A Sierra Leone opět hrála prim. "Bál jsem se, že když se vrátím, doma mě zavraždí stejně jako mého dvanáctiletého bratra," citoval list Sydney Morning Herald devatenáctiletého atleta Hassana Fulláha.
Žít kdekoliv jinde bude požehnáním, tak smýšlel on i další uprchlíci. Západoafrická země patří k nejchudším na světě, zmítá jí vlna válečných konfliktů, násilí a represí. Nedávná občanská válka vyhubila třetinu populace.
Peklo na zemi.
Divíte se tedy, že během melbournských her prchlo 14 z 22 reprezentantů Sierry Leone? Nebo že se jich v roce 2002 z Her Commonwealthu v Manchesteru nevrátilo dokonce 22?
Sestry vykrvácely k smrti
Vedení výpravy okamžitě požádalo melbournské organizátory o ukončení platnosti akreditace a víz pohřešovaných sportovců.
Osm uprchlíků je nadále nezvěstných. Šest zatkli policisté včera v domě na pláži v Sydney. Všichni požádali o politický azyl.
Výslech u imigračních úředníků trval čtyři hodiny. "Vybojovali" při něm dočasná víza, smějí zatím zůstat v Austrálii do 13. dubna. Pravidelně se však musí hlásit úřadům.
"Před odletem na hry mě přepadli. Bratra zabili, mě zbili," vyprávěl Hassan Fulláh televizi ABC TV. Trpké svědectví o situaci v Sieře Leoně podpořila také devatenáctiletá atletka Marion Bangurová.
"Jejich příběhy jsou nesmírně silné a přesvědčivé. Především ty, které vyprávějí dívky," uvedl advokát uprchlíků David Addington.
Na dívky by prý po návratu čekalo rituální zohavení genitálií. "Byly by k tomu přinuceny," líčil Fulláh.
Dvě z atletek vypověděly, že jejich sestry byly nejprve znetvořeny, než vykrvácely k smrti. "Ženská obřízka je v Sieře Leone běžnou praxí bez ohledu na přání dívek," dodal Addington.
Zároveň naznačil: předat vyděšené sportovce zpět do Sierry Leone by mohlo znamenat totéž, jako kdyby je Australané odsoudili k smrti. "Již nyní vycházejí v zemi titulky ve smyslu: Počkejte, až se vrátíte. Budete platit za útěk."
Ani v Austrálii nemohou Afričané zprvu počítat se snadným životem. Zdejší zákony jsou k žadatelům o azyl tvrdé. Obvykle zůstávají v táborech připomínajících vězení až do vyřízení žádosti. A to se může táhnout léta.
Uteklo i devět Kamerunců
Během melbournských her, jež zahajovala královna Alžběta II., emigrovalo celkem 25 sportovců z rozvojových zemí: devět Kamerunců, tanzanský boxer, bangladéšský běžec.
Kamerunský šéf mise nahlásil chybějící sportovce na policii těsně před závěrečným ceremoniálem.
"Nebudeme bezdůvodně poskytovat azyl sportovcům, kteří opustili výpravy svých zemí," vyhlásil australský premiér John Howard.
Přesto: v případě utečenců ze Sierry Leone možná nalezne pochopení.
Za útěky ze socialistické vlasti stála touha normálně žítPraha - "Útěk ze socialistické vlasti, která jí dala všechny možnosti, útěk do profesionální sportovní arény, to znamená pro mladého člověka prohru před společností i před sebou samým." Takto končila krátká zpráva v Mladé frontě z 18. září 1975. Oznamovala emigraci nejlepší české tenistky všech dob Martiny Navrátilové. Díky poměrně nedávné historii, v níž byla mezi nepřeberným množstvím uprchlíků i řada špičkových sportovců, se v Česku snáz chápou důvody nynějších emigrantů ze Sierry Leone. Hlavním motivem ilegálního opuštění vlasti přitom nebývá odvážná vzpoura proti režimu. Spíš obyčejná touha normálně a důstojně žít. To mimo jiné znamená příležitost obětovat se svému sportu bez omezení, což v komunistickém Československu nebylo možné. Po pádu režimu se kdekdo ptal jedné z nejznámějších emigrantek, krasobruslařské mistryně světa Áji Vrzáňové, proč se rozhodla zůstat v cizině. "Chtěla jsem především provozovat svůj sport, který jsem milovala. A to v Československu nešlo," odpovídala Vrzáňová bleskově. "Nerada jsem opouštěla domov, ale bylo to nezbytné."
Ve stejném tónu mluvil i Jaroslav Drobný, vítěz Wimbledonu za Egypt: "Nesouhlasil jsem, že se politické vztahy míchají do sportu." Tehdejší režim sportovce všemožně šikanoval. Bral jim například valnou část výdělků, zakazoval cestovat do zahraničí, a pokud výjezd povolil, potupně je tam špehoval. Navíc sportovci měli jako jedni z mála možnost bolestného srovnání: při zájezdech na Západ viděli tamější lesk a konfrontovali jej se šedivým životem doma. I vidina lepšího hmotného zabezpečení byla logickým motivem útěku "za kopečky". Někdy však šlo o mnohem víc než o úprk za slávou a luxusem. Kdyby se rozhodli zůstat vně železné opony před rokem 1950 hokejisté Augustin Bubník a Bohumil Modrý, nemuseli zřejmě strávit po vykonstruovaném procesu mnoho let jako muklové v uranových dolech. Komu se emigrovat podařilo, ten zažíval jinou podivnou situaci: jako kdyby přestal existovat. O jejich výsledcích se přestalo informovat a seznam sportovců na indexu s počtem uprchlíků neustále narůstal. Přitom neplatí, že Navrátilová a další prohráli sami před sebou, jak se snažila namluvit dobová propaganda. Naopak: kvůli tomu, že donutilo mnohé emigrovat, přišlo Československo mimo jiné o dva wimbledonské vítěze či další krasobruslařská zlata od Vrzáňové. A když přijela Navrátilová coby občanka Spojených států v roce 1986 na pražskou Štvanici v rámci Poháru federace, uvítal ji bouřlivý a demonstrativní potlesk. Vlast, nebo smrt, slibují Kubánci. A přece utíkajíNa havanském stadionu trénují kubánští olympionici pod obřím portrétem revolucionáře Ernesta Che Guevary. Před odletem na hry do Atén v roce 2004 se tu uskutečnila i zvláštní ceremonie. Zakončili ji společným výkřikem: "Vlast, nebo smrt. My zvítězíme!" Stejně končí své propagandistické projevy Fidel Castro. Baseballisté tehdy hromadně slibovali: "Budeme bojovat důstojně, s patriotismem a absolutní odevzdaností. Odmítneme každou nabídku, která není v souladu s kubánskými principy." Jenže nikdy to všichni nemysleli vážně. Právě Kubánci byli v minulém desetiletí nejčastěji emigrujícími sportovci z celého světa. Navzdory tomu, že vláda pečlivě vybírá své vyvolené sportovce už v sedmi letech a ideologicky je modeluje. Navzdory motivaci, jakou je pro olympijské vítěze z chudého "ostrova svobody" přidělení nového domu. Měsíční příjem těch ostatních se totiž údajně pohybuje kolem 400 korun. "Sport by jim neměl přinášet ekonomické výhody. Kultivuje jiné hodnoty, především patriotismus," uvedl Rene Romero, ředitel státního sportovního institutu. Mnozí však prchají za lepším. Za penězi i skutečnou svobodou. Při Panamerických hrách 1999 v Kanadě zmizelo 11 sportovců. Přípravný tábor před olympiádou v Atlantě 1996 opustili boxerský olympijský vítěz Casamayor a mistr světa Garbey. Přímo z her pak emigrovala baseballová hvězda Arrojo. Nezabránila tomu stovka bezpečnostních pracovníků, najatých kubánskou vládou, kteří měli výpravu hlídat. "Opustili Kubu v nejobtížnějších chvílích," obvinil je pak trenér diskařů Hebert Riveri. "Zato my ostatní jsme přijeli, abychom ukázali lidem, kdo jsou opravdoví Kubánci, kteří milují Fidela Castra." A kubánský ministr vnitra Felipe Perez Roque před další olympiádou v Sydney pro jistotu výpravě před divadlem Karla Marxe sdělil: "Upozorňuji, že pokud by měl někdo úmysl zradit svou rodnou zem, už se nikdy nebude moci podívat lidem do očí." |
