Na tiskové konferenci po zápase s Pardubicemi seděl v klidu a odpovídal dlouho na otázky novinářů. Nic nezakrýval, když se chtěl něčemu vyhnout, řekl jen: "To mi nepřísluší hodnotit."
Přímo komunikovat je jeho trenérskou filozofií. S hráči v Ratíškovicích si vybudoval silný vztah založený na důvěře a kolektivním duchu. Třeba minulé pondělí šel celý tým pomáhat na stavbu bývalému kolegovi Petru Zemánkovi, dnes hájícímu barvy Drnovic. "Parta je hodně důležitá," říká kouč.
Podobně to vidí i sami fotbalisté. "On vybudoval tu atmosféru, je škoda, že teď odchází," podotkl brankář Baníku Pavel Barcuch.
Oficiální loučení se sezonou se uskuteční ve středu, Palička ale při něm bude chybět. "Kvůli povinnostem v Jablonci se nezúčastním, mrzí mě to."
V nastoleném trenérském směru by rád pokračoval i v první lize. "Vše ale záleží na hráčích, které máte," upozorňuje.
Nejvyšší soutěž je pro něho už dlouho výzvou. "Nikdy jsem to neskrýval." Rozhodovat se dlouho nemusel, i když o něho kromě Jablonce měly zájem i Drnovice a druholigová Olomouc, v pátek ještě narychlo přispěchal Kyjov.
Fanoušci nadávali
Loučení z Paličkou však diváky do varu příliš nepřivádělo. Neměli důvod tleskat a radovat se, klub totiž prohrál hlavní duel s penězi: druhá liga se stěhuje do nedalekého Kyjova.
Však také na adresu tohoto rivalského města zaznělo na stadionu mnoho jadrných nadávek.
"Ale Kyjov není tak daleko, snad budou diváci jezdit i tam," utěšoval se útočník Aleš Chmelíček.
Právě fandové byli vždy doménou Ratíškovic. V loňském roce, kdy se Baník poprvé ve druhé nejvyšší soutěži představil, chodilo na zápasy více než tři tisíce lidí, na utkáním se Synotem se na malý stadion vměstnalo pět tisíc příznivců. Několik z nich se proslavilo i bitkou při finále Poháru ČMFS vloni v Praze.
Právě finálová účast byla nejvyšším úspěchem malého klubu s dlouhou tradicí.
Na loučení však zavítalo jen 503 platících diváků. "Je to zklamání, ale počáteční euforie opadla, už je asi nezajímáme," hledal příčiny Chmelíček, v klubu druhým rokem.
