V roce 2008 vlétl na scénu profesionálního tenisu jako kometa - coby sedmnáctiletý kvalifikant, 244. hráč světového žebříčku vyhrál turnaj v Delray Beach. Jenže několik měsíců poté musel na operaci s loktem.
"Bylo to nejhorší období mé kariéry. Měl jsem obavy, zda ještě po operaci budu hrát tenis," přiznal dvaadvacetiletý tenista v rozhovoru pro agenturu Reuters.
Operaci i rehabilitaci zvládl a se svým běhavým tenisem a tvrdými údery se vytrvalý Japonec stal nebezpečným soupeřem pro nejlepší hráče.
Letos si zahrál ve čtvrtfinále grandslamového Australian Open, na další turnajový triumf však čekal až do turnaje v Tokiu.
Vytouženou trofej zvedl nad hlavu poté, co ve finále porazil Milose Raonice 7:6 (5), 3:6, 6:0. "Měl jsem pocit, že na tomto turnaji byli v minulosti bohové proti mně," vypravoval. "Ale jsem ohromený. Vyhrát v Japonsku je něco speciálního."
V žebříčku ATP se posunul na 15. místo, nejvýš v kariéře. "Nikdy jsem v Japonsku dobře nehrál, ale když jsem ve čtvrtfinále porazil Berdycha, měl jsem pocit, že jsem zbořil zeď," přiznal rodák ze Šimane, který coby čtrnáctiletý kluk bez znalosti angličtiny začal trénovat v akademii Nicka Bolletieriho na Floridě.
A pomalu už vyhlíží nejlepší desítku, těší se na vyrovnané souboje s nejlepšími a nevzdává se myšlenky na grandslamový triumf. Tokio mu dodalo sebevědomí. "Tento týden jsem hrál asi nejlepší tenis své kariéry. Myslím, že můžu vyhrát grandslam."
Uvědomuje si však, že cesta ke grandslamovému triumfu může být hodně dlouhá. "Pořád jsem od toho docela daleko. V příštích dvou třech letech musím zejména fyzicky zesílit, abych byl schopný zvládnout sedm pětisetových zápasů."
"Lepší fyzička a vyrovnanější hra. Pokud zkombinuju tyto dvě vlastnosti, budu schopný vyhrát grandslam," vypravoval japonský tenista v euforii po svém japonském triumfu.
Přinesl mu jeden nečekaný problém. Od jednoho ze sponzorů ATP obdržel poukaz na pivo na rok zdarma. "Vůbec nevím, co s tím budu dělat," posteskl si Kei Nišikori. "Vždyť já pivo vůbec nemám rád..."
