„Myslím, že jsme od roku 2013 udělali obrovský skok. Ze základní čáry, kdy tady jezdily klubové týmy, jsme se dostali na maximální možnou úroveň, v rámci Nations´Cupu závodí národní výběry. Výš už se mladí jezdci dostat nemohou,“ říká ředitel závodu, 46letý Ján Svorada, někdejší vyhlášený spurtér a vítěz celkem jedenácti etap na Tour de France, Giru d´Italia a Vueltě.
Jaký měl závod ohlas mezi účastníky?
Tím, že jsme postoupili do nejvyšší možné kategorie, o něj byl letos velký zájem. Přijelo dvaadvacet národních týmů, povedlo se nám dát dohromady dost nabitou startovní listinu. Podle ohlasů z různých stran se závod všem zamlouval a všichni se sem chtějí vracet, a to nemluvím o velkém zájmu diváků. To všechno potěší každého organizátora.
Závod je vlastně pokračovatelem jisté tradice a nositelem slavného jména podniku, který se jel naposledy v roce 2006. Myslíte, že má šanci vrátit se na někdejší úroveň, kdy byl mnohem delší a pořádaly jej tři země?
Podle mě je současná podoba optimální. V celosvětové cyklistice se v posledních letech hodně změnilo a dát dohromady dlouhý závod by bylo hodně náročné. Kdo by ho chtěl pořádat? Kam ho umístit do kalendáře? Kdo by ho jezdil? To je spousta otázek a odpovědi jsou složité. Můj názor je, že tato varianta národních výběrů do 23 let je pro naše podmínky ideální, samozřejmě i pokud jde o finance.
Bude mít závod v kopcích Jeseníků tuto podobu i nadále?
Určitě by se dal natáhnout. Na polské straně, kde byl start jedné z etap, je dost velký zájem, aby se minimálně jedna etapa jela celá na polském území. Takže je pravděpodobné, že příští rok se všechno o den prodlouží. Byla by v tom i jistá symbolika - opět by víc spolupracovali bývalí pořadatelé kdysi slavného Závodu míru, a náš podnik by se tím zviditelnil.
Před rokem a půl přišel bývalý reprezentant Jozef Regec s myšlenkou oživit někdejší Závod míru - byl by šestietapový, jelo by se částečně přes Rakousko a také přes Polsko. Projekt ale zanikl. Co se přihodilo?
To nevím, při tom projektu jsem nebyl. Ale naplánovat etapy bývá mnohem jednodušší než potom získat na takový podnik peníze.
Je tedy myšlenka na oživení někdejšího Závodu míru bezpředmětná?
Myslím, že Český svaz cyklistiky si s ní pořád pohrává. Já ale nejsem členem žádného pořadatelského týmu, takže neumím říct, jestli nějak pokročili či nikoli. Z mého pohledu jsme však udělali kus práce i Závodem míru do 23 let, to jméno je tady pořád a o start u nás je zájem. Ovšem pokud se někomu podaří sehnat peníze na jiný, větší Závod míru, který by se víc blížil tomu, který tady byl historicky, tak samozřejmě klobouk dolů. Já bych byl jenom rád.
Kdysi platilo, že celkové vítězství v Závodě míru přinášelo i vstupenku do profesionálního pelotonu, což jste v roce 1990 poznal i vy. Platí to možná i dnes?
Úplně takhle se to říct nedá, současný závod se nemůže svou délkou a náročností srovnávat se svým předchůdcem. Nicméně i dnes si někteří z mladíků, kteří tady jeli, říkají o podpis smlouvy ve špičkové stáji. Vím třeba o italském jezdci Giannim Mosconovi, který teď byl třetí v poslední etapě a celkově skončil pátý - už má podepsanou smlouvu s týmem Sky. Samozřejmě nemůžu tvrdit, že je to díky úspěchům v Jeseníkách, ale jsem přesvědčený, že nemálo ze zdejších účastníků za pár let uvidíme třeba v Tour de France.
