"Je pevný. Ve vzduchu se vůbec netřepe. Letí, ani se nehne. Je vyrobený z kompozitu, jako úplně první z tohoto materiálu. Jsou to mikrovlákna obalená jiným materiálem," líčila Špotáková.
S výtvory Miklósze Németha, maďarského oštěpařského vítěze z her v Montrealu 1976, získala loni olympijské vítězství a hodila i světový rekord. Když však výrobce dojel za ní do Jablonce a dovezl jí novou várku, zase ji sbalil. Rozhodl se totiž, že se Špotákové odvděčí oštěpem jen a jen pro ni.
"Ale to není tak jednoduché, protože pak bych s ním nemohla na závody." Oštěpy musejí být certifikované od Mezinárodní atletické federace, mají přesně danou váhu, těžiště, míry. Však Jan Železný kvůli neschválenému "némethu" kdysi přišel o světový rekord.
A zatímco na mítinky si závodníci vozí svoje náčiní, na největší akci sezony mají k dispozici erární. Nakonec tedy Németh vytvořil celou sérii oštěpů, která prošla schvalovacím procesem. Špotáková tedy bude moct se svým trumfem případně házet i na mistrovství světa v Berlíně.
Ovšem nikdo jiný než ona zatím nejnovější kousek nemá, česká oštěpařka jej dostala před deseti dny. Jeho cena? Kolem 30 tisíc korun, možná ještě víc. "Předtím byl nejdražší asi ten karbonový, kolem 25 tisíc korun," odhadovala Špotáková.
Než se s novým kouskem pustila do dnešního klání při Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově, ozkoušela jej v sobotu při lehkém tréninku. Kvůli potížím s achilovkou házela jen bez rozběhu.
"Létá docela dobře, bylo to asi 40 metrů. Ale moc s ním trénovat nebudu. Mám ráda, když v závodě najednou objevím dobrý oštěp." A tak třeba světový rekord ve Stuttgartu hodila s "kopím" Němky Stahlové. "Oštěp musí sedět v ruce. Podobné to mají tenisté s raketami."
Proto třeba před několika lety nemohla na nejnovější typy oštěpů z karbonu nebo kompozitu ani pomyslet. "Neletěly. Musíte na ně mít techniku a sílu." Její nejnovější náčiní má na sobě nápis 85 metrů. Tak daleko by teoreticky mohlo doletět. S loňskou osmdesátkou Špotáková hodila světový rekord 72,28 metru.
Její první oštěp byl ruské výroby. Doma nebo v kanceláři u trenéra ovšem schovává jinou cennost, dárek od Jana Železného, který dostala ve svých začátcích. "Koupil mi tehdy nejtvrdší a nejlepší karbonový oštěp. Nejprve jsem na něj neměla technicky ani fyzicky. Ale pak jsem s ním dlouho házela. Byl bílý s oranžovou spirálou. Ale když jsem letěla do Valencie, zničili mi ho. Má prasklý konec."
Špotáková přepravuje oštěpy v rouře. "Ve stoupačce, co jsem koupila v instalatérství. Vejdou se mi tam tři, je jim dobře." Vozí s sebou i jeden měkčí typ pro případ, že by se jí tolik nevedlo. A dává oštěpům názvy, popisuje je fixou. Loni měla párek se jménem svým a přítele Lukáše. "Ale ani jeden nebyl moc dobrý," řekne se smíchem.
Ovšem nejen oštěpy má Špotáková speciální. Také tretry jí sponzor vyrobil na míru. Loni měla bílý model, letos je černý s jejím jménem a českou vlajkou. "Jen do nich ještě nemám hřebíky. Vypadají jako lakýrky. A Bára je na nich napsáno zlatým písmem."
