutnat až nezvyklé množství smečí a povedených kombinací.
Bylo jich opravdu dost. My se snažili o rychlé protiútoky a díky nim jsme měli spoustu smečí. Bylo tomu tak i ze strany Ústí, jejich podkošový hráč (Clayton Vette) asi třikrát parádně zakončoval. Bylo nač koukat. Je to umocněné i tím, že diváci jsou hned u palubovky, zážitek je pro ně daleko lepší.

Do třetího faulu jste prakticky neslezl ze hřiště, hodně jste se naběhal. Vyčerpalo vás to?
Po zranění, kdy jsem zhruba měsíc nehrál, se do toho postupně dostávám. Každým zápasem se cítím líp a líp. Vítězství takových 40 až 50 procent únavy úplně smyje.

Fotogalerie

Už ve druhé čtvrtině jste soupeřům utekli na rozdíl 20 bodů. Co vám zajistilo takový náskok?
Měli jsme vážně výborný přechod do rychlého protiútoku, dávali jsme hromadu bodů ze situací jeden na nula nebo na dva na jednoho. To je pro tým, který ty body dostává, to nejhorší, protože náš hráč jim skóruje za zády a oni zase hrají do plné obrany. Ta přitom byla pořád konsolidovaná a snažili jsme se, aby Ústí mělo pořád těžké střely, což se dařilo. Náš útok jednoznačně předčil útok Ústí a v obraně jsme byli taky dobří.

Po přestávce se Ústí nicméně opět přiblížilo, i proto, že vaše mužstvo zničehonic kupilo zbytečné chyby. Proč?
Já nevím, jak bych to přesně nazval... Je to možná takový strach z vítězství. Vedete o patnáct a tým, co prohrává, by se měl klepat, jestli to vůbec dotáhne. Ale najednou dá šňůru pěti bodů, je to o deset, sledujete tabuli a říkáte si: No, musíme to udržet! Právě takhle jsme do druhé půlky vstoupili. Ale pak jsme si v timeoutu řekli, že musíme „ujet“, přidat. Po úvodních rozpacích jsme se zase dostali na rozdíl, který jsme potřebovali.

Nakonec jste zvítězili o 16 bodů. Oba předchozí duely byly mnohem vyrovnanější, jakou váhu přikládáte skóre?
Mohla to být stovka, měli jsme tam nějakou střelu. Nepřeceňoval bych to, program je poměrně nabitý. Ústí už na konci šetřilo svoje hráče. My se však do vyššího vedení dostali už ve třetí čtvrtce. Dobrý tým tohle musí udržet - věděli jsme, že máme nahráno. Závěr byl asi i pro oko diváka takový nelíbivý, házelo se hodně šestek, bylo to často přerušované. Ale my jsme to neustále kontrolovali.

Beksa proti Ústí bavila halu na Dukle

Více než šest stovek diváků odcházelo v sobotu z haly na Dukle ve výtečné náladě. Nejen proto, že si pardubická Beksa připsala poměrně pohodové vítězství nad ústeckou Slunetou v poměru 98:82; Východočeši byli téměř po celé utkání na koni. Brejk střídal brejk, obouruční smeče jednoruční, hráči si před košem nahrávali za zády...

Ekvilibristiky bylo časem snad až moc. Jako v závěrečné čtvrtině: ve snaze efektivně završit útok se vznesli za nahrávkou do vzduchu domácí Škranc s Kohoutem a obrali se vzájemně o balon, takže útok nakonec „vyšuměl“ do ztracena. Vzápětí se jeden druhému omlouvali.

„Chtěli jsme se odrazit od druhého poločasu (pohárového utkání) v Jindřichově Hradci, kde byla naše obrana na vysoké úrovni. Dokázali jsme dobře komunikovat a pokrýt hru soupeře jeden na jednoho,“ poznamenal trenér Beksy Dušan Bohunický.

V poločase měly Pardubice tři dvouciferné střelce a vedly 54:39, čímž položily velmi solidní základ pro výhru. „Tolik bodů za poločas je samozřejmě vizitka dobrého útoku. Ale to při rotaci, kterou jsme měli, není možné udržet po celý zápas,“ konstatoval Bohunický.

Po pauze sice Beksa několikrát ztratila míč, ale její průběžné vedení nespadlo pod osm bodů a posléze znovu výrazně narostlo.

„Ve druhé polovině hry jsme se dostali do postupného útoku a zkušeností hráčů dokázali úspěšně produkovat naši hru v útoku. Co mně chybělo, byla větší aktivita mladých hráčů,“ dodal kouč.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze