„Už se těším,“ popisuje muž, který získal medaili už na třech letních hrách (dvě stříbra, jeden bronz). „Jak začalo být hezky, všichni v Praze už vyjeli. Ale já to mám každý rok stejně. Nehledě na počasí dělám do půlky března zimní přípravu - a pak odjedu veslovat.“
V pondělí zamíří na italské jezero Lago di Varese, tradice ale nedrží úplně. Mnohé totiž změnil.
Synkovi je 34 let a loni jej krutě trápila záda, i v Riu. Dvanáct let v kuse vozí medaile, neustále opakoval tutéž dřinu. To je pryč.
„Přišel nový reprezentační trenér, Angličan Cox, a bavili jsme se, jak udělat poolympijskou sezonu. A dohodli jsme se, že tu letošní chci mít na pohodu. Aby mě to bavilo. Ničím se nesvazovat a nestresovat,“ líčí Synek. „Užívám si to. Byli jsme na jarních prázdninách na chalupě, lyžovali jsme s dětmi. A i proto jsem v klidu zařadil běžky.“
Vstupenky na Synka, Fuksu a Dostála v RačicíchKromě evropského šampionátu ve veslování (od 26. do 28. května) budou Račice v roce 2017 hostit rovněž mistrovství světa rychlostních kanoistů - to se uskuteční od 23. do 27. srpna a jeho ambasadory jsou česká esa Josef Dostál a Martin Fuksa. Vstupenky jsou již v prodeji přes Ticketstream a webové stránky obou šampionátů. |
Nikoli rekreačně, Synek odjel závody na 30 i 50 kilometrů. „Bavilo mě to moc, ani jsem to nečekal. Navíc mi běžky zkrátily zimu a zmenšily stereotyp,“ popisuje. „Zima se povedla, přitom se mi podařilo i dobře natrénovat. V mém věku už to bude asi takhle muset být pořád. Nejsem z nejmladších.“
Jeho věčný rival Mahe Drysdale vyhrál v Riu v 37 letech; tolik bude Synkovi při hrách v Tokiu 2020. Zda vydrží, zatím jasné není. Ale aby to vůbec šlo, změnil nejen stereotypy přípravné, ale také tělesné.
Na operaci nechtěl, a tak se zádům věnuje úplně jinak. Žádná dřina, žádné tahání činek - místo toho poctivá „piplačka“ vnitřního stabilizačního systému.
„Chce to trochu vytrvalosti a píle, ale výsledky se poměrně rychle dostavily,“ říká o cvičeních, která dvakrát týdně absolvuje v centru věhlasného profesora Pavla Koláře. „Hodně se mi to opravilo. Záda mě nebolí, neomezují. Ponožky se mi oblíkají líp než loni,“ usmál se. „Cvičíme vnitřní svalíky, zpevňujeme ty kolem páteře. Učím se trochu jinak dýchat. Břišní svaly, co drží napětí zad, jsme přestavěli.“
V každém věku tak lze najít něco nového. Ostatně i závodně to pro rok 2017 - jakkoli má být „pohodovější“ - bude platit.
V květnu v Račicích pojede Synek mistrovství Evropy. „Za 16 let závodění nějaké zkušenosti mám. Doufám, že mě to nesloží, ale někde v koutku se trošku bojím. Před domácím publikem jsem nikdy takový závod nejel,“ vypráví. „Doufám, že mi to nesváže ruce a nohy a bude to v pohodě.“
Tak jako jeho období od Ria. Nenechal se otrávit tím, že mu zase uniklo vysněné olympijské zlato, pomohl potlučenému tělu.
„Mám toho za sebou už dost. Rád bych, aby se ještě něco povedlo. Ale když ne, tak ne,“ povídá.
Což neznačí rezignaci, jen uvolněnější mysl. Však se na svůj „pracovní nástroj“ zase těší. I po tak dlouhé pauze. „Oproti ostatním mám výhodu, že sednu do lodi a první trénink odjedu úplně normálně. Pro mě je to jako sednout na kolo,“ říká. „Skoro všichni s tím problém mají, proto musí jezdit hodně do tepla a celou zimu veslovat.“
On místo toho klidně běžkoval.
Cíle se nemění, jen postupy ano.
