Ve svých pětatřiceti letech si držitel světového maxima v sedmiboji dobře uvědomuje, jak těžké bude vrátit se. Vždyť poslední kompletní desetiboj dokončil v roce 1998 na Hrách dobré vůle v New Yorku, poté už se po sérii zranění jenom koupal v potocích marnosti, přestože svůj comeback ohlašoval několikrát. "Nikdy jsem však neřekl, že končím," citovaly Američana oficiální stránky IAAF.
Motivaci podstupovat další a další bitvy se svým zmučeným tělem v něm vyvolaly olympijské hry v Sydney. "Když jsem viděl, jak nízkých bodových součtů moji krajané dosahovali, myslel jsem si, že možnost zazávodit si v americkém týmu ještě existuje," poznamenal muž, který před Dvořákovým strhujícím strahovským vystoupením držel výkonem 8891 bodů světový rekord.
|
VÝSLEDKY DANA O'BRIENA NA NEDÁVNÝCH MÍTINCÍCH OSOBNÍ REKORDY DANA O'BRIENA |
Zažil však i přívaly hořkosti, třeba výbuch v americké olympijské kvalifikaci v roce 1992. Nebo fakt, že hranice devíti tisíc bodů mu zůstala zapovězena a prvním, kdo nakoukl za kulisy údajných lidských možností se stal Roman Šebrle. O'Brien se v devadesátých letech o svou příležitost několikrát připravil sám.
V letošním roce začal závodit opatrně. "Vím, co jsem přes zimu udělal a neudělal. Potřebuju ještě jednu sezonu, abych se dostal do formy," poznamenal O'Brien, jehož dalším důležitým krokem má být účast na červnovém mistrovství USA. "Mám ještě dva a půl měsíce, abych se připravil. Na druhou stranu nechci startovat, pokud nebudu cítit, že mám na 8600 až 8700 bodů," nechal nahlédnout do svých plánů.
Zatím se příliš nesoustřeďuje na sprinty, což se projevilo třeba v dálce, jeho kdysi parádní disciplíně, v níž hodně zaostává za svými možnostmi. "Všechno záleží na zdraví. Opravdu si nemyslím, že bych se v této fázi své kariéry potřeboval o desetibojařských disciplínách učit něco nového," oplývá jistotou Dan O'Brien.
