Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Spadl jsem, byl to boj, řekl Moravec. Střelecky se cítí nejlépe od Soči

Český biatlonista Ondřej Moravec dojíždí do cíle vytrvalostního závodu v Ruhpoldingu. | foto: Český biatlon, Petr Slavík

13 2016
Osm posledních střeleb - osm čistých položek. Biatlonista Ondřej Moravec se dostal do mimořádné formy a na výsledcích je to znát. Po druhém místě ze závodu s hromadným startem si připsal v Ruhpoldingu čtvrtou pozici ve vytrvalostním klání. „Se střelbou jsem maximálně spokojený,“ uznal.

Věděl však, že umístění mohlo být i lepší, za bronzovým Antonem Šipulinem zaostal o 8,1 vteřiny. „V konci jsem síly měl, ale nemohl jsem je tam prodat, to mě trochu mrzelo,“ vykládal.

Proč to nešlo?
Byl jsem trochu naštvaný, protože na konci jsem měl spoustu lidí před sebou. Na trati byla vyjetá jedna stopa a když chtěl člověk někoho předjet, tak ho to strašně zpomalilo. Prašan, co byl po stranách, tak nejel. Tam jsem bohužel ztratil, respektive jsem tam nenechal to, co jsem mohl.

Ukázalo se, že nasazení na start byla znovu loterie. Biatlonisté, kteří startovali později, měli výhodu, že?
Bohužel jo. My jsme tušili, že dvojka trojka (startovní skupiny) budou asi nejmenší risk. Ukázalo se, že to měla být spíš trojka. Kdybych byl ve trojce, tak si myslím, že od nějakého startovního čísla 70 to bylo tak nějak ideální. Bohužel jsem měl 37, takže ty dvě kola jsem měl rozhodně pomalejší, ale takových závodů už jsem zažil spoustu, kdy jsme si to nějak naplánovali a ono to bylo jinak. To se nedá nic dělat. Počasí zatím poručit neumíme.

V závěru závodu jste stíhal Rusa Šipulina. Věřil jste, že ho ještě zvládnete předstihnout?
Když jsem vyjížděl, tak mi říkali ztrátu nějaké tři vteřiny. Pořád to bylo podobné, pak jsem najel do části, kde jsem potkával spoustu lidí. Jel jsem tam s Johannesem Bö, předjížděli jsme nějakého Bělorusa v jednom stoupání, který vůbec nechtěl uhnout. Johannes o něj zakopl, já zase o Johannese, tam jsem spadl, byl to takový boj. Být tam lidí polovička, tak by to byl asi určitě ještě souboj. Takhle jsem přijel do cíle a v posledním kole jsem se nevydal tak, jak by bylo potřeba. To jsou taková kdyby, teď už je to určitě jedno. Naštvaný jsem byl z toho důvodu, že kdybych jel v posledním kole, byl totálně tuhý a nemohl už jet, tak by mi to bylo jedno. Ale vzhledem k tomu, že v tom posledním kole jsem měl ještě relativně dost sil, tak mě to mrzelo.

Fotogalerie

Sledoval jste, jak se vyvíjí boj o čelo po vašem příjezdu?
Ani moc ne, abych se přiznal. Nejdřív jsem se převlékl, pak jsem si šel do buněk pro boty. Když jsem přišel, tak už bylo všechno rozhodnuté. Potenciální favorité už byli všichni v cíli.

Stejně jako minule jste čtyři položky zvládl čistě. Potvrzuje se, že střelecké sebevědomí drží?
Myslím si, že to byl hodně dobrý počin, poslední dvě položky na stojáku jsem si hlídal, trochu foukalo, takže jsem tam chvíli čekal. Jinak jsem cítil, že mi to sedí, takže jsem to odstřílel poměrně v rytmu. Se střelbou jsem maximálně spokojený. Takhle jsem se cítil naposledy na olympiádě v Soči, takže si myslím, že to je na dobré cestě, tam to funguje skvěle. Teď to chce jen co nejdéle udržet.

Část závodu ovlivnilo sněžení, jak jste se s tím pral?
Dneska nebyla chumelenice úplně extrémní, včera na tréninku to chvílemi bylo tak hustý, že na střelnici nebylo ani vidět, taková bílá tma. Padaly velké vločky, stalo se, že člověku spadla vločka dopředu do tunelu na mušku, takže tam měl kus sněhu a třeba neviděl na terč. To jsou takové situace, kdy je to nepříjemné. Dnes sice sněžilo, ale viditelnost to nijak neovlivňovalo. Zpomalí to trať, to ano, ale na střelbu to vliv nemělo. Nemyslím, že kvůli sněhu by byl problém na střelnici.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze