Ve finále zdolaly americko-jihoafricky pár Nidefferová-Klossová dvakrát 6:3.
Jaké to bylo? I o tom si povídaly v ojedinělém dvojrozhovoru dvě slavné dámy, které se už jinak nestýkají: osmatřicetiletá Novotná žijící na Floridě a dvaačtyřicetiletá Suková, která pobývá buď v Monaku, nebo v Praze.
Zase jste si zahrály spolu. Jaké to bylo?
Novotná: Dobré, myslím. Po pár gamech to bylo jako za starých časů. Už si vlastně ani nepamatuju, kdy jsme spolu hrály naposledy.
Suková: To já vím. Na olympiádě v Atlantě.
Stačily jste si zavzpomínat na společné bitvy minulosti?
Novotná: Právě jsem říkala Heleně, že si ani nepamatuju, na jaké straně jsem s ní vždycky hrála, jestli forhend, nebo bekhend.
Suková: Já si zas od té doby, co chodím do školy, nepamatuju, ani co bylo před čtrnácti dny.
Kam chodíte do školy?
Suková: V Olomouci studuju dálkově psychologii.
Novotná: Hned to na mně praktikuje. Když si při hře měníme strany, tak prý: Jak ses cítila? Zkouší takové ty jejich psychologické rozbory.
Dovedete si představit, že byste taky chodila do školy?
Novotná: Ne. Ráda se vzdělávám, ale spíš tak naučit se jiný jazyk. Považuju se víc za manuální pracovnici, radši fyzicky něco pořád dělám, než abych studovala.
A co přivedlo Helenu Sukovou na univerzitu?
Suková: Sport je hodně o psychice. Člověk postupem času zjišťuje, že všechno, co nevěděl, je vlastně v knihách.
Kromě studia věnujete hodně času svým psům. Jste v tomhle podobné?
Novotná: Ne, já psy spíš terorizuju. Hladím je tak náruživě, až bych je rozdrtila láskou.
Suková: Já na ně nedám dopustit. Mám basenjiho, z Finska. A pražského krysaříka. Jsem takový poloviční veterinář, člověk pořád řeší jejich zdravotní problémy.
Také jste s nimi na výstavách dost úspěšná.
Suková: Nejsem úspěšná já, ale ten pes. Já ho tam vždycky jenom dovezu a někdo ho předvede.
Novotná: Ty ho ani nepředvádíš?
Suková: Párkrát jo, asi třikrát.
Co děláte vy, Jano, když nehrajete tenis?
Novotná: Většinu času trávím na Floridě, ale skoro každý měsíc mám nějakou akci. Exhibici nebo charitu. Tenisem pořád žiju, dá se říct. Trénuju, běhám.
Máte pár let po skončení kariéry. Jaké to je? Poznaly jste i nudu?
Novotná: Určitě.
Jak dlouho vám trvalo, než jste se srovnaly s novým životem?
Suková: Mně to trvá doteď. Člověk pořád hledá něco, co by ho naplňovalo jako dřív tenis. Zatím se mi to nedaří. I od té školy jsem čekala, že mi v tomto ohledu dá víc. Příští rok píšu bakalářku s námětem Životní spokojenost bývalých profesionálních sportovců. Třeba se něco dozvím. Rozdala jsem dotazníky bývalým sportovcům.
Analyzovala jste už i Janu?
Novotná: Už jsem to odevzdala, ale zatím jsem v procesu.
Ta bakalářka asi nebude moc optimistické čtení, že?
Suková: Kdyby záleželo jen na mně, bylo by pesimistické.
Novotná: To ti musím ještě pár věcí opravit, aby to vyznělo veseleji. Přechod do normálního života je vždycky těžký. Je hrozně důležité, jaké má člověk kolem sebe lidi. Tenisté jsou zvláštní případ. Za krátkou dobu se dostanou nahoru, brzy dojdou životního naplnění. Normální život se tomu pak nevyrovná.
Co spolu dokázalyStříbro na olympiádách 1988 a 1996, triumfy na Australian Open 1990, Roland Garros 1990, Wimbledonu 1989 a 1990. Jana NovotnáNarozena 2. 10. 1968. Členka Mezinárodní tenisové síně slávy, vítězka Wimbledonu 1998 (finále hrála též 1993, 1997), finalistka Australian Open (1991), vítězka Masters (1997). Na olympiádě dvakrát stříbrná (1988, 1996 – obě za čtyřhru), jednou bronzová (1996 singl). Členka vítězného fedcupového týmu (1988), vítězka Hopman Cupu (1989 s Mečířem). Nejvýš na žebříčku: 2. (čtyřhra 1.). Výdělek: 11,2 milionu dolarů. Kariéru ukončila v roce 1999. Helena SukováNarozena: 23. 2. 1965. Finalistka Australian Open (1984, 1989) a US Open (1986, 1993). Vyhrála čtrnáctkrát čtyřhru na grandslamu (z toho pětkrát v mixu). Na olympiádě dvakrát stříbrná (1988, 1996 – obě za čtyřhru), čtyřnásobná šampionka Fed Cupu (1983, 1984, 1985, 1988). Nejvýš na žebříčku: 4. (čtyřhra 1.). Výdělek: 6,4 milionu dolarů. Kariéru ukončila v roce 1998. |
Zkuste říct, v čem se ta druhá za poslední roky změnila.
Novotná: To je těžké. Charakterizovat někoho podle toho, že strávíme týden na kurtu ve Wimbledonu, asi nejde. Nejsme spolu tolik. Helena to možná už bude vědět, dělá přece tu školu.
Suková: Že se mi jen stačí na tebe podívat?
Novotná: A říct si: What a mess! (To je hrůza – překl. aut.)
Suková: To možná zvládnu, až jednou dojdu k tomu titulu...
Ale možná si člověk už nyní všimne, jestli ten druhý má pořád stejný smysl pro humor a podobné detaily.
Suková: Opravdu jsme neměly moc času. A člověk to ani nechce tolik řešit. Především chce podat co nejlepší výkon na kurtu. Trochu si to užívat. Wimbledon je přece jen jednou za rok.
Užijete si dnes na kurtu víc legrace než kdysi, když to bylo vážné?
Suková: Ale ono je to vážné pořád.
Novotná: Jasně. I teď na sebe někdy během hry zakřičím, pomůže mi to. Všechno ze mě spadne.
To vy, Heleno, neděláte, že?
Suková: Dělám, ale jinak. Zařvu hodně nahlas třeba "out!"
Ovšem jste klidnější.
Suková: Jistě, větší introvert.
Jana Novotná je na kurtu dvě hodiny denně. Co vy?
Suková: To u mě nehrozí. Věděla jsem, že pojedu na Wimbledon, tak jsem dva měsíce trénovala. Ale většinu roku toho moc nedělám.
Nedávno jste hrála v Praze exhibici s Janem Kodešem a šlo vám to.
Suková: To už jsem ale byla v plné přípravě.
Novotná: A jak Honza hraje? Ještě hezky?
Suková: Jo, pěkně. Však chodí hrát na Štvanici.
Vy dvě jste tvořily nejlepší světový pár. Nelitujete zpětně ani trochu, že jste se rozešly? Titulů mohlo být víc.
Novotná: Je to těžké. Když mi to takhle řeknete, pak dneska řeknu: No jo, to je vlastně blbý, mohly jsme toho mít víc. Člověk si ale zároveň už moc dobře nepamatuje, proč se to vlastně stalo. A je to zbytečné lovit z paměti. Prostě jsme tehdy spolu už nechtěly pokračovat.
Asi to byla ta nejčastěji položená otázka: Proč jste se tehdy rozešly.
Suková: To jsme tehdy zodpověděly tolikrát!
Novotná: Vždyť je to úplně normální. Vezměte si ten enormní tlak na nejlepší hráčky země, od federace, od tisku, od lidí kolem. Tak je to všude. Tenis je vysoce individuální sport.
Takže ten rozchod byl klasickým "opotřebováním materiálu"? Už vás to spolu nebavilo?
Suková: Myslím, že se k tomu už nechceme vracet. Nebylo to příjemné období.
Novotná: Já třeba tenis a věci kolem teď už beru jinak. Kdybych to všechno brala tehdy jako dneska, věřím, že bych udělala všechno pro to, abychom spolu hrály, dokud by nás to bavilo a vyhrávaly bychom. Přenesla bych se přes věci, které tam dřív byly. Přála bych si, aby to bylo jinak.
Suková: Já už se k tomu opravdu nechci vyjadřovat. Stačí si nalistovat staré noviny. Staré několik desítek let.
Novotná: Ale taky by to mohlo být klidně tak, že bychom spolu dál hrály a bylo by to otřesné. Nemuselo by se nám už dařit.
A co teď? Jste dobré známé, které si spolu zase rády zahrají?
Novotná: Jasně. Všechno v pohodě.
Chyběly jste si navzájem za ty poslední roky?
Novotná: To je dobrá otázka, začíná se mi to líbit!
Suková: Chyběla nám ta vítězství.
Novotná: Je to tak. Kolem tenisu nás je tolik! Nemůžu si říct, že by mně někdo za ty roky chyběl. Jsme přece protihráčky. Bojujeme proti sobě o hodně peněz, je to individuální sport. Každý dělá maximum pro sebe, aby mohl vyhrát. Je to vaše profese, váš život. Jiná cesta není. Člověk ztvrdne.
Dobře. Ale to se bavíme o soupeřkách. Vy dvě jste byly dlouhá léta spoluhráčky.
Novotná: I když jsme spolu hrály debla, bylo to stejné. Jako dneska. Helena má svou přípravu, svůj život, já taky. Sejdeme se na kurtu a jsme "best team". Ale to neznamená, že spolu trávíme každý večer. Nezapomínejte, že jsme byly "top" jak v deblu, tak i v singlu.
Čeho nejvíc litujete, že se vám nepodařilo vyhrát?
Suková: Wimbledonu. V singlu. Dvouhra pro mě byla vždycky nejdůležitější. Debly byly podružné, možná proto jsem v nich měla tolik úspěchů. Byla to spíš zábava, kdežto v singlu šlo o vážnou věc. S Janou jsme taky bohužel nevyhrály dvě olympijská zlata. Bohužel.
Novotná: Já si na olympiádu vzpomenu málokdy. Ona je z hlediska tenisty na posledním místě.
Suková: To já jsem jejím velkým fanouškem. Ohromně jsem si považovala, když jsem vstoupila mezi ty velké sportovce.
Novotná: No jo, zní to hezky: byla jsem olympionička.
Suková: Ale mně se to vážně líbí. Člověk se pozná s lidmi, o kterých předtím jen slyšel. Jak já si vážila toho, když jsem mohla začít tykat Raškovi! Kdepak, pro mě to znamená moc.
Novotná: Vidíte. Tak přece jste našli věc, ve které se rozcházíme.
