Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Otec a syn, to se v terénu rýmuje

15 2000
P r a h a - Je to odvěké, většinou marné a mnohdy až sebevražedné zápolení, jakmile se potomek chce vyrovnat rodičovu úspěchu. Petru Bartošovi se to ovšem letos podařilo. Deset let poté, co se jeho otec Jiří stal mistrem Evropy v autokrosu, se na pohárech pro vítěze evropského i českého šampionátu objevilo stejné příjmení. Stejně tak na trofeji Zlatý volant pro nejlepšího automobilového závodníka roku. Starší Bartoš vše dokázal ve čtyřiceti letech svépomocí. Mladší v osmadvaceti za vydatného přispění táty coby manažera i konstruktéra terénní buginy.


SEZONA
Syn:
"Může se zdát, že byla jednoduchá. Doma jsem vyhrál pětkrát, v dalších čtyřech závodech dojel druhý a k tomu jsem byl třikrát první v Evropě. Původně jsem ale v Evropě nechtěl jet, protože nám scházely peníze. Proto jsem i vynechal první závod v Portugalsku. Myslel jsem jen na domácí titul a na to, abych jako táta vyhrál závod mistrovství Evropy v Nové Pace. Podařilo se. Evropský titul byl jaksi nad plán."
Otec: "Víc než polovinu úspěchu tvoří příprava auta v zimě v garáži. Když pak bugina funguje, nabýváte pocitu, že všechno jde snadno. Nám se letos auto zastavilo jen jednou."

POSLEDNÍ ZÁVOD
Syn:
"Co se se mnou dělo před startem v Itálii, kde šlo o titul, to neumím vyprávět. Mám výpadky paměti a mechanici mi potvrdili, že před finále jsem o sobě nevěděl. Pak ale na startu zhasla červená a nervy opadly. Také proto, že jsem neměl nikoho pořádně v zádech.
Vyhrál jsem a na konci jsem už měl superpocit z nádherné jízdy."
Otec: "Když nezávodím, mám s klukem větší nervy, protože je víc času na přemýšlení. Petr na tom byl podobně jako já před deseti lety. O titul jsem jel také v posledním závodě, také v Maggioře a také proti Jardovi Hoškovi. Nervozitu jsem se snažil nedát na sobě znát, byla potřeba bojová atmosféra."

JAK VIDÍ TOHO DRUHÉHO
Syn:
"Když jsem začínal, tak se táta schovával. Měl strach, abych neudělal chybu. Teď už mi víc věří. Moje vítězství v Nové Pace ale prožíval emotivně."
Otec: "Od závodění jsem ho nezrazoval. V začátcích jsme se rafali strašně, možná jsem se do něj až moc navážel, ale od loňska mu do toho nemluvím. Jako jezdci mu už dnes nemám co říct, autokros je někde jinde. O technice ale mladý moc ponětí nemá, na autě nemusí nic dělat. Donedávna mi říkal: Já na tom stejně nic nepoznám. Teď je to už lepší."

PLUSY A MINUSY
Syn:
"Minus? Že musím tátu poslouchat. A plus? Nejsem na placení a další záležitosti sám. A vím, že když se na mě všichni vykašlou, tak táta u mě vždycky vydrOtec: ží, ať se stane cokoli."
"Výhodou je, že vedle syna mě už nesvrbí ruce a že nemám potřebu závodit. Nevýhoda? Nevzpomenu si."

UTKALI BY SE SPOLU?
Syn:
"Vyzývatel by byl... Táta bohužel nepřijímá."
Otec: "Ten souboj bych nechtěl. Byl bych bit. Teď jsem si vlezl v Sedlčanech do auta, a když jsem si myslel, že jedu rychle, ztrácel jsem na klukův čas dvě a půl vteřiny v jednom kole. Já už necítím potřebu závodit ani v osobním autě."

PLÁNY
Syn:
"Nemám tolik trumfů co táta, ale věřím, že brzy budu lepší než on. Výhodou je, že díky jeho pomoci jsem nemusel začínat od nuly a ztrácet čas. Pokračuju s autokrosem, v roce 2002 bych chtěl zkusit rallyekros a přes něj se pak dostat k automobilovým soutěžím."
Otec: "Chceme obhájit evropský titul. V autokrosu se to ještě žádnému Čechovi nepovedlo."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze