Nejen výsledky to byla takřka identická finále. Na jedné straně kurtu rychlé přesné údery k čáře, které si co chvíli vysloužily potlesk. Na opačné až na výjimky gesta zmaru a jen s obtížemi potlačovaný hněv.
Vítězi 87. Pardubické juniorky se po zcela dominantních výkonech stali Karolína Muchová z TK Pris Frýdek Místek, která porazila 6:2 a 6:1 na sety Ninu Holanovou z TK Sparta Praha, a Zdeněk Kolář z TK Bystřice nad Pernštejnem, jenž coby nasazená dvojka udolal jedničku Davida Poljaka z TK Agrofert Prostějov v opačném gardu: 6:1 a 6:2.
Muchová je mezi dívkami prvním případem od dob Iva Mináře v chlapcích (2000), která na Juniorce dokráčela pro titul coby nenasazená. Ale nenechte se zmýlit - její rozlet pouze přibrzdila zranění, s nimiž se v nedávné době potýkala. Teď už je evidentně fit.
„Nehrála jsem asi rok a půl, ale to se dá dohnat,“ řekla po finále, v němž prohrávala pouze krátce po startu první sady: 1:2. Pak už to šlo ráz naráz 3:2...6:2.
Úvodní set trval jenom půl hodiny a u dalšího to bylo prakticky totéž. Když Muchová Holanové podruhé sebrala servis a zvýšila na 4:0, nebylo co řešit. I Pražanka sice vzápětí rovněž „urvala“ game při podání sokyně, ale na víc se nezmohla.
Na agresivní styl Muchové plný výborných returnů, kraťasů, smečí i nebojácné hry na síti Holanová neměla nárok. Balony jí létaly přesně tam, kam nechtěla - do sítě, nebo kus za kurt. „Udělala jsem moc chyb, byla jsem hrozně nervózní,“ přiznala poražená finalistka.
Muchová, která už v pondělí vyřadila jedničku Miriam Kolodziejovou, se později svěřila, že nejtěžším zápasem na Juniorce pro ni byl čtvrtfinálový duel s Monikou Kilnarovou (5:7, 6:0, 6:4). „S tou jsme se ve třetím setu hodně tahaly,“ řekla.
Kolář nastoupil proti Poljakovi se šátkem na hlavě a sebedůvěra z něj přímo čišela. Co chvíli se hecoval, chválil se za dobře trefený servis či return, a místo, aby se šel mezi sety občerstvit nebo na chvíli schovat do stínu pod slunečník, raději zahříval svaly poskakováním poblíž zaplněného hlediště.
S prvním setem byl hotový za 27 minut a o moc déle netrval ani ten následující, na jehož konci se radoval z titulu dorosteneckého mistra republiky. Poljak, jemuž jeho deblový spoluhráč vybíral i nesmírně tvrdá podání, marně hledal půdu pod nohama. Při jednom balonu pro soupeře dokonce uznale smekl čepici.
Za stavu 2:5 ve druhé sadě pak už věděl, že na zvrat nemá síly. Předchozí mače v singlu, většinou třísetové bitvy, ho ve srovnání s Kolářem příliš vyčerpaly. „Už se mi podlamují kolena! Jsem starej!“ promlouval sám k sobě.
To Kolář si vychutnával každý kontakt balonu s výpletem rakety. A po výhře prohlásil: „Budu makat ještě víc!“
