Odvážný jezdec chce udělat závod

S i n t M i c h i e l s g e s t e l - Do kotle mezi favorizované Belgičany a Nizozemce, bez strachů a podlamující úcty ze slávy Nijse, Groenendaala či Pontoniho, tak si umiňuje vrhnout se na trať cyklokrosového šampionátu Petr Dlask. Říká to rovnou, nepoužívá omluvných a vytáčivých kdyby, jestli, pokud... "Nebojím se toho, chtěl bych být jedním z těch, co udělají závod." Ví dobře, co to vyžaduje. "Pohybovat se vpředu, jinak nemám šanci. Zkusit se zabudovat kolem třetího pátého místa a tam bojovat."

Má hlavu v oblacích, nestojí na zemi? Uvědomuje si ošidnost takových předsevzetí.
"Možná že to jsou jen iluze, ale jsem na to celý nažhavený," říká optimisticky.
Jak kalkuluje s nebezpečím pádů? "Padnout může každý. Ve skupině se to bude přemílat,
takže jen se s někým nezaloktovat, nelíznout si o galusku jiného kola."

Jeden defekt na rychlé trati ve větší vzdálenosti od depa může znamenat konec. Časová ztráta se jeví jako sotva zlikvidovatelná. "Jsou tam dva úseky přes kořeny, chce to lehce
přes ně nebo se jim vyhnout. A pak je tam ještě jeden kamenitý úsek, ten také nelze podcenit."

Dlask přesto uvažuje o tom, že by na kolo obul zcela hladké francouzské galusky Dugast.
Vyměnil by je za vzor se šipkami, který lépe vede a omezuje uklouznutí. "Když počasí vydrží a trať nezměkne, tráva by se neměla vytrhávat, byly by lepší hladké. Na
asfaltu a na pěšinách v lese se tolik neboří, na šikmé stráni bych musel být opatrnější."

Kde ale hladké galusky honem vzít, je to nedostatkové zboží. "Snad se mi je podaří koupit od některého z Holanďanů." Dlask jako devátý jezdec Světového poháru bude startovat z druhé řady. Od prvního šlápnutí chce letět na křídlech.