Trenér Jindřich Šikola zkřivil obličej do nespokojené grimasy. Veronika Vítková při vyjíždění ze střelnice po druhé položce, střelbě vestoje, vypustila z pusy i pár ostrých výrazů.
Na jejím kontě už v té chvíli svítila čtyřka. Čtyři minely = čtyři trestné minuty = konec nadějí. "A závod pro ni skončil," hlesl Šikola. A to měla česká jednička před sebou ještě polovinu patnáctikilometrového sousta.
Zbytečné chyby na střelnici
"Hodně jsem si nadávala," přiznala třiadvacetiletá biatlonistka. Přesto se snažila myslet pozitivně: Když dám v následujících položkách dvě nuly, nemuselo by to být špatné. Jenže dvě chyby na třetí střelbě definitivně odvály veškerý optimismus.
Společně s tříkilovou malorážkou si do cíle na zádech nesla obrovské zklamání. Chtěla doma uspět. V trénincích se jí střelba vestoje dařila, v závodě ji zradila. Na první stojce nesestřelila tři terče, na poslední jeden.
"Větrem to nebylo. Moje chyby, zbytečné," nevymlouvala se.
Na střelnici se trápily i její kolegyně, Gabriela Soukalová si minelami připsala na konto šest trestných minut. V cíli svěsila hlavu a odkráčela do týmové buňky.
Nejlepší z Češek skončila Barbora Tomešová, s pěti trestnými minutami na 53. místě. S Leou Johanidesovou, ta minula "pouze" čtyřikrát, doplnily v buňce truchlivou atmosféru.
"Přitom já vím, jak střílejí... Musíme se nad tím zamyslet, vyhořeli jsme hodně" vyprávěl Šikola. "Holt si asi některé holky musí sáhnout do svědomí."
Vítková nebyla schopna najít příčinu pochybení. Nervozita z domácích závodů ji prý nesvazovala, nenechala se stáhnout téměř čtyřmi tisíckami diváků na nových tribunách. Běžecky se cítila dobře. "Kopce jsou tady hodně těžký, ale mě se zase tak špatně nejelo," přiznala.
Přesto u jejího jména svítí jeden z nejhorších střeleckých výsledků - loni na mistrovství světa v Chanty Mansijsku nesestřelila v závodě s hromadným startem šest terčů. "Možná jsem si tu střelbu moc hlídala, asi to byla chyba. Stejně jsem to neuhlídala."
