Po angažmá v Rusku hrála v Japonsku, Itálii, Německu a jednu sezonu strávila také v Brazílii. Teď si rodačka z Oděsy, která vlastní izraelský pas, může na mapě označit vlaječkou také Českou republiku.
"Jsem taková cestovatelka. Každá nová země znamená novou výzvu," tvrdí sympatická černovláska.
Opravdu vám nevadí tak často měnit světadíly a sžívat se s novým prostředím?
Nedělá mi to problémy. Ráda poznávám nové lidi a zvyky. Přesně to mi volejbal umožňuje. Jsem ráda, že mám takovou kariéru.
Díky tomu můžete hodně srovnávat. Kde se vám líbilo nejvíce?
Nemám za sebou vyloženě nepříjemné zkušenosti. Když bych si ale musela vybrat, tak asi zvolím Brazílii, což zřejmě není překvapení. Mentalita Brazilců je prostě úžasná. Pořád se smějí. Jsou to zkrátka veselí lidé, kteří si moc nepřipouštějí starosti.
Poslední rok jste strávila výhradně s izraelskou reprezentací, která se připravovala na kvalifikaci o postup na mistrovství Evropy. Je to velká změna – vrátit se k běžnému klubovému způsobu přípravy?
Nebylo to zase tak složité. S izraelským nároďákem jsme trénovaly každý den, takže podobně, jako je to běžné v klubech. Jen zápasů bylo méně.
Kvůli reprezentačním povinnostem jste ale do přípravy Prostějova nastoupila později. Ani s tím nebyly žádné problémy?
Z pohledu kondice vůbec žádné, protože jsem byla neustále v plném tréninku. Menší problémy vnímám z pohledu souhry se spoluhráčkami. Ta se ale každým zápasem lepší. I díky opravdu dobré komunikaci všech hráček na hřišti během střetnutí.
Za Prostějov jste stačila odehrát tři duely na soustředění v Itálii. Jaký jste si udělala obrázek o novém týmu?
Už před podpisem smlouvy jsem měla informace o tom, že Prostějov je kvalitní družstvo se silným kádrem. To se potvrdilo. Máme kvalitní tým a očekávám, že nás čeká úspěšná sezona.