Ve třetím roce téhle brigády se vypracoval z nejzapadlejších kurtů až k prestižním duelům v Rod Laver Areně. K Federerovi. "Vím, že jsem dobrý. Jinak bych to tak daleko nedotáhl," tvrdí.
"Strašně moc mladých Australanů chce dělat sběrače na Open. Musíte projít hodně náročným výběrem. Ale pak to stojí za to."
"Přijímačky" začínají už v březnu. Zájemci procházejí tvrdými fyzickými i psychickými testy, vybráno je nejlepších 350. Kluci, holky. Australané, k tomu pár Korejců a Indů. Všichni ve věku dvanáct až patnáct let.
"Takové už je pravidlo. Letos jsem tu naposledy," smutní Lachlan. Všichni jeho spolužáci si užívají letní prázdniny, on dře. Do Melbourne Parku přichází ráno na půl desátou, v jedenáct už stojí v oranžovém obleku s legionářskou čepicí na kurtu. Po 45 minutách je vystřídán, stejně dlouhá je i jeho pauza. Pak zase na kurt. A z něj. Na kurt. A pryč.
Pořád dokola. Až do noci, do posledního míčku denního programu.
"Všechno vás bolí, nevyspíte se. Ale neměnil bych."
Třeba právě kvůli Federerovi. Patří k nejmilejším hráčům, kteří na sběrače neštěkají povýšenecké příkazy. Poděkují za přinesenou osušku, zpátky ji neházejí jako psovi. "Nejsme přece otroci," říká Lachlan.
To skutečně ne. Nezdá se to, ale i právě kvůli nim se Australian Open nestěhovalo na pozdější termín, jak by se líbilo některým tenistům. To už by totiž nebyly v Austrálii prázdniny a se sháněním dobrovolníků by to bylo svízelnější.
Takhle je jich dost, přestože jde o docela nebezpečnou práci. Jednak kvůli nemilosrdnému slunci, před kterým se nikam neschováte – sběrači musí mít u sebe pořád plastovou lahev s vodou. Ale i kvůli pumelicím, které kolem létají. Takhle nedávno trefil sběračku míčků Novak Djokovic a místo omluvy jí tehdy vtiskl polibek na tvář.
"Já to málem schytal na loňském Australian Open," vzpomíná Lachlan. "Směrem ke mně servíroval Feliciano Lopez, a ten má pořádnou ránu. A jedna z nich mi zničehonic prolétla mezi nohama. Naštěstí nic nezasáhla. Ale bylo mi z toho ještě dlouho všelijak."
Vyplatí se dávat pozor. A nejen to dělá dobrého sběrače. I klid a rychlost, znalost tenisových zákonitostí.
O ní v Lachlanově případě není třeba pochybovat, tenis sám hraje. Často sní o tom, že jednou bude na Australian Open sám žádat sběrače o osušku jako ten s raketou v ruce. "Už teď je ale skvělé přijít jako sběrač z Open domů, lehnout si a říct: Dneska se mi ten zápas povedl."
