Než jej odrovnala brutální havárie v 9. etapě předchozího Dakaru, figuroval Ondřej Klymčiw v celkové klasifikaci nejtěžší rallye světa na 25. místě. A byl na dobré cestě splnit svůj cíl: stáhnout z 6,5hodinového náskoku vítěze oproti premiéře v roce 2015 aspoň 3 hodiny. Přestože se to tehdy nepovedlo, teď má ještě smělejší plány.
„Když nebudu dělat kraviny a vyhne se mi smůla, mohl bych na něj ztratit jen dvě. Můj andílek mi říká, že by byly slušné i 3, čert, že 1,5,“ říká 31letý Klymčiw. „Kondičnímu trenéru Ivanu Svědíkovi jsem musel slíbit, že nebudu závodit, že jen dojedu a vyzkouším, co tělo snese. Na jaké místo to nakonec bude, to je mi úplně jedno. Loni se mi dařilo, ale jel jsem na hraně. Letos však jezdím líp než loni. Uvidíme v Buenos Aires,“ dodává Klymčiw.
Takže po loňsku nebudete přemotivovaný?
Před rokem jsem na sebe strašně tlačil a to byla velká chyba. Letos jsem na jiných závodech porážel jezdce, co v sezoně nebyli zranění, a nechápali to. Mysleli si, že vůbec nesednu na motorku. Chci si Dakar užít, pojedu pro tým a fanoušky.
Na Facebook jste si vystavil fotografii a citát amerického herce Stevea McQueena ve znění: „Závodění je život. Vše, co se stane předtím, nebo potom, je jen čekání.“ Kde jste na něj natrefil?
Steve byl taková mužská ikona, výborný herec, co natočil spoustu filmů, ale taky závodník, který uměl jezdit se vším, co má kola. A musel být trochu blázen, což jsme my taky. Ten citát může oslovit spoustu malých i velkých kluků, já s ním souhlasím, myslím, že to tak je. Jakýkoli trénink je super, ale Dakar je pro mě odměna. Těším se. Čím horší bude, tím lépe se mi tam povede.
Nedávno jste se vrátil z Řecka. Opravdu jste tam strávil téměř dva měsíce v kuse bez možnosti vidět svoje syny, jak stálo v jiném příspěvku na vašem facebookovém profilu?
To ne, počítal jsem do toho i trénování v Maroku, celého tři a půl měsíce od září. Snažil jsem se to ale rozmělnit tak, abych byl třeba jednou za čtrnáct dní v Čechách s rodinou. Ono je to užitečné i proto, že musím mít pauzy od tréninku na motorce a různá kompenzační cvičení. Ale i tak jsme doma vždycky připravovali motorky na Dakar. Tím, že mám malý tým, všechno zařizuju - padá to na mě.
Jenom pneumatiky na vaši husqvarnu přišly skoro na tři sta tisíc korun. Příprava v Řecku i jinde jistě taky nebyla levná. Daří se tyhle výdaje plně pokrýt z příspěvků sponzorů?
Já na tohle asi nejsem tak šikovný, ty peníze nedokážu sehnat. I když v Řecku zase není taková spotřeba materiálu jako na Dakaru a navíc se mi tam snaží hodně pomáhat. Ze třicet procent do toho jdou peníze z rodinné firmy, která se zabývá stavební keramikou. Nevím, jak dlouho to ještě vydržíme.
Kolik jste toho letos stačil natrénovat?
Když mě pustili z nemocnice po operaci pánve, po třech až čtyřech týdnech přišlo na řadu posilování a stimulace poškozených částí těla a práce na jejich prokrvování, každý den fyzioterapie. Koncem dubna mi doktoři řekli, že je to srostlé, ale Ivan Svědík mi zakázal motorku, protože nemám svalovou hmotu. Zhubl jsem patnáct kilo. Jezdil jsem proto na koloběžce a na kole. Ještě v červnu jsem si nechodil zaběhat, na tu nohu jsem nemohl šlápnout. Dneska však uběhnu víc než loni. Největší posun je v psychice, připadám si jako bombarďák, jako Rambo. Nenechám se rozhodit, extrémně si věřím. A fyzicky se cítím strašně dobře. Na Dakaru bude 4,5 tisíce rychlostních zkoušek a já jsem jich na podzim v závodech najel 8 tisíc, za poslední tři týdny 4. Na kole jsem jezdil dvakrát týdně zhruba 100 kilometrů; kolik mám naběháno, to nespočítám.
Čtyřkolkář Josef Macháček tvrdil, že řecká Serres Rally je z hlediska přípravy na Dakar ideální, že její etapy mohou být z hlediska náročnosti i výživnější než v Jižní Americe. Souhlasíte?
Vždycky je to o tom, jak dokážete uchopit místní podmínky. Ty jsou v Řecku úžasné. Ale kilometry, které tam najedete, musejí být efektivní, nestačí jen hromada motohodin. Musí to být v určité tepové frekvenci, zátěži. Řecko i celý Balkán jsou výborné.
Vedle volného terénu tam využíváte také speciální okruh, že? Pořídili jste z něj záznam.
Je to motokrosová trať, kterou postavili místní kluci. Po záplavách však byla zničená. Zaplatil jsem její obnovu, abychom na ní mohli všichni trénovat. Nikdy tam po mně nechtěli žádné peníze, tak se jim to takhle snažím vrátit. Zajímají se o to i jejich média. V Řecku ten sport moc nefrčí, takže když tam někdo trénuje na Dakar, je to pro ně rarita.
Jak jste tu trať objevil?
Znám to tam lépe než oni, projezdil jsem to tam na motorce křížem krážem. Řecký venkov je liduprázdný, člověk musí být hodně opatrný, aby při tréninku nespadl třeba do nějaké rokle. To by byl fakt problém.
Asi musíte dávat velký pozor i na zvěř.
Ano. Viděl jsem tam dokonce poprvé vlka ve volné přírodě. Nejdřív jsem si myslel, že to je pes, kterých tam ovčáci mají mraky, ale ti jinak utíkají a neplaší se tolik. To jsou krásné momenty, příroda je tam nádherná.
Vyrážíte na Dakar se stejným týmem jako loni, obohaceným pouze o dalšího závodníka Klymčiw Racing Petra Vlčka?
Ne ne, tým se změnil. S (mechanikem) Karlem Schederem jsme se hned po minulém Dakaru rozešli, tam to nefungovalo. Posádku si musíte vybrat opravdu pečlivě. Je třeba, aby ti lidi byli neustále pod tlakem, teprve pak jsou opravdu dobří. Ze starého týmu zůstal jen můj táta. Ivan Svědík letos nepojede, protože si to nemůžu dovolit. Budu mít staronového mechanika Petra Dokonala, který mi kdysi chystal motorku na rallye. Ale já i Petr jsme si schopni motorku servisovat i sami. V novinářském autě pojede Vašek Růžička, můj dobrý kamarád, se kterým jsem před pár lety projel Jižní Ameriku. Je to strejda pardubického hokejového brankáře Martina Růžičky. Na Dakaru musíte improvizovat, odevzdat maximum. Vezeme si veškeré jídlo, táta je bude připravovat jak pro nás, tak i pro posádku. Protože ty blafy v jídelně pro závodníky se nedají jíst. Jsou zdravotně nezávadné, a proto tak odporné. Taky s sebou budeme mít spoustu kávy.
Tu pijete velmi často. Jste na ní závislý?
Jsem, i když káva odvodňuje, což není praktické. Ale Ivan mi řekl, že mě radši bude mít tlustého a připitého kafem, ale spokojeného, než abych byl ve stresu.
Tím víc budete muset konzumovat i jiné nápoje...
Pití je na Dakaru alfa omega všeho. Zvlášť ve vysokých nadmořských výškách je nutné hodně pít, protože tělo tekutiny rychle posílá pryč. Budu se moct za jízdy vyčurat, mám takový zlepšovák. Vyjede to bezpečně pryč hadičkou. Jinak musíte zastavit, což vás zdrží, nebo to potlačovat, což sice chvíli jde, ale pak to při jízdě dost bolí. V extrémním teple přitom vypiju klidně i deset litrů ionťáků denně. Vedle toho je třeba doplňovat bílkoviny a minerály.
Minule skončil na Dakaru druhý Slovák Štefan Svitko, za kterým jste se umístil na Serres Rally. Kolik vám schází k tomu, abyste s ním držel krok i v tak dlouhém etapovém závodě, jakým je Dakar?
Loni na Merzouze jsem na něj po pěti dnech ztrácel jenom do dvou minut. Já potřebuju opravdu těžkou navigaci, protože na oči nedokážu jet tak rychle jako jiní, to je můj blok. Štefan je výborný závodník. Nějaká práce mě rozhodně čeká, ale už se ohlíží přes rameno, což mi dělá radost. Ten rozdíl si však pořád hlídá.
Znáte se osobně?
Vyloženě kamarádi nejsme, respektujeme se, zajdeme na kafe. Vztah závodníků je jiný než klasické kamarádství. Ale seděl jsem třeba v letadle se Sébastienem Loebem (devítinásobným mistrem světa v rallye automobilů), dvakrát jsme měli sedadlo hned vedle sebe. Bavili jsme se. Pak jel někde kolem, pozdravil mě a všichni na to koukali a ptali se: Hele, ty se znáš s Loebem? Pamatoval si mě, to bych nečekal.
Hodně vpředu, ač žena, dokáže jezdit také Španělka Laia Sanzová. Před rokem byla patnáctá. Jakou s ní máte zkušenost?
Hrozně sympatická holka, vřelá, je to paní pilotka. Smekám. Mám k ní obrovský obdiv, protože to pro ni musí být strašně náročné. Chlapi mají jinou strukturu těla. I když mě poráží, vůbec mi to nevadí. Palec nahoru. Techniku jízdy má skvělou, v top 5 na Dakaru. Je chytrá a nedělá chyby. Za partnerku bych ji ovšem nechtěl, biceps má větší než já. (úsměv)
Zamlouvá se vám letošní trasa, která premiérově začíná v Paraguayi?
Paraguay je čistě marketingová záležitost, další země pro pořadatele. V předchozích ročnících se poučili, teď bude trasa komplikovanější, už tam nebude tolik rovinek. Udělal jsem si domácí úkol - zjišťoval jsem, jak to kde bude náročné a jaké třeba použiju gumy. Ale stejně to budu řešit podle okolností. Těším se do horských lokací, tam jsem zajížděl nejlepší výsledky. Diference výkonu motorek se v nich stáhne vlivem nadmořské výšky. Ukáže se, jak na tom lidi jsou.
Ze závodu chcete točit vlastní videa. Nebude vám na to chybět energie?
Budu to muset zvládnout. Nemám prostředky brát tam s sebou někoho, kdo by to speciálně dělal. Nemělo by to ani ten efekt. Takhle to bude autentické, tady a teď. Musím si na to zkrátka najít čas. Chci, aby si fanoušci na sociálních sítích Dakar se mnou užili.
Máte představu, co bude obsahem těch videí?
Cokoli bude lidi zajímat. Když budou chtít, zajdu třeba za „šílencem“ Tobym Pricem (vítěz kategorie motorek 2016) a zeptám se, jak se cítí. Jde o to, aby se lidi pobavili. Překvapilo mě, kolik jich doma fandí, a chci pro ně udělat něco navíc.
