Ach ten klid! Dvojnásobná olympijská vítězka Barbora Špotáková si po letech v centru pozornosti dává mateřskou pauzu. Začátkem loňského listopadu 31letá oštěpařka oznámila: "Přerušuju kariéru, s partnerem Lukášem čekám potomka."
Nyní, pár týdnů před očekávaným červnovým porodem, v exkluzivním rozhovoru pro MF DNES a iDNES.cz říká: "Doufám, že je znát, že v tomto rozhovoru se mi jakožto odpočaté odpovídalo dobře." Vzhledem k mediálnímu klidu, který si naordinovala, vznikl tento ojedinělý rozhovor po emailu.
Máte pár týdnů do porodu. Jste nervózní?
Malinko jsem, ale to k tomu patří. Beru život tak, jak přichází, a nemám tendenci vymýšlet scénáře dopředu. Vzhledem k tomu, že mám doma obrovskou podporu od partnera, maminky a nakonec i kamarádů, věřím, že to vše zvládnu. Moc se na to těším.
Na co jste se v těhotenství nejvíc těšila? A co jste si užila?
Klid. Za posledních sedm let jsem ho měla opravdu málo. Pořád jsem byla ve shonu, neustále - přes veškeré svátky a víkendy - jsem věděla naprosto přesně, co mám dělat. Samostatné rozhodování o volném čase mi opravdu chybělo.
Co bylo lepší: odpočinek od fyzické dřiny po dlouhých letech nebo psychická pohoda zejména po loňské, olympijské sezoně?
Psychický odpočinek je nejdůležitější. Fyzicky se snažím být stále aktivní, ale to mám dané přirozeně.
Oslavy olympijského zlata - z Pekingu 2008 a Londýna 2012.
A jak se vám žije takhle v ústraní?
Po olympiádě v Londýně jsem byla vystavena pozornosti nejvíc v životě. Neustále. Všude, kam jsem se pohnula, mě oslovovali různí lidé, což mi dávalo opravdu zabrat. Do toho už jsem byla těhotná, ale musela to tajit. Psychicky to asi bylo nejtěžší období. Uvědomila jsem si v něm, že se musíme co nejdřív přestěhovat z centra Prahy někam do přírody, kde jsem hledala klid. Teď žijeme s Lukášem blízko lesa a skutečně jsem tu velmi zrelaxovala. Našla jsem vnitřní klid. Často jsem na procházkách v lese s fenkou, ale hodně jsme třeba jezdili do Prahy do divadla.
Co si v těhotenství nejvíc dopřáváte?
Víc spánku. Spím kdykoli, kdy potřebuju a ne jenom, když mi to je dovoleno mezi tréninky. Pak jsou to dlouhé procházky jenom s pejskem a bez lidí. Dost vařím, učím se péct, prostě se naprosto přirozeně připravuju na rodinný život. Mám ráda práci na zahradě, ale kvůli dlouhé zimě jsem si na ní musela počkat. Místo toho jsme s Lukášem vybavovali dětský pokoj.
Takže vás potěšilo opožděné jaro.
Nechci remcat, ale sluníčka by mohlo být opravdu víc. I když já jsem optimistka a na všem si najdu pozitivum. Třeba když je ošklivo, je v lese méně lidí...
Jak vlastně vypadá váš běžný den?
Začíná před snídaní procházkou a potom se to dost liší. Je v něm dost práce, buď venku na zahradě nebo doma.
Barbora Špotáková
|
Sportujete? Co si ještě fyzicky můžete dovolit? Už moc nesportuju. Jsem ráda, že můžu pořád hodně chodit v lesních terénech. Chodím hodně, ale kilometry jsem nikdy nepočítala, natož je honit v těhotenství. To je nejlepší orientovat se opravdu podle momentálních pocitů! Taky trochu jezdím na kole, abych za krátkou dobu uhnala naší nesmírně zdatnou fenku.
Kdy jste naposledy házela oštěpem?
To vím naprosto přesně. V půlce září. Pak jsem oštěp neviděla. Ale jelikož fenka ráda aportuje, denně toho naházím stále dost.
Dáváte si pozor? Nebo vás spíš kontroluje přítel?
Občas mi řekne, abych to už nepřeháněla. Ale myslím, že jsem dostatečně vnímavá k vlastnímu tělu. Jako vrcholový sportovec na sebe musíte dávat neustále taky pozor a pořád myslíte na to, aby se vám nic nestalo, takže jsem opravdu navyklá se dost hlídat. A v těhotenství jsem naštěstí velká omezení neměla.
Sportovkyně před vrcholnou akcí a žena před porodem - lze to porovnat? Mají tyto situace něco společného?
V něčem to skutečně podobné je. Taky se dlouhou dobu na něco připravujete, a pak se moc těšíte na ten den D. Předpokládám, že se mi změní život. Když jsem vyhrála olympiádu a pak ještě jednou, rozhodně se mi diametrálně změnil taky. Narození potomka bude zcela jistě ještě daleko silnější moment, ale pořád si to ještě nedovedu představit. Teď se prostě oba s Lukášem moc těšíme. To je v tuhle chvíli to nejdůležitější.
Jste v těhotenství emotivnější?
Neřekla bych. Spíš daleko vyrovnanější a spokojenější.
Co ze sportu vám schází nejvíc?
Možná to bude znít divně, ale asi nejvíc mi chybí možnost poskočit si. To je jediná věc, která v těhotenství opravdu nejde. Zhruba ve čtvrtém měsíci jsem taky musela skončit se svými oblíbenými hrami, tenisem a volejbalem. Jak jsem soutěživá, hraju buď naplno, nebo vůbec. A při hře se člověk lehce přestane kontrolovat a hrozí, že udělá nějaký nekontrolovaný pohyb, což je velmi riskantní.
Jste v kontaktu s členy vaší skupiny a s trenérem Janem Železným?
Téměř vůbec. Jen se informuju, jak jsou na tom a jestli jsou zdraví. Zajdu se na ně podívat v sezóně, až začnou závody a na to se moc těším.
Sledujete atletiku? Vaše velká soupeřka, Ruska Maria Abakumovová už má letos na kontě výkon 69,34 metru.
Jejího potenciálu jsem si vědoma už dlouho. Ale tohle je důkaz, jak je těžké předvést výkon pod obrovským tlakem, jaký je zejména na olympijských hrách. Tam se rozhoduje. (Loni v Londýně skončila Abakumovová desátá.)
Jak se vůbec na porod a mateřství připravujete? Čtete knížky? Surfujete po internetu? Ptáte se kamarádek nebo necháváte vše přirozeně plynout?
Od docenta Pařízka jsem dostala jeho knihu o těhotenství a tu jsem přečetla hned na začátku. Když jsem si v něčem nebyla jistá, pomohl internet a zkušenosti jiných matek. Hodně kamarádek má už děti a rády poradí. Ale přiznávám, že občas mě některé "rady" i naštvou. Jak je známo, rada, o kterou člověk nestojí, není radou. Také se setkávám s tím, že kdo je méně úspěšný a má třeba dvě děti, rád mi dá najevo, že vůbec nemám zdání, o co tady jde. Nebo třeba ráda ta "kamarádka" straší či má potřebu se vytáhnout. Ale ty opravdové to nedělají.
Pokoj pro miminko už je připraven? Kdo z rodiny pomáhal při přípravách nejvíc?
Zázemí je připraveno s tím, že se podle situace ledacos dovybaví a kočárek zatím čeká v kůlně. Všechno jsme s Lukášem dělali sami. Třeba babičky jsme museli dost tlumit. Dali jsme jim seznam drobností, jako jsou třeba hračky.
A jména máte vybraná?
Máme v nich jasno. Ale pečlivě je tajíme.
Lidé jsou zvyklí na vás nahlížet jako na úspěšnou sportovkyni, na což už jste si asi zvykla. Ale zvykla jste si ale i na zvědavé pohledy na těhotenské břicho?
Vždycky jsem znala takové to zírání podle mého názoru neslušných lidí, a to mi opravdu v těhotenství dělalo větší problém. Proto jsem se tomu snažila vyhýbat. Někteří lidé si neuvědomují, jak je to nepříjemné.
Přesto - lidé si vás nefotí jako atrakci třeba v čekárně u lékaře nebo na procházce...
A já jsem za ten respekt ráda, hodně si toho vážím. Ale jak jsem řekla, jsou i neomalení lidé a je jich stále dost. Uvědomuju si, že to kolikrát pramení z toho, že mají radost, že mě vidí a připadám jim jako takzvaně "jejich Bára", proto se snažím být příjemná a rozdávat radost.
Kde vlastně máte oštěpy a všechny atletické věci?
Dost toho mám v bytě v Praze, zbytek v kanceláři Honzy Železného na pražské Dukle. Dobré znamení je, že se na oštěp už docela těším.
Přemýšlíte někdy o závodění?
Jednou se mi o závodech zdálo, asi v sedmém měsíci těhotenství. A musím říct, že jsem z toho měla docela radost, protože jsem hodila hodně daleko. Ale jak to bývá ve snech, nedalo se určit kolik a kde to bylo.
Norka Trine Hattestadová kdysi házela v pátém měsíci těhotenství. Umíte si to představit?
Přemýšlela jsem o tom a zdá se mi to naprosto šílené. Zbytečný hazard!
Chybí vám zaplněné stadiony?
Doufám, že se jich ještě dočkám. Přála bych si to ještě zažít, tu atmosféru jsem měla moc ráda.
