Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Oskar je i za vedlejší role, řekl si legendární trenér a vzal Most

Tomáš Kuťka | foto: Martin Adamec, MAFRA

15 2010
Být takhle úspěšným ve fotbale, byl by uctívanou celebritou, každý by ho znal. Šedesátiletý trenér Tomáš Kuťka je legendou v ženské házené, přesto se nezdráhal přijmout roli asistenta v Baníku Most.

Nepotřebuje být na hlavní scéně, té si užil dosyta. "Už nemusím hrát prim. V Hollywoodu dávají Oskara i za dobře zahrané vedlejší role," zní jeho motto.

Stejně to trenér Tomáš Kuťka řekl i pro slovenský deník Šport, a když si to vedení mosteckých házenkářek přečetlo, experta oslovilo. Přišel už na jaře a pomohl Baníku k postupu do interligy. "Pana Junga napadlo, že tady má mladého trenéra Jirku Hanuse, kterému chybí licence i zkušenosti. Řekl si, že by to byla dobrá kombinace, kdybych mu pomáhal."

Stalo se. Hanus je hlavní trenér, proslavený Kuťka mu dělá asistenta. "Nechci svou osobu tlačit do popředí," svěřuje se veselý a upovídaný šedesátník, jehož žena je bývalá házenkářka, vicemistryně světa, a nedávno přednášela na evropském kongresu fair play v Praze.

Výčet Kuťkových úspěchů je tlustý jako telefonní seznam. Trénoval československou, slovenskou i českou reprezentaci; s tou skončil sedmý na mistrovství světa 1998 v Bratislavě. "Také jsem vedl juniorské výběry," připomíná. Pyšnit se může nedostižnou zlatou trojkombinací federálního, českého a slovenského titulu.

"Jsem jediný a už se to asi nikomu nepodaří," myslí si a vypráví, jak ke zlatům přišel: "Československý titul jsem získal s Iskrou Partizánske na začátku osmdesátých let. Pak jsem udělal historicky první slovenský v sezoně 1993/94 s Jaspolem Partizánske, to byla úplně jiná generace hráček a taky už jiný klub. Český titul přišel s pražskou Slavií v roce 2007."

Hudebník, novinář, poradce

V Mostě s hráčkami mluví česky. Na tom si zakládá. "Na svém prvním angažmá v Česku, to bylo před patnácti lety ve Slavii, jsem mluvil slovensky. Ale byly tam dvě holky – jedna, která slovenštinu nemusela, druhá byla trošku jednodušší. Co? Jak? Proč? Pořád se ptala. Tak jsem se naštval, ještě jsem jí vynadal, že je hluchá. A začal jsem mluvit česky."

Stejné to měl i na dalších štacích v zahraničí. "Beru to jako profík," říká. "Když jsem byl v Polsku, mluvil jsem polsky. V Německu jsem vedl tři bundesligové celky a vždy jsem hovořil německy."

Tomáš Kuťka

Narodil se 21. prosince 1949 v Nitře, s házenkářským klubem ze stejného města získal několik titulů jako hráč, zároveň hrál fotbal za nitranskou rezervu. Jeho otec byl zápasník, sestry hrály volejbal.

Trénuje od roku 1974, tedy už 36 let. Vedl československou reprezentaci i výběry samostatných států, také juniorské národní týmy.

Jako jediný kouč získal tituly v Československu (Iskra Partizánské 1981), v samostatném Česku (Slavia Praha 2007) a Slovensku (Jaspol Partizánské 1994).

Působil v Polsku, kde v Lize mistrů koučoval Lublin, v Německu vedl tři bundesligové kluby včetně slavného Dortmundu. Se Štartom Bratislava byl ve finále evropského Poháru EHF.

Když si teď vybírá nabídku, je obezřetný. Už několikrát se spálil. "Dneska je doba, kdy o klubech rozhodují různé rychlokvašky. Jít někam na 4-5 měsíců už nechci, to už jsem taky zažil," líčí. "Vedl jsem třeba polského šampiona Lublin v ženské Lize mistrů, v ní jsem byl jako jediný český trenér, a za pět měsíců jsem neviděl ani zlotý. Dělal jsem to zadarmo."

Kdyby prý ve třiceti dostal nabídku ze Srbska nebo Chorvatska, šel by hned. "Zato teď jdu jen tam, kde věci fungují a kde jsou lidské vztahy trošku na úrovni. Líbila se mi serióznost mostecké nabídky. Byl jsem rád, že někdo chce využít mé bohaté zkušenosti."

Za to se klubu odmění věrností, která v trenérském řemesle není obvyklá. "I kdyby mi volal Real Madrid, smlouvu s Mostem bych dodržel. Za každých okolností. Není můj styl dělat to jinak," zdůrazňuje Kuťka, v mládí atlet, fotbalista, vodní pólista, boxer a nakonec házenkář, jako hráč mnohonásobný mistr Slovenska s Nitrou.

Vydělat si na živobytí ovšem dokáže i jinak než jen trénováním. Šlo mu to také jako hudebníkovi. "Zpíval jsem, hrával jsem jako študák na baskytaru." Několikrát rovněž pracoval jako novinář. "Většinou jsem psal o sportu, jako mladý i něco ze zemědělství," vzpomíná. "Novináře jsem dělal v několika redakcích vždy, když jsem měl pauzy mezi trenérskými štacemi."

A stejně jako na trenérské lavičce i s blokem a diktafonem v ruce se choval jako profesionál. "Když jsem psal o něčem, v čem se nevyznám, nejdřív jsem si to nastudoval. Poslali mě dělat rozhovor s kanoistou Kňazovickým, já si zjistil všechno od jeho úspěchů po choroby. Přivezl nějakou medaili a já byl asi dvacátý, kdo ho zpovídal. Po třetí čtvrté otázce ale absolutně změnil přístup, zpozorněl, už to pro něj nebyla rutina. A já pak za celostránkový rozhovor dostal odměnu," usmívá se Kuťka.

"Kdo jsem? Belmondo"

K dobru přidává historku ze Šuran, kam přijel jako trenér s družstvem Veselí. "Byl tam místní novinář, v růžové košilce jako Bruno Ferrari, dvě kamery, všechno řídil. Udělal se mnou rozhovor, a když jsem odcházel, celý zadýchaný mě doběhl. A prosím vás, jak se jmenujete? Já se jen usmál a řekl jsem: Jean Paul Belmondo," vykládá Kuťka. "Na sobě si nezakládám, házená není fotbal nebo hokej, ale mám rád profesionalitu."

Kuťka pracoval také jako mluvčí jednoho státního podniku. "A dokonce jsem byl masmediální poradce ministra výstavby Slovenské republiky, to bylo za premiéra Fica. Takže nedávno, mezi Slavií a Mostem," podotýká. "Ta nabídka mi přišla zajímavá, bral jsem to jako výzvu. A docela se mi to i líbilo, i když některé věci ne, člověk vidí i zákulisí politiky."

S tím ale nakonec problém neměl. "Já si všechno promyslím předem," tvrdí Kuťka. "Když už někam nastoupím, některé věci překousnu. Jsem loajální. Jsem člověk, který nerad dělá problémy tomu, kdo mě platí."

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze