Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu


Někdo se už loučil

2 2000
co jiného než nejsledovanější revuální scéna světa. Bylo tam všechno: mladé řecké vestálky v bílých řízách jako symbol starověkých olympiád, i obrovský žralok, z jehož hřbetu odpaloval míčky golfista Greg Norman, závěrečné ceremoniály, rock i nasládlé country, operní pěvkyně i hvězdy popu. A mimo amfiteátr největšího olympijského stadionu rozzářené město, zalité ohňostrojem, s miliony lidmi v ulicích. Čišela z toho radost ze zdařilých her. A mezi desítkou tisíc sportovců na ploše též obrovská úleva, že je to všechno za nimi. Ale co teď budou proboha dělat, když hry skončily? Co jiného než chystat se na další. Jinak to pojme Ullrich, hvězda v profesionálním pelotonu, či tenista Kafelnikov, cestující z turnaje na turnaj, jinak na to půjdou řadoví atleti či plavci. Pro někoho vrchol kariéry, pro jiného ambiciózní epizoda. Ale nakonec, po evropských a světových šampionátech, po všech grandslamech a Světových pohárech, se znovu sejdou. Čest být při tom je pro všechny stejná. Podlehnou znovu. Zda i hvězdný Armstrong? "Kolik mi je? Devětadvacet! To mi bude třiatřicet. A on - s pohledem na vítěze časovky Jekimova - má čtyřiatřicet. To bude to tajemství úspěchu! I když mám pocit, že je to moje poslední olympiáda." Jiní se s hrami už rozloučili. Třeba australská plavecká veličina Perkins. Nebo Hilgertová. "Už beze mně," řekla dvojnásobná olympijská vítězka. Po hvězdách zbývá nějaký čas prázdnota. Jo, tehdy, když ještě závodila Štěpánka... bude se vzpomínat.
Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze