Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Šlapaný kraťas je nejhezčí na světě, říká nohejbalový šampion Pelikán

Radek Pelikán | foto: Sokol Modřice

12 2014
Většina sportovců tolik titulů nenasbírá za celou kariéru, Radek Pelikán to zvládl za pouhý rok. Letos se stal dvakrát mistrem republiky i dvojnásobným světovým šampionem. „Jednoznačně nejlepší sezona, co jsem měl,“ bilancuje nohejbalista TJ Sokol SDS EXMOST Modřice. Jediný krach zažil na klubovém turnaji na Střípském mlýně. „Tam jsem uspěl taky, ale až večer,“ usmívá se.

České primáty jsou pro něj již samozřejmostí, s Modřicemi vyhrál extraligu družstev už podesáté, navrch přidal prvenství v soutěži trojic. V barvách svého týmu opanoval rovněž Světový pohár klubů a poslední zlato přidal nedávno na premiérovém světovém šampionátu reprezentací v Brandýse nad Labem.

Češi s modřickou kostrou tam ukončili dlouhé panování Slováků. „Díky tomu, že máme nejlepší ligu na světě, jsme měli z čeho vybírat,“ podotýká Pelikán.

Dobýt světový titul možná není pro české nohejbalisty takový výkon jako v jiných sportech, cestu za mezinárodními úspěchy jim však stěžují rozdílná pravidla. Zatímco doma mohou využít dva dopady míče na zem, při střetech s cizinou pouze jeden. „Je to jiný sport, technická náročnost nahrávek i příjmů je úplně jinde. Když někdo hraje výborně na dva dopady, neznamená to, že bude dobrý i na jeden,“ upozorňuje Pelikán.

Jemu obojživelnictví díky kouzelným nohám nedělá problém. „Nemám takovou ránu, takže musím zapojovat víc techniky,“ přibližuje za pár dní 32letý mistr „fíglů“. Ne všude je však dovedou ocenit. „Když jsme hráli v Kanadě, tak diváci ty kopy moc nepochopili. Asi si mysleli, že jsem míč pořádně netrefil, ale pro mě je šlapaný kraťas nejhezčí úder na světě,“ popisuje svou libůstku zahranou vnějším nártem neboli šajtlí.

Při jeho nižší postavě mu ani nic jiného než snažit se soupeře ošálit nezbývá. „Nohejbal se vyvíjí silovým směrem. Velký turnaj těžko vyhraje někdo, kdo nemá přes 190 centimetrů. Naštěstí mám v týmu dva vysoké parťáky, takže jezdím v poli a oni to za mě odsmečují,“ líčí povoláním servisní technik, který kope míč přes síť od svých desíti.

„Jeho výjimečnost je v univerzálnosti. Umí zahrát na bloku i dobře zaútočit, výborně se adaptoval na mezinárodní pravidla,“ vyzdvihuje klubový i reprezentační trenér Petr Gulda, který s Pelikánem strávil i mnoho let na hřišti. „S takovým hráčem je radost pracovat. Navíc patří k těm, kteří se starají i o chod oddílu,“ oceňuje Gulda.

Modřický nohejbal tak dál vzkvétá. „Máme štěstí na talenty. Když se dostanou na nějakou úroveň, tak s námi začnou hrávat a tím jdou kvalitativně ještě víc nahoru. Tak jsme si vychovali mladé, kteří v extralize neznají nic jiného než finále,“ vypráví Pelikán, který je nejstarším aktivním členem kádru. „Ale dokud bude zdraví a chuť, tak mě to nepřestane bavit. Pořád je pro mě motorem vyhrávat tituly a potom je slavit.“

I v tomto umění jsou Modřičtí naprostá špička.

Autor:






Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Vedoucí ekonomického oddělení

Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy
Hl. m. Praha, Středočeský kraj

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze