"A Dementěvová taky! Podívejte se na ty její nohy a ramena. Všechny jsou tak namakané. To za našich časů se do posilovny skoro nechodilo. A co říkáte Nadalovi? Už jste někdy viděli tenistu, který má svaly jak hráč amerického fotbalu? Já tedy ne."
Před osmi lety se Novotná stala wimbledonskou šampionkou, nejstarší v éře profesionálního tenisu. Před sedmi lety z profesionální túry zmizela. Letos přijela do All England Clubu obhajovat titul ve čtyřhře veteránek.
"Pokecáme, co je nového, že jo? Myslím, že mi máš co vyprávět," hihňá se na Martinu Hingisovou, když přítelkyně Radka Štěpánka prochází kolem.
Přes rok tenisové dění tolik nesledujete?
Moc ne. Na Floridě skoro žádné přenosy z evropských turnajů nechytíte, výsledky znám jen z internetu. Ale ani se o ně moc nezajímám. Když mě teď ve Wimbledonu požádali o interview k situaci v současném ženském tenise, varovala jsem je: Nic nevím, budu blekotat.
A neblekotala jste?
Naštěstí je to pořád to samé. Třeba o hekání Marii Šarapovové, že? Jasně. Asi si myslí, že čím víc bude hulákat, tím spíš vyhraje. Přijde mi to nenormální. Vzpomínáte na Moniku Selešovou, jak byla jediná, kdo hekal, a hned z toho byl skandál? Všichni jí tehdy říkali, že s tím musí přestat. Dnešní holky halekají, že je slyšíte ještě o tři kurty dál a nemůžete se soustředit na hru. Dokonce je to prý na floridských akademiích učí. Je prostě jiná doba.
Jana NovotnáNarozena: 2. října 1968 v BrněBydliště: Highland Beach, Florida, USA - Wimbledonská vítězka v roce 1998, finalistka 1993 a 1997, finalistka Australian Open 1991 - Majitelka 12 grandslamových titulů ve čtyřhře žen, čtyř ve smíšené čtyřhře - Vítězka 24 turnajů WTA Tour včetně Turnaje mistryň 1997 - Stříbrná olympijská medailistka v letech 1988 a 1996 ve čtyřhře, bronzová v roce 1996 ve dvouhře - Na světovém žebříčku nejvýš druhá - Na prize money vydělala 11 249 134 dolarů - Profesionální kariéru ukončila v roce 1999, nyní hraje pouze exhibice a turnaje veteránek |
Ovšem vy vypadáte spokojeně.
Děkuju. A to jsem poslední dobou moc času na relaxaci neměla. Hrála jsem hodně exhibic, dokonce i v takových lokalitách, jako jsou Mexiko, Bermudy, Bahamy. A doma na Floridě jsem se stěhovala.
Kampak? Už nebydlíte v rezidenci Toscana, na břehu Atlantiku?
To jo, ale koupila jsem si tam hezčí apartmá. Ze čtvrtého patra jsem se přemístila do čtrnáctého. Vidím odtud větší kus moře a jsem blíž k obloze.
A co vaše floridská vášeň – létání? Děláte pokroky?
Bohužel, párkrát jsem sice lítala, ale o moc dál nejsem.
Ještě jste sama nepilotovala?
To ano. Jakmile se dostaneme nahoru, do správné letové hladiny, nechá mě kamarád udělat pár manévrů. Ale s regulérním pilotním kursem jsem zatím nezačala. Nebyl čas.
Zato jako byste od loňska zhubla...
Přijde vám to? To není dobré, když zrovna přijíždím z Brna. Maminku to nepotěší, řekne si, že mi špatně vařila. Přitom vařila fakt dobře.
Tak řekněme, že jste velmi štíhlá.
No vlastně zaplaťpánbůh, aspoň tu hraje veteránky někdo štíhlej. Když se dívám, jak vypadají třeba Jo Durieová nebo Kathy Rinaldiová, tak to je anglicky řečeno "explosion".
Loni jste ve Wimbledonu čtyřhru veteránek hrála s další štíhlou ženou, Tracy Austinovou. A neměly jste konkurenci. Letos organizátoři váš pár roztrhli. To aby byl turnaj zajímavější?
Asi jo. Mrzí mě, že vám tu nadirigují, s kým budete ve dvojici. Vybrat si nemůžete. Letos mě dali dohromady s Rose Nidefferovou, se kterou se téměř neznám, potkávaly jsme se jen ke konci její kariéry. Říkám jí: Ahoj Rose, ráda tě vidím, tak jdeme na to. Ale nemám z toho radost. Ona je na můj vkus příliš vážná.
Přesto procházíte vítězně turnajem. Ve finále porazíte Austinovou s Tauziatovou?
Pokusíme se, pokusíme.
V jiných exhibicích si vedete jak? Také vyhráváte?
Pokaždé ne. V Mexiku jsem nastoupila proti osmnáctileté juniorce ve výšce 2000 metrů a neudýchala to. Málem jsem ani nedohrála, vůbec jsem nemohla udržet míč ve hře.
Loni jste naopak deklasovala Kurnikovovou. Proti té vám už exhibici nenabízejí?
Jen mix. Singly už Anna hrát nechce, prý kvůli svému zdravotnímu stavu. Radši hrála jen mix ve dvojici s Johnem McEnroem.
Martina Navrátilová vyprávěla, jak vás zkoušela přesvědčit, abyste si s ní zahrála čtyřhru na letošním Prague Open. Odmítla jste. Proč?
Protože už nemám na to hrát klasické turnaje. Martina mi to nabízela už loni v říjnu, ale hned jsem se jí omluvila.
Nepodceňujete se?
Ne. Nechci se vracet na pár kol. Je mi 37 let a čas se nedá vrátit zpět. Nastoupím, budu hrát proti osmnáctiletým holkám, jeden turnaj vydržím, pak se zničím a budu naříkat: Ach jo, bolí mě tohle a tohle. Jaká je to perspektiva?
Navrátilová vydržela do 49 let.
Jenže pro ni byl tenis celoroční a celodenní náplní. Jsem tu s ní v jedné šatně, pozoruji to. Podívá se na hodinky a řekne: Tak a teď se musím najíst. Pak povídá: A teď se musím napít. Režim dne jí určuje tenis. Vyprávěla mi, že doma je jen tři týdny v roce. Mám Martinu ráda, ale tohle mě děsí.
Teď oznámila, že končí. Hrála poslední Wimbledon.
Tomu nevěřím. Přestane možná hrát ženy, ale bude jezdit na veteránky a na exhibice. S tenisem neskončí, určitě ne.
Co vy? Jak často vlastně trénujete?
Pro radost si zapinkám třeba každý den. Jen když se chystám na exhibice, hraju s juniorkami z jedné akademie dvě a půl hodiny denně.
A po ránu běháte doma v Highland Beach s walkmanem a sluchátky na uších?
Na tom se nic nezměnilo? Jen místo walkmana mám iPod. A trochu mě začaly bolet kyčle a nohy, proto už neběhám po silnici, ale po pláži.
Pak skočíte do oceánu a zaplavete si?
Jo, každý den.
Žraloci nezlobí?
Jsou tam, ale momentálně nezlobí. Tady jak vlezete do oceánu, pořád se něco děje. Naposledy jsem potkala delfíny, ti byli super.
I vaše destinace, kde hrajete exhibice, zavánějí exotikou, ne?
Mexiko City bylo spíš o přežití. Úplná džungle, 16 milionů lidí. Radili nám: Nevycházet z hotelu, mít se neustále na pozoru a doufat, že přežijete. Zato Bermudy jsou nejkrásnější lokalita, kde jsem kdy hrála. Čisto a nádherné scenérie.
Plánujete další exotický výlet?
Ne, ještě chvíli zůstanu v Česku. Plánuju výlet do Moravského krasu. A do Českého Krumlova, je prý krásný. Nikdy jsem tam nebyla.
Opravdu nikdy?
No, možná na školním zájezdu. Ale to už je tak dávno, že si to nepamatuju.
