Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Kličky Nicka Minneratha: feťák z Cape Cod, superstřelec z Ligy mistrů

Nick Minnerath se protahuje před zápasem Saratova v Lize mistrů. | foto: FIBA

30 2017
Flákači, co dali svůj život do kupy a nakonec si užívají sportovní slávu - to už tady párkrát bylo. Ovšem jen málokdo se vyhrabal z tak hluboké jámy jako Nick Minnerath. Tvrdé drogy vyměnil za dres Clevelandu Cavaliers, z boje o NBA se posunul do Ligy mistrů a VTB ligy - a stal se nejlepším střelcem v obou soutěžích.

Letošní sezona byla pro amerického sběratele tetování průlomovou. Ač je mu už osmadvacet, vlastně až v ruském Avtodoru Saratov zazářil naplno.

Svou přirozenou sílu i tah na koš využívá Minnerath k pravidelným dvacetibodovým představením, když mu sedne střelba za tři body, třicetibodovou hranici nechává daleko za sebou.

Stal se prvním držitelem střelecké koruny v basketbalové Lize mistrů, když zvládal 20,3 bodu na utkání - druhý Jamie Smith z ukrajinského Chimiku se dostal jen na průměr 17,6.

Ve VTB lize vyšponoval Minnerath své střelecké průměry až na 23,3 bodu a za sebou nechal zlatem vyvažované stars typu Alexe Šveda, Keitha Langforda či Nanda De Cola.

Ovšem s tím věkem je to u Minneratha relativní, ke kariéře se totiž rozběhl mnohem později než jeho dnešní rivalové z palubovek.

Pocity obletované teenagerské hvězdičky rozhodně nezažíval. Do středoškolského týmu v North Easthamu i při své výšce 204 centimetrů pouze nakukoval. Dlouho neviděl důvod, proč se snažit. Před posledním ročníkem na škole se to změnilo, jenže hned ve druhém zápase si při pokusu o smeč zlomil kotník.

A tím jeho první období s oranžovým míčem končí.

Minnerath si našel jinou zábavu. Proslulé americké letovisko Cape Cod, ve kterém vyrůstal, je sice vhodným místem pro dovolenou, ale běžný život tu za moc nestojí.

Fotogalerie

„Když odjedou turisti, nic tady není, opravdu nic,“ vzpomíná syn člena pobřežní stráže.

Tohle „nic“ se Nick pokusil rozpustit nejhorším možným způsobem. Tvrdými drogami. Hlavně kokainem. Kromě heroinu však zkusil všechno.

Na svou libůstku si vydělával taxikařením, stál za pultem v čerpací stanici, pracoval jako dělník na stavbách, ale pak začal hledat cestu ven a konečně využil sovu urostlou postavu. V devatenácti vlastně teprve začínal, do basketbalu se ale opřel příkladně.

O motivaci měl postaráno. „V jednu chvíli mi přišlo, jako by můj život skončil. Jako bych se z Cape Cod už nikdy neměl dostat,“ svěřil se po letech. Myšlenky na tyhle dny ho nadále ženou kupředu. „Kdybych neodjel, asi bych byl touhle dobou mrtvý,“ tvrdí.

Nasedl do auta, a vystoupil po takřka 1 500 kilometrech, v michiganském Jacksonu. Obul své patnáctidolarové boty značky Starbury a na tamní Community College, jejíž tým hraje - bez urážky - podřadnou univerzitní soutěž NJCAA Division II, začal novou etapu svého života.

Nejdřív dostal šanci zabojovat o místo v týmu. Po deseti minutách prvního tréninku ho však získal a pak ve dne v noci doháněl po tělocvičnách to, co jiní dávno nadrilovali.

Poměrně rychle se o Minnerathovi dozvěděli na University of Detroit Mercy, působící v první divizi NCAA. Stejně jako předtím v Jacksonu se i v Detroitu rychle stal hlavní postavou svého týmu.

A potom už...

Kdepak, ještě jedna životní klička hrozící pádem do propadliště basketbalových dějin Nicka Minneratha potkala. Přetrhal si vazy v koleni. Další sezona pryč - a při jeho minulosti hrozilo, že ztratí vůli k boji. Tyhle obavy se honily hlavou Minnerathovi staršímu při pohledu na syna, svíjejícího se v bolestech.

Nick se nějaký čas jenom litoval, ale pak naštěstí otočil a zabojoval o návrat na hřiště.

A mohl pomýšlet i na NBA. Na práh této soutěže se dostal už několikrát, v minulých letech ho sledovaly Sacramento, Washington, Detroit, Brooklyn i Boston, ke kterému měl z Cape Cod vždycky nejblíž.

Sezonu 2015/16 začal coby hráč Clevelandu, po předsezonní přípravě však zamířil do farmářského Canton Charge. Štace v D-League mu vyšla ukázkově, 18,5 bodu a 6,9 doskoku na zápas mu pomohlo do druhé nejlepší pětky soutěže. Jenže šanci v NBA si ani tak nezískal.

Akce Nicka Minneratha v dresu Cantonu:

Když to nevyšlo v Americe, vstoupil Minnerath na evropskou cestu, nejprve hrál za španělské Obradoiro (2013/14), poté ve Francii za Le Havre (2014) a za Cholet (2014/15). Zvlášť poslední z těchto angažmá mu sedlo, dosahoval v průměru 13,6 bodu na utkání.

Ale spokojený nebyl. S penězi. „Ty smlouvy mi moc nevyhovovaly,“ přiznává realisticky. „Věděl jsem, že si v D-League můžu udělat jméno, a docela to fungovalo.“

Už tuší, že nejlepší liga světa na něj nečeká, a začíná uvažovat jako profesionál ve druhé polovině kariéry. Přemýšlí nad tím, jak se zajistit.

V D-league si pomohl k saratovskému kontraktu s pěti nulami před dolarovou značkou. A když vyšponoval svá čísla na novou úroveň, dá se očekávat, že si ještě polepší.

Sestřih akcí Nicka Minneratha proti Rišonu le-Cijon, kterému nastřílel 39 bodů:

Kaňkou na jeho skvělé sezoně jsou však týmové výsledky. V Ruském poháru brzký konec. Ve VTB lize desáté místo, mimo pozice pro play-off. V Lize mistrů výpadek v předkole play-off po souboji s německým Oldenburgem.

Rozhodně neplatilo, že by Minnerath neměl kvalitní spoluhráče a všechno si musel vystřílet sám. Sergej Bykov je dlouholetý ruský reprezentant, Vince Hunter přišel do Saratova z Panathinaikosu Atény, rychlík Marquis Teague si zahrál v NBA...

Ale nestačilo to, Minnerath a spol. výsledky prostě neměli.

Nick Minnerath proti přednímu ruskému celku Zenit Petrohrad:

Co bude dál? Už od února se na amerického kanonýra ptá minimálně jeden euroligový tým - Anadolu Efes Istanbul. Několik dalších ho prý má v hledáčku.

Tučnou výplatu na další sezonu má tedy Minnerath skoro jistou.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze