Avšak cílem je délka. Poté, co Němec Hohn hodil skoro 105 metrů, oštěp si v roce 1984 vyžádal změnu. Jeho těžiště se posunulo vpřed, takže dřív padá k zemi a snáz se zapíchne.
Když v roce 1952 vyhrála Dana Zátopková olympijské hry, stačil jí k tomu výkon 50,47 metru. Barbora Špotáková získala včera zlato na mistrovství světa za 67,07 metru.
Od dob největší slávy Zátopkové se toho změnilo mnoho. Její manžel Emil kdysi dělal z jejích oštěpů násady na košťata. Byly totiž dřevěné. To dnešní závodníci hážou s moderními, karbonovými.
"Mají nejdokonalejší letové schopnosti," říká atletická trenérka Martina Blažková. Zároveň nejsou tak kruté k tělu oštěpařů.
"Jsme zalátaní nejvíc ze všech atletů. Lidské tělo není na oštěp stavěné," tvrdí Nikola Brejchová, čtvrtá na šampionátu.
Oštěp- Ostré atletické náčiní, jež váží 600 gramů pro ženy a 800 gramů pro muže.- Vyrábí se z různých materiálů, například z hliníku či karbonových vláken. - Typy se v průběhu vývoje měnily. Po světovém rekordu Němce Uwe Hohna, který hodil 104,8 metru, se posunulo těžiště a tím zároveň aerodynamika oštěpu, jenž měří 260 centimetrů. Aby byl pokus změřen, musí se oštěp zapíchnout do země. - Světový rekord mezi muži drží Jan Železný výkonem 98,48 metru, ženám vládne Kubánka Osleidys Menéndezová s 71,70 metru. |
Blažková vysvětluje: "Na oštěp působí strašně moc sil. Pro tělo je to pohyb nepřirozený. Musíte se rychle rozběhnout a najednou zastavit." A tak trpí ramena, ruce, kolena...
Jiné je oblečení, výživa i technika hodu. Dnes je dlaň nad úrovní ramene, dřív se házelo spodním obloukem. "Ale i Honza Železný si tak někdy pomáhal," říká Blažková.
Železný nepatří k čahounům, přesto drží světový rekord. Větší atleti mají výhodu, delší ruce poskytují větší páku. A ač vrhači, oštěpaři patří ke štíhlým atletům. I v tréninku totiž musí být všestranní.
"Je to potřeba, oštěp je jediná vrhačská disciplína, kde musíte utíkat. U Báry Špotákové je velká výhoda, že byla předtím vícebojařka," říká Blažková.
