Knicks přitom vstupovali do loňské sezony s velkým optimismem. Z Detroitu přišel jeden z nejslavnějších koučů ligy Larry Brown, Knicks konečně získali pivota (Eddyho Curryho, kolem nějž bylo mnoho problémů, ale jeho talent je nesporný) a rozehrávačské duo Marbury - Crawford mělo patřit k nejlepším na východě.
Místo očekávaného pokusu o návrat do play-off přišlo hluboké rozčarování. Knicks se od prvního zápasu trápili. Zpočátku to nebyl důvod k velkým obavám, protože týmy Larryho Browna si obvykle nějakou dobu zvykají na nový systém a ani v New Yorku se nedaly čekat rychlé zázraky. Navíc tu byl nesporný pokrok v obraně - Knicks dokonce udrželi 14.listopadu Utah na 62 bodech, čímž překonali rekord klubu.
V prosinci ale New York vyhrál jen 2 ze 14 zápasů a Brown točil sestavou tak rychle, že z toho kdekoho začínal přecházet zrak. Šňůra šesti výher v řadě na začátku ledna byla "paprskem naděje", ale ten rychle pohasl a Brown nadále pokračoval v těžko pochopitelných rošádách se sestavou.
Například nováček David Lee nastupoval v základní pětce během celé vítězné šňůry, ale netrvalo to ani 14 dnů a nedostal se v zápase na hřiště ani na minutu. S podobnými problémy se musel potýkat velmi talentovaný nováček Channing Frye, ale i další a mnohem zkušenější hráči.
Týden po skončení vítězné šňůry si navíc zranil rameno Stephon Marbury a s Knicks to šlo ještě víc s kopce - Marbury chyběl v 11 zápasech a v dalších pěti sice hrál, ale zranění ho natolik limitovalo, že se vůbec neprosadil (navíc o jeho bojích s Brownem by se dala napsat kniha). Během Marburyho zranění Knicks prohráli 14 ze 16 zápasů a v podstatě bylo po sezoně.
Brown nakonec vystřídal 42 (!!) základních pětek. Jediným rozumným vysvětlením se zdá být to, že byl natolik nespokojen se složením týmu, že chtěl dát najevo vedení klubu, jak mizerné a sobecké má hráče, hrát co nejhůř a donutit ho k velkým změnám. Jenže majitel James Nolan naslouchal spíš generálnímu manažerovi Isiahu Thomasovi než Brownovi, nebyl spokojen s tím, jak Brown veřejně kritizuje své hráče, a navíc Knicks mají po rošádách Thomase (i jeho předchůdce Scotta Laydena) téměř nulovou možnost manévrování.
Thomas před sezonou udělal velice riskantní trejd, když se odhodlal získat do týmu Eddyho Curryho - navzdory jeho problémům se srdcem, kvůli nimž od něho dávaly ostatní týmy ruce pryč. Knicks zaplatí Currymu 60 milionů dolarů za 6 let, ale co je ještě horší, vzdali se bez jakýchkoli podmínek svého práva ("pick") výběru v prvním kole draftu.
Týmy si normálně chrání své "picky" na prvních místech - aby o ně nepřišly, pokud by se jim sezona nevydařila, a nemusely se pak vzdát třeba jedničky draftu. Knicks to však neudělali a co čert nechtěl - po katastrofální sezoně si v draftové loterii vylosovali č.2, které museli předat Chicagu.
Navíc Bulls mají podle dohody právo i na výměnu "picku" s New Yorkem i z prvního kola draftu 2007 - pokud by "čistě teoreticky" Knicks zažili další podobnou sezonu jako letos a vylosovali si právo na jedničku draftu, a pak museli budoucí superhvězdu Grega Odena znovu jen tak "předat" Chicagu, tak by asi málokdo chtěl být v Thomasově kůži...
Tohle ale nebyla zdaleka jediná Thomasova chyba z loňského léta - nepochopitelně přeplatil pivota Jeroma Jamese ze Seattlu a ten podle očekávání všech (kromě Thomase) naprosto selhal. Thomas také vytrejdoval Kurta Thomase za Quentina Richardsona a toho neopustily problémy se zády a za celou sezonu se nedostal do formy.
Uprostřed sezony pak získal dalším trejdem Steva Francise, který se opět podle očekávání jen velmi těžko prosazoval po boku Marburyho a Crawforda - pro tuhle trojici je na jednom hřišti jeden míč prostě málo. Navíc za něj musel poslat do Orlanda jednoho ze svých nejtalentovanějších mladých hráčů Trevora Arizu.
Pokud jde o samotnou hru, Brown odmítl hrát podle silných stránek svých hráčů a snažil se jim vtisknout styl, který prostě nebyli schopni zvládnout. Výsledkem bylo téměř 18 (!) ztracených míčů na zápas a 25.místo v efektivitě útoku. Knicks pak nemohlo pomoct ani to, že byli 4.v útočném doskakování a že (především díky Currymu) měli dokonce vůbec nejvyšší počet trestných hodů v porovnání s počtem střel z pole.
Pokud jde o obranu, ta byla během sezony čím dál horší a Knicks nakonec skončili v "defensive efficiency" (efektivita obrany) až 27. z 30 týmů ligy. Špatně bránili trojky, příliš často faulovali a co bylo nejhorší, kvůli zhoršujícím se vztahům s koučem prostě do obrany nedávali dostatečné úsilí.
Jediným světlým bodem sezony Knicks byla hra nováčků. Thomas je velmi tvrdě kritizován za své trejdy, ale rozhodně měl až do letošní sezony šťastnou ruku při draftu. Fry, Lee i Nate Robinson (navzdory jeho "bojům" s koučem Brownem) ukázali svůj talent a mohli by být nadějnou budoucností Knicks.
ZMĚNY V KÁDRU:
Tou nejvýznamnější změnou je pochopitelně rozhodnutí Thomase (a pochopitelně majitele Nolana) odvolat kouče Browna. Tohle jistě nebudou fanoušci Knicks Thomasovi jako jednu z mála věcí vyčítat, i když vedení klubu bude zřejmě muset Browna tvrdě vyplatit (celá věc je u arbitráže).
Na místo kouče se posunul Thomas a fanoušci Knicks už si mnou ruce, že jako kouč už nebude mít tolik času, aby dál ničil tým svými trejdy a špatnými rozhodnutím z pozice generálního manažera.
Jak s lehkým cynismem říká John Hollinger z ESPN, fanoušci Knicks vyhrají ať tak nebo tak. Pokud Thomas uspěje a tým bude vyhrávat, dobrá, pokud ne, téměř jistě ho to bude stát místo - tedy vlastně obě místa...
A teď už ke změnám hráčským:
1. Podpis smlouvy s volným hráčem Jaredem Jeffriesem
Knicks dali křídlu Wizards pětiletou smlouvu za tzv. "midlevel exception" (velmi zhruba 5 milionů dolarů ročně). Jeffries je velmi dobrý obránce a na pozici trojky určitě pomůže, ale Knicks opět "přeplatili" - což pro ně pochopitelně není nic nového...
2. Ztráta Jackieho Butlera
Knicks nevyrovnali návrh smlouvy "chráněného" volného hráče Jackieho Butlera a to je další velká chyba Isiaha Thomase. Knicks nechtěli platit "daň z luxusu" za pivota, když už mají dvojici Curry-James, která je stojí téměř 100 (!) milionů dolarů. Butler je ale už teď daleko lepším hráčem než James a to je mu teprve 21 let.
3. Draftování Renalda Balkmana a Mardyho Collinse
Thomas tentokrát sklidil za své výběry v draftu další drtivou kritiku, ale možná bude lepší si přece jen chvíli počkat, protože Belkman je skutečně solidní obránce a dříč a možná je právě tím, co takhle složený tým potřebuje. Nicméně ho mohl úplně v klidu draftovat až jako č.29 místo Collinse (na 99,9% by mu Belkmana nikdo "nevyfoukl" a Collins toho pravděpodobně moc nenahraje) a na č.20 mohl mít daleko talentovanějšího hráče.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA
Šířka kádru. Jen málokterý tým má tolik vyrovnaných hráčů, aby mohl během dlouhé a těžké sezony překonávat zranění či potíže s fauly. Knicks mají na každé pozici minimálně dva hráče, kteří můžou skutečně hrát - s výjimkou pozice dvojky (krajní rozehrávač), kde ale budou vzhledem k "přetlaku" hrát "přeučení" střední rozehrávači.
NEJVĚTŠÍ SLABINA
Čistě technicky je to zřejmě střelba zdálky. Obrany soupeřů hrály na Knicks velmi často zónovou obranou a odstupovaly ke Currymu na pivotu, což Knicks nedokázali trestat. Marbury i Francis jsou výborní atleti a umějí obejít hráče jeden na jednoho, ale potřebují k sobě trojkaře, kteří jim vytvoří více prostoru ke hře.
Nejlepší trojkařem Knicks je Richardson, ale ten měl celý rok problém se zády, Jared Jeffries v tomhle směru rozhodně nebude přínosem. Problém je také v tom, že ani jeden z rozehrávačů není typický "distributor míče", který najde volného hráče v pravou chvíli na pravém místě.
LETOŠNÍ SEZONA
Odhadovat v New Yorku cokoli je dost těžké, ale dá se očekávat, že Knicks přece jen vyhrají podstatně víc zápasů než vloni. Hůř totiž už hrát nemůžou a pro Thomase (který většinu z nich do týmu přivedl) určitě budou hrát s větším "nadšením" než pro Browna, který z nich (s prominutím) dělal téměř po celou sezonu doslova pitomce.
Thomas určitě nenechá hrát Maurice Taylora, Qyntela Woodse či Malika Rose více než 1000 minut za sezonu - a tak budou prostě na hřišti lepší hráči. Ukázkovým příkladem je Channing Frye. Ten byl jednoznačně nejefektivnějším hráčem Knicks v loňské sezoně a přesto hrál jen zhruba 24 minut na zápas. Tentokrát by měl být od začátku hráčem základní pětky s průměrem možná i přes 35 minut na zápas.
Knicks by rozhodně měli přinejmenším bojovat o play-off a znovu vypadat jako opravdový tým NBA, ale těžko lze čekat umístění, které by ospravedlnilo jejich současný megarozpočet. Na to, aby zachránili Thomasovi místo, budou muset udělat ve Východní konferenci pořádný "rozruch".
OČEKÁVÁNÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Stephon MARBURY
Steve FRANCIS (Jamal CRAWFORD)
Quentin RICHARDSON (Jared JEFFRIES - zranění ho vyřadí na celý listopad)
Channing FRYE
Eddy CURRY
Místo očekávaného pokusu o návrat do play-off přišlo hluboké rozčarování. Knicks se od prvního zápasu trápili. Zpočátku to nebyl důvod k velkým obavám, protože týmy Larryho Browna si obvykle nějakou dobu zvykají na nový systém a ani v New Yorku se nedaly čekat rychlé zázraky. Navíc tu byl nesporný pokrok v obraně - Knicks dokonce udrželi 14.listopadu Utah na 62 bodech, čímž překonali rekord klubu.
V prosinci ale New York vyhrál jen 2 ze 14 zápasů a Brown točil sestavou tak rychle, že z toho kdekoho začínal přecházet zrak. Šňůra šesti výher v řadě na začátku ledna byla "paprskem naděje", ale ten rychle pohasl a Brown nadále pokračoval v těžko pochopitelných rošádách se sestavou.
Například nováček David Lee nastupoval v základní pětce během celé vítězné šňůry, ale netrvalo to ani 14 dnů a nedostal se v zápase na hřiště ani na minutu. S podobnými problémy se musel potýkat velmi talentovaný nováček Channing Frye, ale i další a mnohem zkušenější hráči.
Týden po skončení vítězné šňůry si navíc zranil rameno Stephon Marbury a s Knicks to šlo ještě víc s kopce - Marbury chyběl v 11 zápasech a v dalších pěti sice hrál, ale zranění ho natolik limitovalo, že se vůbec neprosadil (navíc o jeho bojích s Brownem by se dala napsat kniha). Během Marburyho zranění Knicks prohráli 14 ze 16 zápasů a v podstatě bylo po sezoně.
Brown nakonec vystřídal 42 (!!) základních pětek. Jediným rozumným vysvětlením se zdá být to, že byl natolik nespokojen se složením týmu, že chtěl dát najevo vedení klubu, jak mizerné a sobecké má hráče, hrát co nejhůř a donutit ho k velkým změnám. Jenže majitel James Nolan naslouchal spíš generálnímu manažerovi Isiahu Thomasovi než Brownovi, nebyl spokojen s tím, jak Brown veřejně kritizuje své hráče, a navíc Knicks mají po rošádách Thomase (i jeho předchůdce Scotta Laydena) téměř nulovou možnost manévrování.
Thomas před sezonou udělal velice riskantní trejd, když se odhodlal získat do týmu Eddyho Curryho - navzdory jeho problémům se srdcem, kvůli nimž od něho dávaly ostatní týmy ruce pryč. Knicks zaplatí Currymu 60 milionů dolarů za 6 let, ale co je ještě horší, vzdali se bez jakýchkoli podmínek svého práva ("pick") výběru v prvním kole draftu.
Týmy si normálně chrání své "picky" na prvních místech - aby o ně nepřišly, pokud by se jim sezona nevydařila, a nemusely se pak vzdát třeba jedničky draftu. Knicks to však neudělali a co čert nechtěl - po katastrofální sezoně si v draftové loterii vylosovali č.2, které museli předat Chicagu.
Navíc Bulls mají podle dohody právo i na výměnu "picku" s New Yorkem i z prvního kola draftu 2007 - pokud by "čistě teoreticky" Knicks zažili další podobnou sezonu jako letos a vylosovali si právo na jedničku draftu, a pak museli budoucí superhvězdu Grega Odena znovu jen tak "předat" Chicagu, tak by asi málokdo chtěl být v Thomasově kůži...
Tohle ale nebyla zdaleka jediná Thomasova chyba z loňského léta - nepochopitelně přeplatil pivota Jeroma Jamese ze Seattlu a ten podle očekávání všech (kromě Thomase) naprosto selhal. Thomas také vytrejdoval Kurta Thomase za Quentina Richardsona a toho neopustily problémy se zády a za celou sezonu se nedostal do formy.
Uprostřed sezony pak získal dalším trejdem Steva Francise, který se opět podle očekávání jen velmi těžko prosazoval po boku Marburyho a Crawforda - pro tuhle trojici je na jednom hřišti jeden míč prostě málo. Navíc za něj musel poslat do Orlanda jednoho ze svých nejtalentovanějších mladých hráčů Trevora Arizu.
Pokud jde o samotnou hru, Brown odmítl hrát podle silných stránek svých hráčů a snažil se jim vtisknout styl, který prostě nebyli schopni zvládnout. Výsledkem bylo téměř 18 (!) ztracených míčů na zápas a 25.místo v efektivitě útoku. Knicks pak nemohlo pomoct ani to, že byli 4.v útočném doskakování a že (především díky Currymu) měli dokonce vůbec nejvyšší počet trestných hodů v porovnání s počtem střel z pole.
Pokud jde o obranu, ta byla během sezony čím dál horší a Knicks nakonec skončili v "defensive efficiency" (efektivita obrany) až 27. z 30 týmů ligy. Špatně bránili trojky, příliš často faulovali a co bylo nejhorší, kvůli zhoršujícím se vztahům s koučem prostě do obrany nedávali dostatečné úsilí.
Jediným světlým bodem sezony Knicks byla hra nováčků. Thomas je velmi tvrdě kritizován za své trejdy, ale rozhodně měl až do letošní sezony šťastnou ruku při draftu. Fry, Lee i Nate Robinson (navzdory jeho "bojům" s koučem Brownem) ukázali svůj talent a mohli by být nadějnou budoucností Knicks.
ZMĚNY V KÁDRU:
Tou nejvýznamnější změnou je pochopitelně rozhodnutí Thomase (a pochopitelně majitele Nolana) odvolat kouče Browna. Tohle jistě nebudou fanoušci Knicks Thomasovi jako jednu z mála věcí vyčítat, i když vedení klubu bude zřejmě muset Browna tvrdě vyplatit (celá věc je u arbitráže).
Na místo kouče se posunul Thomas a fanoušci Knicks už si mnou ruce, že jako kouč už nebude mít tolik času, aby dál ničil tým svými trejdy a špatnými rozhodnutím z pozice generálního manažera.
Jak s lehkým cynismem říká John Hollinger z ESPN, fanoušci Knicks vyhrají ať tak nebo tak. Pokud Thomas uspěje a tým bude vyhrávat, dobrá, pokud ne, téměř jistě ho to bude stát místo - tedy vlastně obě místa...
A teď už ke změnám hráčským:
1. Podpis smlouvy s volným hráčem Jaredem Jeffriesem
Knicks dali křídlu Wizards pětiletou smlouvu za tzv. "midlevel exception" (velmi zhruba 5 milionů dolarů ročně). Jeffries je velmi dobrý obránce a na pozici trojky určitě pomůže, ale Knicks opět "přeplatili" - což pro ně pochopitelně není nic nového...
2. Ztráta Jackieho Butlera
Knicks nevyrovnali návrh smlouvy "chráněného" volného hráče Jackieho Butlera a to je další velká chyba Isiaha Thomase. Knicks nechtěli platit "daň z luxusu" za pivota, když už mají dvojici Curry-James, která je stojí téměř 100 (!) milionů dolarů. Butler je ale už teď daleko lepším hráčem než James a to je mu teprve 21 let.
3. Draftování Renalda Balkmana a Mardyho Collinse
Thomas tentokrát sklidil za své výběry v draftu další drtivou kritiku, ale možná bude lepší si přece jen chvíli počkat, protože Belkman je skutečně solidní obránce a dříč a možná je právě tím, co takhle složený tým potřebuje. Nicméně ho mohl úplně v klidu draftovat až jako č.29 místo Collinse (na 99,9% by mu Belkmana nikdo "nevyfoukl" a Collins toho pravděpodobně moc nenahraje) a na č.20 mohl mít daleko talentovanějšího hráče.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA
Šířka kádru. Jen málokterý tým má tolik vyrovnaných hráčů, aby mohl během dlouhé a těžké sezony překonávat zranění či potíže s fauly. Knicks mají na každé pozici minimálně dva hráče, kteří můžou skutečně hrát - s výjimkou pozice dvojky (krajní rozehrávač), kde ale budou vzhledem k "přetlaku" hrát "přeučení" střední rozehrávači.
NEJVĚTŠÍ SLABINA
Čistě technicky je to zřejmě střelba zdálky. Obrany soupeřů hrály na Knicks velmi často zónovou obranou a odstupovaly ke Currymu na pivotu, což Knicks nedokázali trestat. Marbury i Francis jsou výborní atleti a umějí obejít hráče jeden na jednoho, ale potřebují k sobě trojkaře, kteří jim vytvoří více prostoru ke hře.
Nejlepší trojkařem Knicks je Richardson, ale ten měl celý rok problém se zády, Jared Jeffries v tomhle směru rozhodně nebude přínosem. Problém je také v tom, že ani jeden z rozehrávačů není typický "distributor míče", který najde volného hráče v pravou chvíli na pravém místě.
LETOŠNÍ SEZONA
Odhadovat v New Yorku cokoli je dost těžké, ale dá se očekávat, že Knicks přece jen vyhrají podstatně víc zápasů než vloni. Hůř totiž už hrát nemůžou a pro Thomase (který většinu z nich do týmu přivedl) určitě budou hrát s větším "nadšením" než pro Browna, který z nich (s prominutím) dělal téměř po celou sezonu doslova pitomce.
Thomas určitě nenechá hrát Maurice Taylora, Qyntela Woodse či Malika Rose více než 1000 minut za sezonu - a tak budou prostě na hřišti lepší hráči. Ukázkovým příkladem je Channing Frye. Ten byl jednoznačně nejefektivnějším hráčem Knicks v loňské sezoně a přesto hrál jen zhruba 24 minut na zápas. Tentokrát by měl být od začátku hráčem základní pětky s průměrem možná i přes 35 minut na zápas.
Knicks by rozhodně měli přinejmenším bojovat o play-off a znovu vypadat jako opravdový tým NBA, ale těžko lze čekat umístění, které by ospravedlnilo jejich současný megarozpočet. Na to, aby zachránili Thomasovi místo, budou muset udělat ve Východní konferenci pořádný "rozruch".
OČEKÁVÁNÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Stephon MARBURY
Steve FRANCIS (Jamal CRAWFORD)
Quentin RICHARDSON (Jared JEFFRIES - zranění ho vyřadí na celý listopad)
Channing FRYE
Eddy CURRY
