Původně jste zvažovala vynechat halovou sezonu. Proč?
Kvůli problémům se zády mi to lékaři zakázali, byť magnetická rezonance ani sonografie neodhalily žádný vážný problém. Prý mě bolí, protože mám povolené svalstvo v bederní oblasti a špatně dýchám, víc do hrudníku než do břicha. Takže chodím na fyzioterapii, do kryokomory, na akupunkturu, denně cvičím. A vyplácí se to!
Kdy jste se rozhodla závodit?
Na soustředění v Jihoafrické republice jsem začala s tréninkem hodně pozvolna, záda držela, tak jsem si řekla: Proč to nezkusit? Jenže pak přišlo zranění stehna... Tři týdny jsem jenom klusala, pobíhala a pak odjela do Drážďan, tamní mítink mám ráda. Skončila jsem si osobák a vlastně se mi rozjela sezona.
A co na to říkají lékaři?
Popravdě? Zatím jsem to s nimi nerozebírala. Záda drží, není důvod.
V Doněcku jste zlepšila český rekord na 470 cm. Byl to ideální skok?
Já nevím! Vůbec si ho nepamatuju. Od začátku soutěže jsem byla rozházená, každý pokus jiný rozběh, jiný skok. Až na 460 cm jsem se srovnala. Když se mi povedl krásný pokus, cvaklo mi: Chci to tady vyhrát! Přece na takovém mítinku nespokojím na 450. U rekordního pokusu si vybavuju rozběh a pak to, jak jako malé dítě skáču po doskočišti a hledám žvýkačku. Trochu jsem doplatila na svůj zlozvyk. Vypadla mi žvýkačka...
Dva závody, dva české rekordy. Kde čekat ten další? Jaký máte závodní program?
Jelikož mi chybí technické skákání, chci teď trochu potrénovat a nejbližší závody - Pražskou tyčku a mistrovství republiky - budu skákat z plného tréninku. A mítink v Birminghamu asi vynechám.
Jak moc vás český rekord povzbudil před halovým mistrovství světa v Istanbulu?
Mimořádně! Čím déle jsem v Doněcku skákala, tím to byly lepší skoky. Možná jsem mohla skočit i výš. Ale teď si hodně si věřím. Doufám, že v Istanbulu to bude výš.
Z předešlých šampionátů máte na kontě čtvrtá a pátá místa. Nastal už čas skočit na stupně?
Šance určitě je, jelikož spousta tyčkařek halovou sezonu vynechává. Ale do březnového termínu šampionátu se ještě určitě bude skákat vysoko. S výkonem 470 cm bych čekala ještě pět šest závodnic. Pak rozhodne psychika. A já bych chtěla překvapit. Na předešlých šampionátech jsem vždycky skočila nebo aspoň vyrovnala své nejlepší výkony.
Opět jste si posunula maximum, tak se nelze nezeptat - jak vysoko je pro vás pětimetrová hranice?
Každá výška je daleko, dokud ji člověk nezkusí. Je to strašně znát. Výšku 460 cm už tak nějak mám v ruce, výš mám pořád respekt. Ale Doněck mě tak nakopl, že se mi 470 cm nezdá jako žádná výška. Když odstraním chyby, které pořád ještě dělám, a zvládnu přechod tvrdší tyče, tak by 480-490 nemuselo být daleko.
