Jsem bývalá tenisová hráčka a více než deset let jsem se pohybovala na tenisových turnajích po celém světě. S odstupem času, teprve nyní při sledování této bouřlivé diskuse o (ne)přechylování cizích příjmení, si uvědomuji, jak ráda jsem vysvětlovala rozhodčím či komentátorům zahraničních sdělovacích prostředků, jak správně vyslovovat moje jméno, jak si oni opakovaně zkoušeli moje jméno správně vyslovit.
Pohled bývalé tenistky na přechylování jmen |
Proč to dělali?
Protože mi nechtěli jméno zkomolit a tím mě urazit. Totiž i to je výrazem úcty k člověku a slušnosti. O to hůře se mi potom vysvětlovalo tenisovým hráčkám z jiných zemí, které přijely do Česka na turnaj, proč se u nás nerespektuje jejich jméno a bez jejich vědomí se jim jméno komolí. Proto se plně stavím za názory slečen Kocumové a Kleinové, protože je chápu a vím, o čem hovoří.
Domnívám se, že právě veřejnoprávní televize by měla jít příkladem a nekomolit příjmení žen, o kterých hovoří.
A to nejen u sportovkyň, ale i u političek, umělkyň a ostatních. Vždyť argumentace, že by došlo k nedorozumění či nepochopení, o koho jde, je spíše úsměvná.
Při přenosu v televizi si každý divák jistě všimne, zda vidí ženu, nebo muže. U psaného textu je všude ve světě normální použití titulu slečna, paní, pán. Čeština dovoluje i použití různých tvarů, například "přijel/přijela", a pak ve větě "do Prahy přijela paní Hillary Clinton" ví každý, kdo přijel.
Komolit někomu jméno rozhodně není výrazem respektu, slušnosti ani úcty. I když jistě existují důležitější věci, než tato téměř úsměvná kauza, myslím si, že by stálo za to se v klidu zamyslet a něco s tím udělat. Třeba by to mohl být zase jeden, i když velmi malý plusový bod pro nás Čechy.
