Jeho parťákovi Johannesi Böovi je 21 let.
„Kdybych začal s plozením dětí brzy, mohl by být mým synem,“ říká Björndalen. „Ale to mi nevadí. Že s těmi mladými stále držím krok, je skvělé. Namotivovaný jsem pořád jako pětadvacetiletý.“
V neděli prohání Faka i Moravce a jen těsně mu Tarjei Bö, druhý z bratří, sebere další medaili.
Tak snad za rok?
Odchod ze scény má už Björndalen detailně naplánovaný. Stane se tak 16. března 2016 v Oslu, v závěrečný den příštího mistrovství světa biatlonistů. „Loučit se doma na Holmenkollenu bude nejkrásnější. Mnohem krásnější než kdybych končil už na olympiádě v Soči. I proto pokračuji. Pořád vydržím stejný tréninkový zápřah jako dřív.“
Jak to v tolika letech dělá?
„Je to ten největší profík, perfekcionista. Přemýšlí nad detaily, hledá vlastní cestu,“ říká český šéftrenér Ondřej Rybář. „Tak jako kolem roku 2010, kdy už běžecky přestával být dominantní. Zjistil, že stárne a už nenadělí ostatním v běhu půl minuty. Proto celé léto makal na větší rychlosti střelby, aby tento handicap kompenzoval. Během další sezony nasekal na střelnici spoustu chyb, ale z cesty nesešel. Čekal, až si to sedne, a vyplatilo se.“
Ole Einar Björndalen v kalendáři Mezinárodní biatlonové federace.
Nyní pro změnu plánuje společné tréninky s Petterem Northugem. Aby vylepšil finiš.
Od dětství je asketa. Ve dvanácti letech si usmyslel, že nikdy nebude pít alkohol. Dodnes slib, který dal sám sobě, dodržel. Ani oslava titulu v Soči ho nezlomila. Dokonce obdržel Norskou cenu za úplnou abstinenci a dobrý vzor pro děti a mládež.
„Ve dvanácti jsem se opil,“ vypráví. „Už tehdy jsem se chtěl stát špičkovým sportovcem. Měl jsem talent, ale když moc pijete, je potom váš další tréninkový den mizerný, točí se vám hlava, jste unavení. To jsem nechtěl. Bez alkoholu jsem svých cílů dosáhl rychleji.“
Býval natolik precizní, že na závody s sebou vozil vysavač, s nímž vždy vysál koberec v hotelovém pokoji, kde bydlel. „Prach a bakterie mohou narušit vaše zdraví a tím i váš trénink,“ říká. Nyní přešel na igelitový povlak, jímž koberce překrývá.
Björndalenova kariéra je o mnoha úchvatných číslech. Snad tedy jen ta nejvýznamnější: 13 olympijských medailí (osm zlatých), 40 medailí z mistrovství světa (19 zlatých), 95 vítězství ve Světovém poháru, 6 velkých a 19 malých glóbů.
Ve všech případech jde o historické rekordy mezi biatlonisty.
S Domračevovou jsou si podobní
„Byl pro nás jako poloviční pánbůh, mašina na medaile,“ vzpomíná Zdeněk Vítek, jak proti Björndalenovi v letech jeho největší slávy závodil. „Zažraný do sportu byl vždycky. Občas možná i na úkor soukromého života. Ale tak se rozhodl.“
V roce 2006 se Björndalen oženil s biatlonistkou Nathalií Santerovou, před třemi lety se rozvedli. Nyní žije v Obertillachu, kde po něm pojmenovali i biatlonový areál, s olympijskou královnou Darjou Domračevovou, o třináct let mladší a v Kontiolahti tak moc zklamanou, bez medaile. „Jsou podobné typy, také Darja je hodně ambiciozní a disciplinovaná,“ říká Vítek.
O Björndalenovi se tradovalo, že nedokáže prožít den, v jehož průběhu by se jen tak poflakovat a nic nedělal. „Ale s léty už se umím lépe uvolnit,“ tvrdí nyní. „Po sezoně si dopřeju i dva týdny dovolené, ležím na pláži, procházím se, surfuju.“
Pak nasedne do obytného vozu a objíždí v létě jedno soustředění za druhým.
Ještě rok tak chce putovat.
„Ale do padesáti závodit nebudu. Oslo bude skutečně mé rozlučkové gala.“
