Nechala se nafotit jako punkerka, zvládla vojenský přijímač. Na zemědělské univerzitě studuje ekologii.
"Jednou třeba skončím na ministerstvu životního prostředí. Nebo si založím veřejnou skládku a budu tam vozit z Německa odpad," žertovala.
Ale především je skvělou atletkou. Nejlepší na světě ve svém oboru. Přestože ještě loni říkala: "Jsem ještě takové oštěpařské miminko." Miminko vyrostlo. Včera před 22. hodinou ósackého času se stalo královnou.
Bývala sedmibojařkou, rok studovala i trénovala v USA, ale když se v sezoně 2002 vrátila domů, zčistajasna splnila oštěpařský limit pro evropský šampionát. Tehdy Jan Železný tvrdil: "Budeš házet daleko."
Zviklal ji. "Když to říká on, musím o tom začít přemýšlet," řekla si. Vícebojařskou partu záhy opustila.
Odreaguje se třeba u Pinkasů
Geniální tah! Po začátečnických lekcích v podobě kvalifikačních zklamání (to na šampionátu v Helsinkách předloni obrečela) loni zazářila naplno.
U šesti z deseti nejdelších světových hodů minulé sezony bylo její jméno. Jen na mistrovství Evropy jí zlato posledním pokusem sebrala Němka Neriusová, osud českých oštěpařek.
"Loni jsem byla suverénní a Evropu přesto nevyhrála. Letos jsem suverénní nebyla a jsem zlatá. Je to hop, nebo trop," tvrdí.
Odreaguje se u literatury faktu. U piva u Pinkasů, kousek od svého pražského bytu. Při plážovém volejbalu s přítelem Lukášem, hasičem z povolání. Nebo při divoké jízdě na horském kole.
Trenér Rudolf Černý už si na její občasné vylomeniny zvykl. "Báře pomáhají a sport i tak bere zodpovědně," říká.
Zlatá nit českého oštěpu byla včera její zásluhou navázána. "Barča dozrála ve skvělou závodnici. Vyrovnala se s technikou i tlakem," ocenil Jan Železný.
A Dana Zátopková, olympijská šampionka z Helsinek 1952, dojatě sdělovala: "Mám radost, že tradice pokračuje. Prožívala jsem to tak, až se mi svíralo hrdlo."
 Česká oštěpařka Barbora Špotáková se na MS v Ósace stala mistryní světa. |
