Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ještě se pokusím o pódium, říká potlučený Quintana. Jen kdyby nebylo vedro

Kolumbijský cyklista Nairo Quintana | foto: AP

3 2014
Tak dominantní byl v květnu na Giru. Horskou časovku tehdy Nairo Quintana vyhrál o 17 vteřin a celý závod o tři minuty! Na Vueltě, v přímém souboji s ­Contadorem, Froomem, Rodríguezem i dalšími chtěl kolumbijský cyklista dokázat: Nebyla to náhoda. Jenže při úterní časovce se sbíral z asfaltu.

Bookmakeři z Quintany před startem Vuelty učinili největšího favorita. Od neděle vedl, oblékal červený dres.

A pak udělá takovou klukovinu.

V 36kilometrové časovce se lídr Movistaru vydrápal na nejvyšší bod Alto Moncayo. Ztrácel tam jen 21 vteřin na Contadora. Nehostinným krajem sjížděl úzkou, klikatící se silnicí do údolí, rychlostí okolo 60 km/h.

Závodnická moudrost radila: Drž pevně řídítka, sleduj trať.

Jenže Quintana si pomyslel: Mám nějak uvolněnou tretru. Pravou rukou řídítka pustil, upravil si ji. Vzápětí vletěl do pravotočivé zatáčky a zděsil se: Nevytočím to! Kolo narazilo do svodidel, zaháklo se o ­ně, odmrštilo ho přes řídítka. Jakýmsi cyklistickým parakotoulem dopadl na asfalt na břicho. Potom se překulil na záda a zůstal ležet.

„Cítil jsem se ve sjezdu dobře," líčil po etapě. „Nemyslím si, že problémem byla úprava tretry. Ale kolo začalo brzdit příliš pozdě. Už jsem to nezvládl vytočit. Sedřel jsem si kůži, bolel mě kotník a koleno. Naštěstí jsem však mohl jet dál.“ (V jiném rozhovoru pak obvinil z pádu své vlastní kolo: „Brzdy nefungovaly, jak měly.“).

Po dvou minutách vstal a v potrhaném dresu pokračoval v časovce. Zvládl dalších 25 kilometrů. Ale příliš pomalu. Tělo bolelo. Při sjezdech už byl zjevně opatrnější.

Zaostal o čtyři minuty.

Nebyla to vůbec lehká časovka. Nejen proto, že měla obtížný profil a byla tak technická. „Hledali pro ni snad nejhrbolatější silnice ve Španělsku,“ prohlásil Dan Martin z Garminu. Také v cíli druhý Fabian Cancellara se zlobil: „Kdo vybíral tu trať? Povrch je vážně mizerný.“

Ovšem Kolumbijcův pád neměl dle všech indicií nic společného s nekvalitní silnicí.

Byla to hloupost.

„Velká závodnická chyba,“ přitakal v přenosu Eurosportu bývalý elitní časovkář František Raboň. „Časovkářský speciál je mnohem hůř ovladatelný než klasické silniční kolo. A on si padesát metrů před zatáčkou v tak velké rychlosti utahuje tretru!“

Quintana se propadl se ztrátou 3:25 minuty na 11. místo.

Pět jezdců bylo před časovkou namačkáno v pouhé půlminutě pořadí. Najednou se přetlak uvolnil a rozesmátý Alberto Contador předváděl na pódiu své pistolnické gesto. Španěl ztratil v etapě pouhých 39 vteřin na časovkářského mága Tonyho Martina a rázem oblékal červený dres lídra Vuelty.

„Co se před měsícem zdálo naprosto nemožné, je nyní realita,“ nadšeně psal na Twitter jeho tým Tinkoff-Saxo.

Před časovkou Contador říkal: „Dnešek mi ukáže, zda tu mohu bojovat o titul.“

Teď už to ví.

Doufal, že v nejlepším případě v časovce nic neztratí na Chrise Frooma. Ale už na prvním mezičase Brita porážel. „Tomu se mi nechtělo věřit,“ doznal. Jediný Rigoberto Uran byl posléze z mužů pro celkovou klasifikaci v cíli rychlejší než lídr týmu Tinkoff-Saxo.

„Jedu tu bez tlaku,“ říká Contador. „Jsem mimořádně spokojen s tím, co jsem tu zatím předvedl. Když nakonec Vueltu vyhraju, bude to úžasné. Ale nestresuji se tím.“

Vede o 27 vteřin před Alejandrem Valverdem, druhým trumfem Movistaru, a o 59 vteřin před Uranem. Pátý Froome ztrácí 1:18 minuty. Poměr sil se změnil.

„Pomohu teď Alejandrovi,“ přehodnotil Quintana v půli Vuelty své původně vítězné cíle. „A sám se ještě pokusím probojovat na pódium. Pak bych měl pódium ze všech tří Grand Tour: z loňské Tour a z letošního Gira a Vuelty.“

Od třetí příčky jej momentálně dělí 2:26 minuty.

Dnes závod vjede do vysokých hor kolem Pamplony, kterou si Kolumbijec zvolil za svůj adoptivní domov v měsících, kdy pobývá v Evropě. Na cyklisty čekají obtížný horský dojezd na San Miguel De Aralar a zároveň podle předpovědi i další vedra až 35 stupňů. Quintana během prvního týdne tvrdil, že ve španělském parnu se mu hůř dýchá a potěšilo jej víkendové ochlazení. Teď se k problémům s vedrem přidá bolavé, potlučené tělo. Jak se s tím vypořádá?

Contador naopak vjede do etapy s mnohem lehčí hlavou: „Výhodou mého vedení je, že nyní nemusím útočit sám, ale mohu čekat, až se pohnou druzí. Ale na druhou stranu, bude nesmírně obtížné hájit červený dres celou cestu až do Santiaga.“

Ví, že tentokrát nemá na Vueltě k ruce svůj nejlepší podpůrný tým do hor. Nejsou tu Majka, Kreuziger, Roche ani Rogers. Už při nedělním druhém horském dojezdu zůstal na úpatí cílového kopce z týmu zcela sám.

„Nejlepší by možná bylo přenechat teď ještě červený dres jiným a vzít si ho zase až poslední den při časovce v Santiagu,“ přemítá.

Jenže závěrečná časovka měří jen 10 kilometrů. A navzdory výtečnému úternímu výkonu je Contador realistou. Ví, že na takovou „ideální“ strategii se spoléhat nemůže.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze