Čím to, že první medaile přišla tak pozdě?
Přibrzdilo mě zranění. Navíc jsem hrál dlouho v Německu a tam mě to moc netlačilo být lepší a lepší. Teprve po přestupu do Frýdku-Místku, jsem na sobě začal tvrdě pracovat. Navíc mám v klubu možnost hrát s těmi nejlepšími, to mi hodně pomáhá.
Kdo vás na šampionátu potrápil nejvíc?
Zlomový zápas jsem hrál o postup mezi osm nejlepších s Davidem Štěpánkem. Byla to třísetová bitva. Těžký zápas jsem hned poté hrál i s Karlem Karáskem, tihle dva mě potrápili nejvíc.
Ve finále proti vám stál Petr Korbel, nejlepší český hráč současnosti. Dal se porazit?
Určitě. Prohrál jsem sice nula ku třem, ale měl jsem šanci. V prvním setu jsem vedl dvacet ku sedmnácti a měl podání. To jsem měl dotáhnout do konce. Dramatická byla i koncovka druhého setu, bohužel jsem ji opět nezvládl. Třetí set byl jasný, měl jsem nabouranou psychiku. Petr je skvělý hráč a za takového stavu je prakticky rozhodnuto.
I stříbro je ale výborné...
Samozřejmě, jsem rád. Chtěl jsem medaili a povedlo se mi to. Je to můj největší úspěch kariéry.
Nominace na mistrovství světa do Japonska by vám tedy utéct neměla.
Pokud budu zdravý, tak ne. Uvidím, byla by to moje první velká akce. Mezi dospělými jsem ještě nebyl ani na mistrovství Evropy.
