Je dalším důkazem, že má vedení pardubických basketbalistů v posledních letech při výběru zámořských posil šťastnou ruku. Lamb Autrey perfektně diriguje hru, Jobimu Wallovi zase létá skrz obroučku jedna trojka za druhou. A
A on, Dominez Burnett?
Čtyřiadvacetiletý křídelník Beksy víří obranami soupeře jako populární pták roadrunner (kukačka kohoutí), známý z animovaných seriálů Looney Tunes. Prostě ho nechytíte. Stejné to bylo i teď v sobotu pro děčínské Válečníky, kteří v Pardubicích prohráli vysoko 65:81. Burnettových 17 bodů bylo nejvíc ze všech hráčů; se 16 se mu přiblížil pouze rovněž výtečný pivot Kamil Švrdlík.
„Děčín jsme udrželi jenom na třinácti útočných doskocích, to bylo super. Připravili jsme je tak o jednu z nejsilnějších zbraní a nedovolili jim hrát jejich hru. Hodně jsme jim to znepříjemňovali,“ pochvaloval si Burnett po jasném vítězství.
Zdá se, že v poslední době máte nad Děčínem výrazně navrch, vaše vzájemné zápasy bývaly mnohem vyrovnanější.
Předtím jsme neměli tolik společných tréninků, abychom se dokonale sehráli. Na tréninku tvrdě makáme, soutěžíme spolu. Nepískají se fauly, abychom byli připravení na to, když je pak rozhodčí v zápase taky netrestají. Ell (trenér Sanders) nás nechá hrát šestiminutové minizápasy, abychom se na hřišti pořádně poznali a fungovali jako tým. Řekl bych, že to nám v utkáních, jako bylo tohle, dost pomáhá. Jdeme na palubovku s nadšením a agresivitou, hrajeme poctivější obranu. Rozdíl oproti dřívějšku je v tom, že teď to opravdu děláme všichni, týmově. Zkraje sezony to tak totiž úplně nebylo, někdo na hřišti vyváděl tohle, jiný zase tamto. Teď bojujeme jako jeden muž a výsledky se díky tomu dostavují.
Pardubice vs. Děčín? Hosté nestíhaliStejně jako předchozí utkání Pardubic s Děčínem ještě v základní části mělo i to první nadstavbové jednoznačný průběh. Možná až moc - od Pardubic, které tentokrát zvítězily 81:65 (lednový mač skončil v jejich prospěch 101:75), to byla vyloženě demonstrace síly. Přestože Děčín v úplném úvodu nakrátko vedl, neměl sebemenší šanci. Jeho hráči byli v hale na Dašické za stafáž. „Věděli jsme, co si máme hlídat, a nenechali jsme rozehrát ani jednoho klíčového hráče Děčína,“ uvedl kapitán Pardubic Radek Nečas. „Z mého pohledu byl rozhodující začátek druhého poločasu, kdy byl na obou stranách na koši ‚dekl‘ a nikdo se nemohl trefit. Skóre zůstalo prakticky stejné a Děčín jsme nikdy nepustili na jednociferný rozdíl. Díky tomu neměli čím zápas otočit,“ doplnil Nečas. Vedle parád Beksy, jako když Autrey přihrával za zády nebo časoval alley-oopy (nahrávky na smečující spoluhráče ve výskoku), vyčnívaly zoufalé „airbally“ Děčína jak v kombinaci, tak i v koncovce. |
V podstatě hned od úvodních minut jste basketbal prokládali i exhibičními prvky. To není zrovna běžné, tím spíš proti Děčínu.
Ell nám pořád klade na srdce, abychom hráli sebevědomě a byli v klidu. Pak se to projeví takhle. Souvisí to jenom s tou vysokou sebedůvěrou. Děčín má silný tým, porazit je, to se počítá.
Zároveň je to pro vás tímhle způsobem i mnohem větší zábava.
Rozhodně. Do hry se zapojí všichni členové mužstva, hra jde plynule. Pak vidíte alley-oopy (nahrávky na smečujícího hráče ve výskoku), různé finesy. Všechno je to o tom, jak nastoupíte soustředění.
Co byla podle vás hlavní příčina vysoké výhry nad Válečníky?
Naše obrana, hodně jsme si pomáhali, byli na palubovce jeden pro druhého. Děčín je velmi silný na útočném doskoku; snažili jsme se to eliminovat a myslím, že jsme v tom směru odvedli opravdu výbornou práci.
Dá se říct, že je defenziva Beksy v tuhle chvíli její hlavní devizou?
Určitě, protože dobrá obrana vede k jednoduchým košům v útoku. Útok vyhrává zápasy, obrana tituly. Proto nám vždycky říkali: netrapte se tím, když vám to zrovna nejde vepředu, a starejte se o obranu. A ono se to obrátí. Defenziva je klíčová.
Nálada v šatně musí být momentálně výborná. Sice jste nepostoupili do finále v poháru, ale v lize se vezete na vlně.
V poháru jsme pro sebe urvali aspoň medaile za třetí místo, takže nás to nijak zvlášť nerozhodilo. V týdnu jsme se vrátili do tréninku s vědomím toho, jak si v tabulce stojíme. Chtěli jsme využít toho, že jsme psychicky nahoře. Cítíme velkou šanci udělat pořádný výsledek v play-off, chceme si zahrát o titul. K tomu všechno směřujeme. Když takhle budeme pokračovat, můžeme jako tým dokázat vážně velké věci.
Vraťme se ještě krátce k poháru. Jaká to pro vás osobně byla zkušenost?
Zajímavá, hrál jsem ho poprvé. V Prostějově to byl fajn víkend, strávili jsme s klukama dost času pohromadě. Nedopadlo to sice, jak jsme si představovali - chtěli jsme trofej obhájit, a skončili třetí, ale Final Four jinak byla úžasná show. Samozřejmě by to bylo mnohem lepší, kdybychom vyhráli, ale líbilo se mi, jak jsme zvládli zápas o bronz. Chtěli jsme si to pak přenést i do ligy.
Když jste loni v létě do Pardubic přicházel, kouč Sanders mi říkal, že mu v mnohém připomínáte jeho, když se tu před dvaceti lety ocitl poprvé. Následující měsíce ukázaly, že jste si tu perfektně zvykl.
S Ellem toho máme spoustu společného, vyrůstali jsme v podobném prostředí. Je to skvělý člověk, mluvím s ním prakticky každý den, i když máme volno. Bavíme se o basketbalu, o životě tady. Dává mi různé užitečné tipy, jdu jednoduše v jeho stopách. Ell je legendou české ligy a o basketu toho ví strašně moc. Je o dost starší než já, takže mi může poskytnout spoustu informací, které mi to tu ulehčí. I k mojí další kariéře. Jsem mu za to vděčný. V Pardubicích jsem velice spokojený. Dobrý klub, dobrý kouč, dobří spoluhráči... Jak jsem řekl už předtím - naše mužstvo má obrovský potenciál a sám jsem zvědavý na to, kam to v play-off dotáhneme.
