Kateřino, jak jste přežila šampionát?
Jak jsem přežilá já, asi není důležité. Přiznávám, že to bylo náročné, hlavně málo spánku. Když nebyla práce, byly společenské události po večerech, takže se opravdu těším, až se po mistrovství vyspím.
Mistrovství končí, udělala byste něco jinak?
Kdyby to člověk dělal podruhé, bylo by to ohromně jednodušší. To už má zkušenosti. Je to všude na světě, že kdo dělá mistrovství poprvé, tak mu právě ty zkušenosti chybí. Proto jsme museli řešit spoustu záležitostí, které se vynořily na poslední chvíli a my jsme o nich nevěděli. Ale že bych dělala něco jinak, to ne.
Zažívala jste v souvislosti s mistrovstvím nějakou kritickou situaci?
Pro mě byl nejkritičtější den, kdy bylo zahájení. Do čtyř jsme řešili spoustu problémů. Na poslední chvíli se dodělávaly závěrečné přípravy. Poté jsem musela během chvíle všechny starosti hodit za hlavu a bez ohledu na únavu se na všechny usmívat a plnit společenské povinnosti.
Co vás na mistrovství nejvíc potěšilo a naopak, co zklamalo?
Jako bývalého lyžaře mě zklamala páteční štafeta mužů, pokud jde o výsledek českého týmu. Lidi se přišli podívat na úspěch českého lyžování a to nevyšlo. Jinak zde byly k vidění nádherné sportovní závody, skvělé finiše a to určitě potěšilo nejen mě, ale i diváky.
Myslíte, že by mohl Liberec, třeba za deset let, kandidovat znovu?
Po deseti letech kandidují taková ta nejvyhlášenější střediska. A ani Oberstdorfu se to nepovedlo. Takže já si myslím, že deset let je takové minimum pro ta top střediska, pro nás je to hodně krátká doba.
A měl by nebo ne?
Já nevím, co bude za deset let. Ale získané zkušenosti, jak už jsem řekla, se nedají nikde načíst v knížkách, ty musíte prožít. Takže: proč ne? Ale rozhodnout se musí město Liberec a Svaz lyžařů.
Vy osobně byste do toho šla znovu?
Kdyby mě někdo oslovil, tak bych zde u mistrovství světa znovu ráda byla. Ale myslím si, že budeme opravdu čekat víc, než těch deset let.
Kdy budete vědět, jak dopadl rozpočet šampionátu? Jestli byl vyrovnaný, ziskový či ztrátový.
To si musíme ještě pár týdnů počkat, protože nám budou platby a různá plnění od partnerů ještě docházet. To samé peníze z prodeje vstupenek. Část vstupenek šla přes cestovky, některé organizace je dostaly i do komisního prodeje, prodávalo se v Německu. Tohle všechno budeme teprve vyúčtovávat.
Když už jsme u vstupenek. Nedomníváte se podle ohlasu lidí, že vstupenky byly opravdu drahé?
Podle mých zkušeností lidé, kteří chtěli přijet, tak přijeli i za tuto cenu. Uvažovat by se dalo například o úpravě cen na severskou kombinaci, která není celosvětově tak navštěvovaná jako skoky nebo běhy. Nicméně si myslím, že to je mistrovství světa a my jsme se pohybovali zhruba na úrovni cen v Oberstdorfu před čtyřmi lety. Já osobně jsem za to, aby se tento trend držel.
Ale kupní síla českého fanouška je asi jiná, než německého.
To tak samozřejmě je. Ale když chce někdo vidět mistrovství světa, tak dvě stě padesát korun musí být schopen zaplatit. Zvlášť, když je schopen dát pětistovku za hokej nebo tisícovku za atletiku.
Vnímala jste, že se obyvatelé Liberce příliš se šampionátem neztotožnili?
Já jsem dostala za úkol zorganizovat mistrovství světa. Jestli se s ním Liberečáci sžili nebo ne nebyl můj prvořadý úkol. Spousta místních nám děkovala a byla ráda za šampionát. A s těmi, kteří rádi nebyli, já nic dělat nemohu. Na druhou stranu my jsme dělali závody pro celý svět a ne jenom pro Liberec.
Šampionát končí, co budete dělat od pondělí?
V úterý ráno uděláme poradu organizačního výboru a začneme závěrečnou fázi prací. Uzavření mistrovství bude ještě otázkou několika měsíců.
Jaké máte osobní plány po konci této životní etapy?
V tuto chvíli po mně nechtějte odpověď.
