Jedenatřicetiletého Arména narozeného v gruzínské Tbilisi možná v hledišti malé haly ČEZ Arény zahlédnete třeba už pozítří při prvním přípravném utkání Pardubic proti Kladnu.
Ale málo platné: Movsesjan je v Pardubicích hlavně kvůli šachu. Zahrál si Fischerovy šachy, dobrovolně se vzdal účasti v hlavním velmistrovském turnaji a coby autor křtil svou prvotinu knížku Pardubický fenomén, která se věnuje dvacetileté historii turnaje Czech Opěn.
Sergeji, na Czech open jste hrál turnaj ve Fischerových šachách a v posledním kole jste svedl dramatickoéu bitvu proti Davidu Navarovi. Ta hra byla hodně zajímavá i pro někoho, kdo šachy moc nehraje, co o ní soudíe vy?
Ta poslední partie určitě byla nejzajímavější, nejen pro diváky, ale i pro nás. S Davidem se potkáváme v různých soutěžích často. Před třemi lety jsme proti sobě hráli v podobném turnaji a dopadlo to tak jako dnes, David vyhrál.
Proč jste se rozhodl nehrát hlavní velmistrovský turnaj?
Začátkem týdne jsem se rozhodl startovat namistrovství světa ve Fischerových šachách v Mohuči, takže se to nedalo skloubit. Ale právě třeba partie s Davidem Navarou pro mě byla výborný trénink.
Které další turnaje jste si v Pardubicích zahrál?
Moc toho nebylo. Kromě Fischerových šachů ještě aktivní šachy a pak nějaký rapid. A pak jsem ještě spolu s Lukášem Klímou křtil knihu Pardubický fenomén.
Do knížky jste vybíral nejzajímavější partie. Jaká to byla práce?
Domluvili jsme se s pořadateli turnaje. Mnoha zdejších turnajů jsem se účastnil, a tak jsem vybral nejlepších asi tak dvacet partií, které se sehrály během 19 ročníků. Musím říct, že to bylo velice zajímavé. A šachově mi to taky hodně dalo, při analýzách jednotlivých partií se toho člověk hodně naučí.
Bavila vás ta práce, nebo jste se dostal i do nějaké tvůrčí krize?
Občas v některé partii se člověk dostane do slepé uličky a neví jak dál. Ale v podstatě mě ta práce bavila. Je to moje první kniha a jsem příjemně překvapený. Pokud budu mít možnost, tak se zase do obdobné práce určitě pustím.
Pokud byste měl knížku doporučit, aby si ji lidé na festivalu koupili, jak byste to udělal?
Když jsme ji psali, nedávali jsme si za cíl napsat vědeckou studii. Šlo nám spíš o to přiblížit atmosféru turnaje, která je neopakovatelná. Doufám, že se to podařilo.
Teď k otázkám méně šachovým. Většina lidí, když se před výkonem nají, usíná nebo jim není dobře. Můžete se vy před partií třeba najíst?
Co se týká životosprávy, je to složité. Každý hráč to nějak řeší a každý má nějaký svůj rytmus. Já se snažím, abych se před partií nepřecpával, abych měl tři až čtyři hodinky na trávení. Ale přeskočit jídlo taky není úplně dobře, protože pak chybí energie. Je to takový kompromis. Občas si během partie dám hořkou čokoládu, protože je to nejrychlejší přísun cukru do krve, což mozek potřebuje.
Mnozí se ptají, proč jsou šachy sport. Vy nikde neběháte, vlastně jen sedíte, taháte figurkami a mačkáte hodiny...
To je takový mediální problém šachů. Plno lidí vidí šachy jako napůl umění. Jako sportovce nás moc lidí opravdu nevnímá. Ve skutečnosti ale každý hráč musí mít výbornou kondici. Soustředit se šest až sedm hodin, devětkrát za sebou, to není úplně jednoduché. Každý hráč na konci turnaje, pokud je normální (smích), je unavený. Nemůžeme se sice rovnat s aktivními sportovci, ale během partie toho také hodně spálíme. Možná by stálo za to spočítat, s kterým sportem se to dá srovnat.
Jak se uvolňujete mezi partiemi? Neleze vám ta šachovnice někdy už na mozek?
Každý se někdy dostane do stádia, kdy už šachy nemůže ani vidět. Nějak moc nesportuji, rozhodně ne v průběhu turnaje, to se spíš snažím energii šetřit. Vozím si s sebou knihy a filmy, to je moje relaxace, bez které se neobejdu.
Jaké knížky a filmy si tedy vozíte?
Knihy se střídají, většinou je nečtu víckrát. Ale literatura to může být jakákoliv, třeba i vážná a přemýšlivá. Na filmy se sem tam rád podívám i víckrát. Pokud bych měl jmenovat, pak bych asi řekl Kill Billa, protože je to perfektní parodie na akční filmy, která mi vždycky zvedne náladu.
Máte nějakou psychologickou taktiku, kterou spolehlivě rozhodíte soupeře?
Dělá se to. Ale že bych přímo chtěl rozhodit soupeře neférovým trikem, to ne a ani se k tomu nechystám. Ale každý má svůj způsob, jak zatáhnout soupeře do něčeho, co mu nevyhovuje a znepříjemnit mu tak průběh partie. Ale spíš se to pohybuje v té šachové rovině - zahájení, hra, technika a tak.
V průběhu minulého roku jste se dostal do absolutní šachové špičky. Jaký je rozdíl hrát kolem padesátého a pak kolem desátého místa?
Kvalitativně je to obrovský rozdíl, veliký rozdíl je i v přípravě. Špička pracuje ještě víc než ostatní. Dřív jsem se do nejsilnějších turnajů nedostával a nemohl si porovnat, v čem jsou lepší. Teď už to vím a snad mi to pomohlo i zjistit, jak se mám připravit, abych ve špičce zůstal.
Jaký je váš osobní vztah k pardubickému Czech Open?
Když jsem tu byl poprvé, na svém prvním mezinárodním turnaji, tak se mi povedlo zahrát velice dobře, což byl takový impulz v mé kariéře. Pak se mi povedlo tenhle turnaj i vyhrát, takže já mám Pardubice rád. Nevím přesně statistiku, kolikrát jsem se zúčastnil hlavního turnaje, ale snažím se tady každý rok zahrát alespoň něco.
