Od stříbra ke stříbru čili 20 let veslaře Chalupy

Stříbrný kruh Václava Chalupy se po 20 letech uzavřel. "Byl to hodně dobrej kus života, i s tím stříbrným prokletím," pronesl 41letý veslař včera jen pár minut po posledním závodě kariéry, v níž vybojoval devět světových medailí. Ovšem žádnou zlatou.

Dvojka s kormidelníkem ve složení Václav Chalupa, Jakub Makovička a Oldřich Hejdůšek v cíli stříbrného závodu. | foto: AP

V létě roku 1989 byl československým prezidentem Gustáv Husák a dravý Jihočech s hustou hřívou vlasů vybojoval svou první světovou medaili – ještě s dřevěnými vesly a na dřevěné lodi dojel druhý v řeži skifařů na slovinském jezeře Bled.

O 20 roků později, v éře prezidenta Václava Klause, nastoupil holohlavý rozvážný čtyřicátník, dvojnásobný otec a osminásobný světový medailista, k poslednímu závodu kariéry s vesly i lodí z "kosmických" materiálů. Na dvojce s kormidelníkem se včera na jezeře Malta v polské Poznani rval o zlato za pomoci parťáka Jakuba Makovičky a kormidelníka Oldřicha Hejduška.

Jako už mnohokrát předtím, zase marně. Václav Chalupa, titán českého veslování, který tenhle ryzí sport tvrdých chlapů držel v Česku nad vodou coby osamocený maják po většinu dlouhatánské kariéry, odchází jako muž, který nikdy nevyhrál velký závod.

"To zlato Vaškovi nebylo souzené," povzdechl si včera Chalupův dlouholetý trenér Zdeněk Pecka, který jej za 15 let společné práce přivedl k osmi z devíti světových medailí.

"Nejblíž k titulu mistra světa měl v roce 1995 ve Finsku. V Tampere tehdy jasně vedl a jel si pro zlato, jenže – vidím to jako včera – na klidné vodě nepochopitelně chytil kraba," vzpomíná Pecka na školáckou technickou chybu, kdy závodník zaváhá při vytažení vesla z vody a loď se takřka zastaví.

"Přitom vím, že na zlato měl nejen tehdy. A on to musel vědět taky. Snad ho to podvědomě svazovalo," uvažuje bývalý trenér, dnes šéf račického vodáckého areálu.

Když zjara 2005 vyhnal unaveného Chalupu po 16 letech ze skifa nažhavený mladík Ondřej Synek, našel veterán novou chuť v párové čtyřce. Ale lodi s ním na palubě se nedařilo a Chalupa si to kladl za vinu.

A tak přesedl do nepárové disciplíny: namísto dvou vesel, jež znal odmalička, tahal na dvojce "na stará kolena" jen za jedno, s pomocí parťáka Makovičky. Na světové medaile už to nestačilo, loni na olympiádě i letos na šampionátu jim těsně uniklo finále. Probili se do něj až s pomocí kormidelníka Hejduška v neolympijské, kormidlované dvojce.

Sedli si na ni poprvé týden před MS a bylo z toho – zase stříbro. "Netrpím tím jen já, stříbrné prokletí sedí na celém českém veslování. Už je zapotřebí, aby to někdo konečně prolomil," přál si v neděli Chalupa.

Teď už na diety nebudu sama, těší se Chalupová

Sotva zná někdo Václava Chalupu lépe než manželka Alice. Poznali se před 20 lety, krátce po jeho prvním světovém stříbru. V neděli s ním na dálku – z domova v Račicích – prožila i závěr kariéry.

Zakončil váš manžel v 41 letech kariéru skutečně definitivně?
Přímo tohle slovo sice nezaznělo, ale skončil. Léta dřiny jsou na jeho organismu znát, sám cítí, že daleko hůř regeneruje. On je sice nezničitelný terminátor, ale šest dní tréninku týdně je v jeho věku příliš. Navíc i pro rodinu to byla šílená zátěž. Neznáme dovolené ani víkendy, letos strávil Vašek tři měsíce po soustředěních. Teď máme malé dítě, jsem právě s druhým synem na mateřské. A staršímu je patnáct, ten bude tátu teď taky hodně potřebovat.

Jak dlouho jste vlastně doma vážně mluvili o konci jeho kariéry?
Asi čtyři roky. A myslím, že s tou medailí je pravý čas skončit. On si vždycky našel novou výzvu, navíc měl pořád skvělé výsledky testování, má teď lepší fyzičku než v 25 letech. Kdyby se býval zhoršoval, nechal toho už dávno, ovšem tohle ho stále utvrzovalo, že má pokračovat. Ale teď už vážně skončil. Naději na návrat vidím tak jedno procento.

On však s veslováním takřka srostl. Nebude bez něj trpět?
Je jasné, že rekreačně veslovat bude muset dál, aby netrpěl fyzicky. A bude se taky muset začít hlídat v jídle, už na ty diety nebudu sama.

Dnes je v módě rodinný doprovod, ale on býval na závodech léta bez vás. Proč jste s ním nejezdila?
Trenér si přál, abych Vaška nerozptylovala, a myslím, že to tak má být. Měl by o mě přirozeně starost, zda mám kde spát nebo kde jíst. Navíc to nedělalo fyzicky dobře ani mně, poslední dobou jsem raději ani nechtěla vědět, kdy závodí. Ale vždycky mi to někdo zavolal.

Proč myslíte, že nikdy nevyhrál světové zlato?
On je od přírody takový medvěd, to byste ho měli vidět doma, když třeba zazvoní telefon: než se dá ten kolos do pohybu, chvíli to trvá, ale pak nabere fofr. A tak ze své podstaty míval třeba pomalejší starty. Přesto zlato skoro měl, v roce 1995 ve Finsku měl být mistrem světa, nebýt hloupého kraba (technické chyby).

Dělal pro zlato všechno, dokonce nastěhoval rodinu k veslařské dráze do Račic. Zůstanete tam i teď? Ne.
Nezapustili jsme tu kořeny, jsme tu pořád jakoby na návštěvě, chybí nám jihočeská příroda.