„Nymburk bude mít jako mistr právo startovat v nové soutěži, která vzniká pod FIBA (Mezinárodní basketbalová federace) - Basketball Champions League, v podstatě basketbalové Lize mistrů. Otvírá se tak post v kvalifikaci pro FIBA Europe Cup, který hrál letos. A to je právě místo, které bychom měli zájem obsadit. Zamlouvalo by se to i České basketbalové federaci. Snažíme se pro to dělat maximum,“ říká Martin Marek, generální manažer BK JIP Pardubice.
Projevuje se v tomhle úsilí i fakt, že vám Nymburk s eurocupovými zápasy v Tipsport areně vyklidil pole a můžete na to přitáhnout diváky?
Když hrál v aréně, měl tu návštěvnost. My bychom rádi pardubickému basketbalu přidali mezinárodní konfrontaci. Víte, že v sezoně 2011-12 jsme hráli pohár EuroChallenge, což byla super zkušenost nejen pro tým, ale i pro oddíl. Mohli jsme vidět, jak ostatní kluby pracují. Ale musí to být finančně připravené. Jednáme o tom, nějakou podporu už máme od Pardubického kraje, rokujeme s městem, s ČBF a hledáme silné regionální partnery, abychom dali dohromady příslušnou částku. Potřebujeme hrát dobré zápasy se silnými protivníky. Klubu to dává prestiž a hlavně je to obrovský bonus pro mladé hráče z Golden Talents, které tu máme. To je vize klubu. Když se to podaří, bude to zase posun.
Byl jste ve čtvrtek večer zapít bronzové medaile s hráči?
Bohužel nebyl. Ani já, ani Pavel Stara (předseda představenstva), protože jsme další den od osmi ráno měli docela důležité jednání. Čekal nás náročný den, takže jsem týmovou oslavu vynechal, což mě mrzí. Co vím, tak se to povedlo a oslavy byly až do rána. Byl jsem rád, že to oslavil tým, to je to nejdůležitější. Navíc teď v pátek máme na Dukle rozlučku s fanoušky (od 16 do 17 hodin), takže si to částečně vynahradíme.
Pardubický trenér Levell Sanders hovoří ke svým hráčům.
Jeden z koučů Tomáš Bartošek po posledním utkání s Prostějovem řekl, že třetí místo je potom, čím si tým od podzimu prošel, ohromný úspěch. Cítíte to stejně?
Určitě. Sezonu vnímáme jako úspěšnou. Vyhráli jsme Český pohár - po dvaadvaceti letech, takže tenhle tým zůstane zapsaný v klubové historii jako druhý, jemuž se to povedlo. Toho si moc vážíme a doopravdy jsme v ročníku měli dva vrcholy; jedním byl pohár a druhým liga. Pokud jde o ni, měli jsme ambice bojovat v té poslední, finálové sérii. Ale během základní části jsme ztratili spoustu zápasů, které nás pak stály hrozně moc. Mohli jsme jít do play-off z jiné pozice. Nicméně nestalo se; do play-off jsme vstupovali až z pátého místa a z toho pohledu jsme vyřazovací část zvládli, jak jsme nejlépe mohli. Přešli jsme přes Opavu, s níž jsme měli dlouhou dobu negativní bilanci. Byť jsme vypadli s Nymburkem 0:3 na zápasy, kde byl soupeř samozřejmě silnější, tak jsme měli pocit, že naše výkony a herní projev měly stoupající tendenci. Po druhé čtvrtině úvodního zápasu, kterou jsme prohráli o třicet, jsme se vrátili do reality, do basketbalu, kdy musíme přepnout na vyšší rychlostní stupeň. Zápas na Dašické jsme pak neodehráli špatně a následný třetí hráli vyrovnaně. Ani v téhle sérii jsme se neměli zač stydět. A pak jsme porazili v souboji o třetí místo Prostějov. Když to hodnotím, že jsme šli do play-off až z té páté příčky, záměrně říkám „až“, bronz je rozhodně úspěchem.
Bylo tedy páté místo v tabulce jedinou kaňkou v sezoně?
Když hodnotím sílu kádru, který jsme před sezonou podepisovali, tak kdybyste mi řekl, že budeme pátí po základní části, nevěřil bych tomu. Ale přihodilo se to. Představovali jsme si, že do play-off půjdeme z vyššího postavení, nejhůř třetí.
Čtvrtfinále s Opavou jste, na rozdíl od loňska, začínali venku. Neměl jste z toho strach?
Neměl, naopak jsem věřil, že je „dáme“. Že jsme oproti loňsku silnější, že máme připravené pivoty. A hlavně jsem z týmu cítil veliké odhodlání. Po těch neúspěších, které jsme s Opavou měli jak v základní části, tak v play-off... Ono se to v tom týmu kumuluje, chcete to konečně prolomit. Chtěl bych vyzdvihnout individuální výkony rozehrávače Lamba Autreyho, protože u něj to byla změna uprostřed sezony, ve které jsme to neměli jednoduché. Měnili jsme v ní hlavního trenéra a právě prvního rozehrávače. To jsou klíčové součásti kostry klubu. Musím říct, že se to povedlo. (Kouč) Ell Sanders se s tím statečně pral, byl hozený do rybníka a musel během pár dnů plavat. A Lamb měl obrovský podíl na tom, že jsme přes Opavu přešli. Samozřejmě to byla týmová záležitost, ale on byl faktor, který hrozně pomohl.
Byla pro vás tahle sezona v pozici manažera dosud nejnáročnější? Musel jste řešit zranění Sanderse a shánění jeho náhrady, rezignaci trenéra Dušana Bohunického, Sandersův přechod z role hráče do role kouče, pak nervy v sérii s Opavou. Do toho oslavy 60. výročí klubu a s tím spojené akce...
Jednoznačně. Byla to bláznivá sezona. Na druhou stranu, spousta věcí se tady odmakala a povedla. Všem se nám podařilo velice důstojně oslavit šedesát let od založení klubu. Přihlásili jsme se k tradici, k historii a na místě je poděkování všem lidem v klubu i partnerům, kteří se na tom podíleli. Byl to jeden z cílů téhle sezony. Bylo to namáhavé, ale právě takové sezony vás posouvají dál jak osobnostně, tak i celý klub. Když si lidi musejí hrábnout víc do sebe, zase vidí, že je ještě co zlepšovat.
Před sezonou přibyli do týmu Beksy Radek Nečas a Kamil Švrdlík. Předpokládám, že splnili vaše představy...
Radek byl tuším potřetí za sebou vyhlášen obráncem roku, Kamil byl MVP (nejužitečnější hráč) Final Four Českého poháru a současně byl zařazen do nejlepší pětky celé ligy. Oba dva se stali významnými posilami a přispěli k té úspěšné sezoně. Jsou to zkušení hráči. Kamil byl teď pozvaný do přípravného kempu reprezentace, který začíná 31. května. Radek nám hrozně pomohl i v šatně, co se týče týmové chemie, je to další vítězný hráč, velký motor.
Stěžejní postavou se ve druhé části sezony stal Autrey. Jak to s jeho působením v Pardubicích bude dál?
Strašně rádi bychom ho udrželi, už delší dobu jednáme s jeho agentem. Bylo to pro nás veliké oživení. Je to přesně hráč, kterého jsme potřebovali. Nejen klasický rozehrávač - máme Viktora Půlpána, který hraje hodně pro tým -, ale i někdo, kdo se nebojí skórovat a vezme to na sebe v klíčových okamžicích. Dokáže zrychlit hru a táhnout to dopředu. Navíc je pořád mladý, má možnost se zlepšovat a výborný fyzický fond.
Smlouvy končí také čtveřici Kotas, Příhonský, Pandula a Škranc. Stojíte o to, aby v klubu všichni pokračovali?
Obecně se všemi kluky jednáme, vyhodnocujeme si sezonu. Někteří jsou zastoupeni agenty a jsme s nimi v kontaktu celoročně. Máme víceméně zájem udržet tým pohromadě i pro ročník 2016-17. Mužstvo bylo letos úspěšné a myslím, že máme potenciál jít do play-off z lepšího místa. Tým šlapal i lidsky. Ale bude záležet na individuálních jednáních a nevylučuji, že k nějaké změně dojde. Ale nebude to nic dramatického.
Byl jste spokojen s pokrokem mladých hráčů? Přišlo mi, že Viktor Půlpán a David Škranc, oba velké talenty, v hráčském vývoji trochu „zamrzli“, čekal jsem od nich víc...
Pulpy (Půlpán) měl období, kdy už to doopravdy muselo být na něm, viz Ellovo zranění. Než přišel Lamb, hrál i třicetiminutové úseky a ukázalo se, že na to ještě není připravený. Ale pořád od něj chceme daleko větší agresivitu v útoku, aby se víc zapojoval a nehrál jen pro mužstvo. Řešíme to s ním. David letos maturoval, přišel proto o individuální tréninky, na které chodil dřív, takže se zapojoval jen do týmových. I my od nich očekáváme větší progres, ale pořád to jsou hráči s výraznou perspektivou pro nejvyšší soutěž i reprezentační výběry. K momentální stagnaci možná došlo, ale pevně věříme, že do toho zase dupnou a porostou.
Kopec smůly měl letos Tomáš Šoukal. Tomu lze asi jen popřát, aby byl příští rok zdravý, že?
Přesně tak. Bohužel si udělal koleno, na konci dubna absolvoval operaci křížového vazu a bude to na delší rehabilitaci. Je to šikovný hráč, potřebujeme, aby opět začal trénovat a dostal se do toho. Co se týče ostatních mladých, Pepa Potoček ukázal útočný potenciál, nebojí se toho a rádi bychom pro něj do budoucna na „dvojce“ hledali víc minut. Bude to záviset na tom, jak se adaptuje na rychlost a obranné úkoly. Protože na jeho pozici hráli dva výborní obranáři: Pepa Příhonský a Lukáš Kotas. Tam se uvidí. Karel Formánek s Martinem Roubem letos působili hlavně v devatenáctce a máme tady ještě první ligu, tam bude pro ně pořád to gros minut. Budou získávat zkušenosti v tréninkovém procesu v první lize.
Junioři do 19 let letos skončili čtvrtí, tradičně elitní kadeti do 17 let získali bronz, ale zlato mají jen minižáci U11, U13 a žáci U14. Činíte z toho nějaké závěry?
Je to o ročnících. Měli jsme silné 1995, 1996 a 1997, to se projevilo na dvou titulech v devatenáctkách, které byly předtím. I letos se těsně před koncem semifinále vedlo, ale nezvládla se koncovka. Ta linie byla velmi tenká. V mládeži taky dochází k jedné změně. Jsme rádi, že v klubu zůstal Dušan Bohunický. Bude pracovat jako šéftrenér Vrcholového sportovního centra mládeže, které zaštiťuje první ligu, kategorii U19 a U17. Přímo povede U19.
Kromě jiného jste v dubnu pořádali výstavu mapující historii klubu v Galerii Mázhaus. Jakou měla odezvu?
Výbornou. Dokonce nám z Kulturního centra Pardubice přišlo, že měla asi o 117 procent větší návštěvnost, než je průměr tamějších výstav. Ukázalo se, že byla zajímavě udělaná. Přišly tam školy, dělali jsme besedy s bývalými i současnými hráči a byl o to zájem.
Která z dalších akcí kolem šedesátého výročí se podle vás jinak vydařila nejvíc?
Organizačně se povedly všechny. Hrajeme spolu za Pardubice je už tradiční akcí s Komorní filharmonií. Chtěli bychom v tom pokračovat, ukazuje se, že lidi mají spojení sportu a kultury rádi. A s filharmonií se nám spolupracuje výborně. Ze sportovního pohledu jsme si nejvíc užili Final Four, to byla velká euforie. Bylo super, že se podařilo získat pohár.
Martin Marek, generální manažer basketbalových Pardubic
Jaké ohlasy jste měli na komentované přenosy Beksa TV na internetu?
Obrovské poděkování náleží Rendovi Peškovi (PR manažer a mluvčí klubu), který se tomu celou sezonu věnoval s vysokým nasazením. Některé sledovanosti byly vážně vysoké, vítězný duel, který jsme tu hráli s Nymburkem, sledovalo deset tisíc lidí. A podobné to bylo i s dalším utkáním o první místo s Děčínem. Je to věc, kterou bychom chtěli rozvíjet. Je vidět, že lidi jsou internetovým médiím otevření. Akcí je moc, spousta si jich nenajde cestu do haly, ale chtějí být doma s rodinami. Ale pustí si to na chytrém telefonu, tabletu, laptopu, promítnou si to na velké televizi... O tyhle diváky nechceme přijít a nabídnout basket i jim. V kontextu toho máme také radost, že se podařilo dotáhnout rekonstrukci na Dašické a že ta hala ukazuje svůj potenciál. Návštěvnost a atmosféra na play-off byly super, lidi se tam učí chodit. Tým tam toho víc odtrénoval, odehrál a cítí se tam víc jako doma.
Chystáte se do arény na Harlem Globetrotters?
Určitě. Myslím, že to bude unikátní show. Ta skupina letos slaví dokonce 90 let, je to tradiční značka. Přiznám se, že jsem na nich osobně ještě nikdy nebyl, ale pamatuji si, že jsem se jako malý díval v televizi, když byli v Ostravě. Chtěl bych pozvat i všechny fanoušky.
