Síly se budou hodit, v úterý čekají tři surové kopce s cílem v lyžařském středisku Alpe d’Huez. Těšíte se?
Jsou cyklisti, co se i na takové etapy těší. Ale já mezi ně nepatřím.
Jaká je Tour de France po sedmi letech bez krále Armstronga? Ukazovalo se, že nikdo na sebe nechce vzít odpovědnost lídra.
V prvním týdnu to tak vypadalo. Ale po Pyrenejích se vytříbili ti, co mají šanci na celkové prvenství. Nejvážnějším kandidátem je Landis a jeho tým Phonak se pak dva dny snažil kontrolovat peloton.
Při úvahách o favoritech před startem se síla švýcarského Phonaku s Merckxem, Peňou a Hunterem zpochybňovala a uváděla jako Landisova slabina. Neplatí to?
Je hodně těžké na to odpovídat. Zatím je silný dost.
Landise znáte ze společného působení v US Postal. Může vyhrát Tour?
Může, je toho schopen. Má vynikající časovku, je dobrej v kopcích.
A lidsky? Má to srovnané v hlavě? Armstrong ho ve své knize popisuje docela jako divocha.
To nevím, já tu knihu nečetl. Mimo kolo jsem ho za ten jeden společný rok moc nepoznal. On bydlel ve Španělsku.
Ale Phonak vypustil sobotní etapu, kde nechal půlhodinový náskok a žlutý dres Pereirovi. Nebyla to chyba?
Podívejte, Tour je strašně dlouhý závod. Není jen o šlapání na kole, ale i o taktice.
Rozhodne se tedy už v horách, nebo až v sobotní časovce?
Nedovedu říct. Očekávám, že vítěz by měl sílu z hor potvrdit i dole. Takhle to bývá vždycky.
Ztráta Ullricha nečekaně nebyla smrtelná pro nejbohatší stáj T-Mobile. Stále se drží: Gončar jel ve žlutém, i teď mají muže v první desítce.
Kdo sleduje cyklistiku, ví, že bez Ullricha nejsou to samé co s ním. Ale na druhou stranu Klöden jel nachystaný jako záskok, jako dvojka, kdyby něco nevyšlo. A teď se pořád drží, výborně jede i Kessler. Gončar je výborný časovkář, ale kopce podle mě tak kvalitně přejet nedokáže.
A co vy, Discovery Channel, družina bez vůdce Armstronga? Šéf týmu Bruyneel komentoval dosavadní výkony dost zklamaně.
Několik týdnů jsme věděli, že máme víc lídrů (Hincapie, Savoldelli, Popovyč), jenže žádný z nich to tady úplně nepotvrdil. Jediný, kdo se udržel v kopcích, byl Azevedo. To nás všechny dost nepříjemně překvapilo.
Ale pak přece jen Popovyč ulétl a etapovým vítězstvím v Carcassonne trochu vylepšil reputaci, že?
Přehodnotily se priority. V celkovém pořadí už šanci nemáme, proto chceme být vidět v každém úniku, v jednotlivých etapách.
Popovyčovi před Alpami nevěříte?
Že se třeba dobře vyspí? Nejlepší bude, myslím, Azevedo.
Pořadí Tour se přesýpá jako písek v hodinách. Jezdí se nervózněji. Cítíte napětí? Anebo je tu uvolněnější atmosféra, v níž každý cítí šanci?
Jsou to hlavně závody na kole. Něco se podařilo, něco ne. Naše úkoly jsme si nesplnili, ale určitě nejsme tak svázaní jako třeba loni.
Znamená to úlevu i pro vás, nemusíte tolik tahat na špici?
Nohy mě bolí pořád stejně.
Přitom v 5. etapě jste se dostal do úniku, ale šéf vás stáhl, protože jste o den později chtěli vybojovat žlutý trikot pro Hincapieho. Mrzelo vás to?
Dohodli jsme se tak, přestal jsem střídat, pak se přidali další a dojeli nás.
Zkusíte to ještě?
Po Pyrenejích mají všichni stejnou šanci. Kromě hor zkouším, co to jde. Ale potřebuješ taky štěstí.
Jste nezničitelný, ani brutální závěr letošního Gira vás nedostal a po šesti týdnech jedete pořád naplno?
Giro bylo extrémní, ale stihl jsem si odpočinout. Přitom nemůžeš jen ležet na zádech, taky jezdíš na kole. Jde o to, dostat se do psychické pohody, protože každý takový závod je náročný. Ale i když trénuješ, sedíš pořád na kole. Je to stále to samé.
Vyhlížíte už pařížský cíl?
Nevyhlížím cíl, ale rodinu.
