„Brückner je proti mně mladík.“
Trenér Kozák je stále velmi vitální. Stříbrné vlasy mu sice prořídly, z lavičky se zvedá pomaleji a chodí lehce přihrbený, ale správný věk mu hádá málokdo.
V ruce má stále velmi pevný stisk. „Pořád jsem v tempu, pořád něco dělám, to je můj zdroj energie.“
Opavané si Kozáka nevytáhli jako nějakou zaprášenou relikvii z basketbalové síně slávy. Ještě minulý týden v Ostravě trénoval extraligový tým mladších dorostenců.
Ukočírovat tyhle dravce, to je pořádný záběr i pro mladé kouče. Jan Kozák je sportovní nezmar. A univerzál. V mládí hrál reprezentačně basketbal i házenou. Lyžoval, byl kondičním trenérem ostravských fotbalistů a tenistů. „Ale basketbal byl vždy na prvním místě.“
Jako basketbalista byl na dvou olympiádách (1948 a 1952), z mistrovství Evropy má dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili. V devětadvaceti se však těžce zranil na lyžích, tak se dal na trénování.
Trenérských štací prošel několik, s Brnem a Opavou vybojoval mistrovský titul. Zápasy prožívá naplno, velmi energicky. Není typem klidného profesora. Dokázal to i v úterý v Opavě.
Na lavičce neposeděl, vydařené akce odměňoval potleskem, pažemi hnal své hráče do rychlých brejků. „I kdybych trénoval tým jednonohých, tak bych křičel a nervoval se. Vím, že tím někdy škodím hráčům i sobě, ale trenéřina je rizikové povolání, ohromný nápor. Stres musí ven, nesmí se dusit v sobě.“
Mobilní telefon si pořídil teprve před měsícem. Manželka jej přemluvila. Přesto má respekt, od nikoho ještě neslyšel, že by byl stařík s nemoderními názory a praktikami. „Pořád se učím,“ rozhodí naoko zoufale rukama. „Umím anglicky, pětkrát jsem byl s basketbalovým družstvem na zkušené v Americe. Snažím se držet krok.“
Jeden handikep však přiznává. Neumí s počítačem. „A v tom mají mladí, ambiciózní trenéři Rón nebo Ježdík velkou výhodu. Internet musí být paráda. Já šustím poznámkami na papírcích, oni udělají ťuk, ťuk, ťuk a vědí všechno. No co, třeba se jednou naučím i tohle.“
ZASE NA LAVIČCE. Trenér Jan Kozák žene basketbalisty Opavy do protiútoku. |